Angličtina na rovinu: Výhody bezchybného pravopisu

Angličtina na rovinu

Angličtina na rovinu

Třináctiletý Arvind Mahankali vyhrál loni na konci května americkou soutěž v pravopisu poté, co porazil dalších 281 soutěžících, kteří se probojovali na šampionát z místních, okresních, metropolních, státních a regionálních předkol soutěže. Vyhrál díky tomu, že dokázal napsat správně „knaidel“, slovo z jidiš původně převzaté z němčiny, příbuzné s ušlechtilým knedlíkem.

Domů si přiveze 30 tisíc dolarů v hotovosti, hmotné výhry a trofej. A zaslouží si každičký cent, protože zvládl nejen všechny spletitosti anglického pravopisu, ale také pravopisné zvláštnosti řečtiny, maďarštiny, latiny, francouzštiny a všech ostatních jazyků, z nichž angličtina po léta přejímala slovní zásobu.

Dokázali byste vy správně napsat hlavní město státu Burkina Faso — Ouagadougou —, kdyby vás o to někdo požádal? Ruku na srdce, víte vůbec, kde Burkina Faso leží? Arvind ano.

Všichni víme, že anglický pravopis je šílený. Jsou pro to historické důvody. Je také velmi nepravděpodobné, že se změní, už jen proto, že tak děti mohou vyhrát spoustu peněz a další se mohou blýsknout svou erudicí.

Pro nás je dobrý pravopis puncem vysokého intelektu a špatný pravopis vás může vykreslit jako tuctového ignoranta, kterému se lidé budou obloukem vyhýbat a ukazovat si na něj kradmo během hovoru. Což znamená, že pokud narazíte na pravidlo, které po většinu času funguje, vyplatí se uschovat si ho.

Pobavme se teď malinko o „tichém e“. Angličtina označuje některé samohlásky jako „dlouhé“ a některé „krátké“. Nenechte se těmito nálepkami mýlit. Ty dlouhé se v angličtině vyslovují tak jako při jejich vyhláskování zvlášť: ej, i:, aj, ou, ju:, krátké samohlásky jsou pak takové jako třeba „a“ ve slově fat /fat/.

Připíšeme-li na konec slova fat nevyslovované „e“, dostaneme fate /fejt/. Totéž u slov pet a Pete /pi:t/ (zdrobnělina pro Peter), grip a gripe /grajp/, cod a code /koud/, run a rune /ru:n/.

Většina z vás tohle zná z vlastní zkušenosti; co možná nebudete vědět, je to, že jde o vcelku ustálené pravopisné pravidlo. Ovšem co podle všeho většina z vás netuší, je, že tohle pravidlo sahá ještě dál.

Obecně u slov končících sledem samohláskasouhláska se samohláska vysloví krátce a střídání samohlásky-souhlásky-samohlásky značí délku; samohláskazdvojená souhláska-samohláska je zase znakem krátké výslovnosti. Máte v tom zmatek? Vybavte si slovo stop a jeho minulý tvar stopped. Neexistující stoped by se vyslovilo /stoupt/.

Máte to všude! Later/latter, hoping/hopping, bitter a biter (někdo nebo něco, co kouše). Mějte oči otevřené. Samozřejmě nebyla by to angličtina, kdyby se nevyskytly i výjimky: evil se pravidla drží, ale devil už ne. Nepropadejte však zoufalství. Berte to spíš jako záruku, že americké děti budou moci díky bezchybnému pravopisu vyhrávat spoustu peněz ještě v daleké budoucnosti.

Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@mf.cz