Babišův střet zájmů odhaluje nedostatky v legislativě. Odborníci volají po metodice a změně zákonů
- Střet zájmů možného budoucího premiéra Andreje Babiše (ANO) přitáhl pozornost k nejasné právní úpravě.
- Chybí provázanost jednotlivých zákonů i metodika, jak mohou zadavatelé veřejných zakázek i podnikatelé v případech střetu zájmů postupovat. Kvůli tomu vznikají obavy z rozhodování či zpoždění projektů.
- Aktuální stav vnáší nejistotu také do firem, které se výběrových řízení účastní.
„Střet zájmů je červená kontrolka, která varuje před ztrátou transparentnosti, veřejných peněz i důvěry občanů. Ne vždy jde o korupci, ale vždy jde o potenciální zvýhodnění, které podkopává důvěru ve férovou soutěž,“ řekl společník advokátní kanceláře Portos Jaromír Císař na odborné konferenci, která se nejasným ukotvením střetu zájmů v české legislativě zabývala a kterou pořádala Pražská hospodářská komora.
Nejasný výklad přitom často vede k situaci, kdy si veřejní zadavatelé nejsou jistí, zda nejvýhodnější nabídku kvůli možnému střetu zájmů vyloučit či nikoliv. Netýká se to však jen velkých státních firem, ale také například malých zemědělců, kteří v případě, že žádají o dotaci třeba na nový traktor, musí soutěžit nejvýhodnější nabídku.
Jedním z problémů je neprovázanost zákona o střetu zájmů se zákonem o zadávání veřejných zakázek a rozpočtovými pravidly. „Zákon o zadávání veřejných zakázek neobsahuje konkrétní ustanovení, na jehož základě by byl zadavatel schopen vyloučit účastníka, který je ve střetu zájmu,“ komentuje Milan Kučera, partner advokátní kanceláře Portos.
Tuzemská právní úprava také na rozdíl od té evropské nerozlišuje nárokové a nenárokové zemědělské dotace. „U nárokové dotace není velký prostor pro uvážení. Příjemce naplní určité podmínky, například velikost obdělávané půdy, a dotaci dostane. U nenárokových, tedy projektových či investičních, dochází k posuzování a vyhodnocování účelu dotace. Dokud rozdělení nebude v Česku jasné, problémy budou pokračovat,“ popisuje Kučera s tím, že by uvítal, kdyby bylo jasně stanoveno, na jaké dotace střet zájmů dopadá.
Rozdíl v evropském výkladu
Komplikace mohou vzniknout i kvůli rozdílnému pojetí evropského a českého práva. Expert na evropské právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Michal Tomášek vysvětluje, že každé z nich míří při posuzování střetu zájmu jiným směrem. „V Česku je velmi formalistické pojetí práva: vytvoříme nějakou kategorii, kterou vydefinujeme v zákoně, a tím se řídíme. Naopak evropské právo se ptá, jak to reálně funguje a jestli nějaká osoba třeba nevykonává vliv, byť je to zaštítěno určitou formální kategorií,“ popisuje.
S tím souhlasí i Císař. „Dnes se často v Česku posuzuje jen formální vlastnictví, nikoli reálný vliv. A zároveň unikají situace, kdy skutečný střet zájmů může poškodit veřejný zájem. Modernizace zákona je nezbytná,“ dodává.
Jednoznačná metodika
Jednotlivé změny legislativy však nejsou pružné a jejich přijetí trvá i řadu let. Odborníci se tak shodují alespoň na potřebě srozumitelné metodiky pro poskytovatele dotací i zadavatele zakázek, jejíž vznik by podle nich měla iniciovat celá vláda pod vedením ministerstva spravedlnosti. Současné problémy popisuje Martin Bělčík, generální ředitel společnosti Výzkumný ústav železniční. Ta se nachází ve specifické situaci, jelikož kromě zadavatele hraje někdy i roli dodavatele.
„Každý větší projekt dnes prochází několika právními posouzeními. Zadavatelé jsou pod tlakem, aby zabránili byť i zdánlivému riziku střetu zájmů, což vede k prodlevám i opatrnosti, které systém činí neefektivním a výrazně ho prodražují. Jednoznačná metodika by byla obrovskou úlevou pro všechny strany,“ vysvětluje Bělčík.
Podle něj tak dnes orgány, které nakládají s veřejnými prostředky, hrají roli policisty. „Mají za úkol zkoumat věci, ke kterým nemají zdroje nebo přístup. Řešením by bylo přenést povinnost na uchazeče o dotace či veřejnou zakázku, který by musel prokázat, že není ve střetu zájmu,“ navrhuje Bělčík.
Obavy přitom mohou mít i podnikatelé soutěžící veřejné zakázky, že budou vyřazeni kvůli dosud nejasnému výkladu legislativy, což může některé odrazovat od účasti. Metodika by tak měla pomoci i firmám, které se ucházejí o veřejné zakázky či dotace. „Určitě bychom za podnikatele byli rádi, kdyby existovala příručka řešení střetu zájmů, která by dala jednoznačné odpovědi,“ říká Vladimír Kremlík, člen představenstva Pražské hospodářské komory a bývalý ministr dopravy.
Babišovy možnosti
Není ani zcela jasné, jak svůj střet zájmu vyřeší kandidát na premiéra Andrej Babiš. Jako jedna z variant se diskutuje převod Agrofertu na jeho dceru Vivien. Tato možnost je však podle Kučery problematická a přesun holdingu na blízkého rodinného příslušníka by podle nejnovější judikatury evropských i českých soudů nestačil.
Vhodným řešením by mohl být převod Agrofertu do takzvaného slepého fondu. Takový model funguje například v Kanadě, kde politik vloží majetek do tohoto typu fondu, který je pod správou nezávislého komisaře, na němž se shodne parlament. Často bývá z řad bývalých soudců. „Česká úprava však na tuto možnost nemyslí. To neznamená, že by se něco takového nedalo vytvořit, ale komplexní mechanismus jako v Kanadě tu dostupný není,“ uvádí Kučera, a zároveň dodává, že případ není o jednom jednoduchém opatření.
