V srpnovém vydání měsíčníku Strategie si dále přečtete, jak bude vypadat reklama v roce 2017, proč svět módy potřebuje celebrity, příběh zmrtvýchvstání značky Volvo v čínské režii, o významu fenoménu běhání pro značky či digitální cestu Daniela Grunta, ředitele pro nová média a online na Primě.
Žádné chování není dobře nebo špatně. Důležité je, zda ho používáme ve správném čase a ve správné míře, říká koučka a bývalá novinářka Cristina Muntean.
Kde se vzalo vaše rozhodnutí skoncovat s novinařinou a vydat se vlastní cestou?
Začalo to na konci dubna 2010, kdy přestalo náhle vycházet Czech Business Weekly (CBW). Protože to bylo opravdu rychle, neměl nikdo z nás prostor ani čas, aby mohl přemýšlet, co by rád nebo kudy dál. Intuitivně se mi vybavilo, že mám tři cesty: Jít do českých médií, protože jiné ekonomické médium v angličtině tehdy nebylo. Nastoupit do tradiční PR agentury, odkud jsem měla pár nabídek. Nebo začít dělat něco svého. Cítila jsem, že třetí cesta je ta moje, že mě nejvíce láká.
Co vás na ní lákalo?
Řekla jsem si, že už nikdy nechci zažít to zklamání, kterým jsem si prošla s CBW. Jistě víte, jaké to je, když dáváte do nějaké práce hodně ze sebe, ale někdo má nad finálním výsledkem takovou moc, že to může náhle zastavit.
Čím jste začala?
Bývalým mediálním zdrojům jsem nabídla školení v angličtině. Rychle se ukázalo, že to chce málokdo, protože doba manažerů, kteří mluvili jen anglicky, byla pryč. Uvědomila jsem si, že pokud chci uspět, musím to dělat v češtině, i když jsem se v ní necítila ještě dost silná. Navíc dělat jen mediální školení na začátku ekonomické krize by mě neuživilo. Potřebovala jsem zákazníky na klasické zastupování, na obvyklé PR práce, nabrala jsem stážisty.
V roce 2011 mě jeden tehdejší klient představil v Brně v tamním Jihomoravském Inovačním Centru (JIC). Bylo to úžasné setkání, protože jsem objevila firmy, které potřebovaly zastoupení v Praze. Ty si mě najaly na základě měsíčního paušálu, což stabilizovalo moje příjmy. O dva roky později jsem měla devět klientů, větších i menších.
To mi pomohlo proplout krizí a zároveň zjistit, co se v oblasti školení doopravdy chce a jak si to správně nastavit. Samotný mediální trénink uživí málokoho, firmy ho potřebují jednou za pět let, ne pořád. Případně se pro něj rozhodují v době krize, kdy už bývá na školení pozdě. To už chce krizový zásah.
Šlo to tedy hladce?
Ale kdeže… Nejhorší byl začátek roku 2012, kdy jsem si uvědomila, že nemohu fungovat tak, jak jsem to měla nastaveno. Hodně jsem se zadlužila, abych měla na kancelář se vzdělávacím prostorem. V dubnu 2011 jsem navíc pořádala konferenci na téma novinařina značky (brand journalism), která byla na svou dobu v předstihu. Strategický „content management“ a obsahové strategie typu novinařiny značky se začínají rozvíjet teprve teď. Takže místo aby mi konference vydělala a umazala předchozí investice, přinesla ztrátu.
| Celý článek a další zajímavé informace naleznete ve Strategii č. 8, která vychází 19. srpna. |
|---|
