Zatímco první fáze televizní digitalizace, tedy samotný přechod od analogového k digitálnímu vysílání, pomalu končí, nenápadně nastupuje cosi, co bychom mohli označit za její neoficiální druhou fázi. Tato druhá fáze, jak se zdá, bude ve znamení vzniku malých televizních projektů a jejich krachů. Pořídit si vlastní televizi totiž už není ani tak záležitostí pečlivě sestaveného byznysplánu, ale spíš kombinací nadšení investorů a přesvědčení, že televize přeci nemůže být nic až tak složitého. Televizní trh tak začíná připomínat chaos rozhlasového trhu z devadesátých let.
Hodně lifestylu za málo peněz
S lifestylem jsme se na našem televizním trhu setkali mnohokrát, ovšem teprve v posledních letech se s touto definicí programového zaměření televize opravdu roztrhl pytel. Lifestylovým prvkům, a to ani těm nejlacinějším, se nevyhýbaly v době krizí ani velcí televizní hráči jako Nova s Primou, nakonec stačí si vzpomenout na první roky vysílání Novy na barrandovském kopci nebo na Primu těsně po přerodu z Premiéry TV.
Odstrašujícím příkladem se mezi tuzemskými pokusy o lifestyle stala nedávno zkrachovalá televize Public. Právě v jejím případě byl lifestyle proklamovaným formátem, ovšem amatérské zpracování programu nakonec vytvořilo pouze neuvěřitelný programový chaos. Public totiž cílil na všechny, tedy na nikoho. V programu se pak objevovaly pořady nikoli podle toho, zdali korespondují s cílovou skupinou, ale podle toho, kolik budou televizi stát.
Po zániku Publiku jsem tajně doufal, že o lifestylové televizi nějakou dobu neuslyšíme, jenže investorů, kteří chtějí utratit nějaký ten milion, není nikdy dost, a tak se od začátku roku objevily hned dva projekty, které se slovem lifestyle zaklínají stejně jako fanatický věřící svou oblíbenou knihou knih. První odstartovala TV Metropol, zaměřující se, jak název napovídá, na obyvatele hlavního města. O necelé dva měsíce později potom divákům nabídla svůj program i TV Harmonie, která sama sebe charakterizuje jako stanici pro starší a pokročilé.
Harmonie, mezi rádiem a televizí
Možná je to mou zabedněností, možná tím, že jsem sice rodilý, ale nedostatečně metropolitní Pražan, možná je to i tím, že nejsem dostatečně starý a už vůbec ne pokročilý, ale faktem je, že se mi ani jeden z nejnovějších televizních projektů zatím nepodařilo tak úplně pochopit. Relativně logičtějším, alespoň z hlediska byznysplánu, je pro mne projekt televize Harmonie. Jde totiž o stanici s přímým majetkovým propojením na teleshoppingovou společnost Tena a lze si snadno představit, že by nemuselo jít pouze o spojení majetkové, ale i obchodní.
Tena má s prodejem výrobků prostřednictvím obrazovky dlouholetou praxi a nepochybně ví, jak nejlépe oslovit skupinu 45+, na kterou TV Harmonie cílí. Stanice krom toho staví na systému takzvaných nepřerušovaných televizních bloků, který jí umožňuje vsunout prezentaci výrobku či služby takřka kamkoli, takže vytváří téměř neomezený prostor pro nabídky klientů. Stačí si ale vzpomenout například na teleshoppingovou TopTV. Diváky pohled na hosty ve studiu kombinovaný se snahou prodat nějaký ten výrobek ke sledování nepřesvědčil a vysoké výrobní náklady poslaly projekt teleshoppingové televize bleskově ke dnu. Samotný nápad vybudovat stanici pro skupinu starších diváků, která bude postupně pouze nabývat na síle, přitom není rozhodně špatný. O něco podobného se částečně zřejmě pokouší i TV Metropol.
Metropolitní pokus
I v jejím případě jde o projekt lifestylový, z programového i vizuálního hlediska o něco lépe učesaný než TV Harmonie, ale jinak snad ještě o něco nejasnější. Ani TV Metropol přitom není ve svém formátu zdaleka prvním pokusem. O metropolitní zaměření se pokoušely už TV Galaxie, později TV3. Oproti nim ale TV Metropol sází na nízkonákladový program vytvořený z talk-show, zpravodajských vstupů a videí z YouTube. Výsledek je sice z vizuálního hlediska výrazně lepší než u seniorské Harmonie, ale co se týká divácké atraktivity zhruba podobně nekoukatelný. Zvolená kombinace programových prvků totiž opět odkazuje spíš na rozhlasovou stanici než na televizní vysílání.
U TV Metropol je pro mě navíc mírnou záhadou nejen zvolené programové schéma. Televize sice vsadila na nízkonákladový program, ale na druhé straně šíří signál prostřednictvím relativně drahé digitální terestriky. Vzhledem k pokrytí, atraktivitě programu (a tedy i možnému množství diváků) si nedokážu představit, že by se tato stanice dokázala alespoň přiblížit k vyhlídce na černá čísla. K celkové záhadnosti přispívá i to, že tuto televizi rozběhli ostřílení profesionálové, kterým zkušenosti rozhodně nechybí. Už jen proto se mi nechce věřit, že by byl celý projekt TV Metropol skutečně tak nedotažený, jak se na první pohled tváří.
Rozumné vysvětlení existence obou nováčků na televizním trhu se mi hledá velmi špatně, tedy alespoň velmi špatně tak, aby nebylo žalovatelné. Mohu se pouze domýšlet, že u jednoho z projektů sehrála svou roli značná porce podnikatelské naivity kombinovaná s původně dobrým nápadem a u druhého jde buď o geniální podnikatelský záměr, který je ovšem stejně tajemný jako jistý hrad v rumunském pohoří, nebo že samotné televizní vysílání není primárním cílem projektu.
Autor je majitel agentury Campus Media.
