V mnoha českých akciových společnost se obzvlášť teď na jaře konají volby jednoho či více členů dozorčích rad z řad zaměstnanců. V akciových společnostech s více než 50 zaměstnanci představují zástupci zaměstnanců třetinu členů dozorčí rady. V České republice může být takovýchto společností i tisíce. V praxi to často vypadá tak, že členové dozorčích rad z řad zaměstnanců často nemají potřebné ekonomické znalosti a ani neznají celkové pozadí situace ve firmě nebo ve skupin (to platí zejména, když se navíc jedná o velký mezinárodní koncern) natolik dostatečně, aby mohli tuto funkci vykonávat náležitě. Jde tedy jen o formální funkci.
Navíc jsou tito členové při konfrontačním hlasování většinou v menšině, neboť zástupci akcionářů mají vždy většinu hlasů. Přesto nechtějí kvůli pocitu odpovědnosti vůči svým kolegům rezignovat, i když nejsou spokojeni s politikou podniku.
Tito členové – často jde jen o řadové zaměstnance bez silného finančního zázemí, kteří však zároveň ručí ve stejném, a tedy velkém (neomezeném) rozsahu za porušení povinností jako ostatní členové dozorčí rady. A to i v případě, že dozorčí rada rozhodne nebo zanebda povinnosti kontrly ke škodě společnosti, což se hladce může stát právě v době ekonomické krize společnosti žádající si rychlá rozhodnutí. Člen dozorčí rady musí potom dokázat, že stav nezavinil, když mu později vyčtou špatný výkon kontroly nebo když odsouhlasil transakci, která jde ke škodě společnosti, např. převod velkých částí majetku.
Pokud se akciová společnost ocitne v insolvenci, platí pro ni, stejně jako pro členy jmenované akcionáři, tříletý zákaz činnosti jako orgánu v jiné společnosti. Jako vždycky platí, že v případě insolvence nebo v případě změny akcionářů se často podrobně zkoumají dřívější praktiky a hledají se obětní beránci.
V Rakousku nebo Německu vede toto riziko k tomu, že se občas téměř žádní zaměstnanci nechtějí nechat zvolit za členy dozorčí rady, především ve finančně nestabilních společnostech. Co si má tedy český zaměstnanec počít, když je svými kolegy vyzván, aby se nechal zvolit, jak může snížit své osobní riziko?
Každému zaměstnanci, který se nechá zvolit do dozorčí rady, je třeba dát na vědomí, že má stejné postavení a také nese stejnou odpovědnost jako členové, jež jsou navrženi akcionáři. Musí se rovněž zabývat agendou a předloženými podklady a při rozhodování myslet právně a ekonomicky stejně jako ostatní členové. Také se musí jako každý jednatel, představenstvo nebo jiná dozorčí rada včas informovat a odvrátit od společnosti případné škody. Jako dozorčí rada musí rovněž kontrolovat i představenstvo, nesmí se spolehnout na to, že oni už všechno včas udělají. Je žádoucí, aby společnost si sjednala pojištění odpovědnosti pro členy statutárních orgánů (D&O-insurance).
K jeho povinnostem také patří povinnost zachovávat mlčenlivost o záležitostech, o kterých se dozvěděl při výkonu funkce. Mnohým to činí potíže, když se např. dozvědí o zamýšleném přeložení podniku, ale nemohou to sdělit kolegům, o kterých vědí, že budou do půl roku propuštěni.
Dozorčí rada zvolená z řad zaměstnanců se ale navíc nachází v nepříjemné pozici podřízeného zaměstnance, který musí kontrolovat svého šéfa. Často je také zároveň členem podnikových odborů. Ve funkci dozorčí rady již ale není jen zástupcem odborů, musí mít na paměti dobro celé akciové společnosti – což je pro někoho příliš velký tlak, když musí např. souhlasit s plány na propuštění svých kolegů.
Nechat se zvolit jako zástupce zaměstnanců do dozorčí rady může být sice zajímavé, ale každý zájemce se musí sám sebe poctivě zeptat, zda má k tomu požadované kvalifikace a chce nést rizika a odpovědnosti. Může vůbec časově tuto pozici zastávat? A je především připraven vydržet to napětí v této funkci jako kolega, odborář či statutární orgán během celého volebního období?
