Žijeme v digitálním věku. Jsme konstantně online a litujeme toho, že nemůžeme být připojeni i ve spánku. Je v takové situaci konstantního propojení ještě vůbec nutné potkávat se na konferencích, jako je třeba PIAF?
Doufám, že to tak nemají všichni - já jsem třeba online docela zřídka! Těch, které jste právě popsal, je mi svým způsobem líto, svým způsobem je obdivuju - v životě je ale spousta lepších věcí. A samozřejmě nesouhlasím s tím, že by nebylo potřeba se setkávat - za živý rozhovor z očí do očí s lidmi, kterých si vážíte a které máte rádi, neexistuje náhrada. Festivaly jako PIAF, Cannes, AdFest, Golden Drum jsou skvělou platformou právě pro tohle setkávání. Dozvíte se spoustu nového, uvidíte nové reklamy, uslyšíte přednášky, setkáte se s lidmi, se kterými byste se normálně nesetkali. Jsem obrovským příznivcem těchto konferencí.
Čtěte také: USA na vlně retromarketingu
Agentury se stejně jako průmysl zotavují z recese. Jak změnila krize tvář reklamy?
Za posledních 40 let jsme prožili spoustu ekonomických zvratů. Recese a zotavení se periodicky opakují a mění se hlavně mediální krajina - a také způsob komunikace mezi zákazníkem a agenturou. Digitální reklama a online jsou fantastické záležitosti a lidi se je naučili skvěle využívat. Některé z nejlepších kampaní za posledních pět let byly vyrobeny právě pro digitál, který celkově zabírá lidem daleko víc času, než se do něj investuje peněz. Televize, i když se jí předpovídal pomalý zánik, naopak výrazně roste - má přes 30 procent rozpočtů na reklamu, digitál pro srovnání 15.
Mezi lidmi z reklamy je logicky velmi populární seriál Mad Men. Myslíte si, že reklamní agentury dnes mají s těmi, které jsou vyobrazeny v seriálu, něco společného? Nebo je to jen pouhá nostalgická fantazie?
Bohužel, dnes je to úplně o něčem jiném. Zdůrazňuji: bohužel. Já si ale ještě pamatuju dobu, kdy to takové opravdu bylo. Celý život jsem se pohyboval kolem Londýna, také jsem tam v agentuře začínal. Chodili jsme do práce v půl jedenácté ráno, pár hodin pracovali, pak někoho napadlo, že půjdeme na oběd, ze kterého jsme se třeba vůbec nevrátili… Byla to zlatá doba. Moje dcera Sofie má svoje první místo, v Publicisu v Sydney. Je v práci od osmi do osmi každý den, někdy i déle - a na oběd většinou nemá čas, šidí to sendvičemi a podobným fastfoodem.
Krutá realita dneška. A vám se stýská po starých dobrých časech…
Přesně tak. V seriálu Mad Men je to jako kdysi. Všude byly neskutečně bohatě vybavené kanceláře, výdajové položky byly neuvěřitelně dlouhé a nikdo si s nimi nelámal hlavu. Když se někam letělo, bylo to zásadně první třídou. Co se stylu týče, Mad Men ani trošku nepřehání. Přesně si pamatuji, kdy se to zlomilo. Když jsem se v roce 1984 přestěhoval z New Yorku do Chicaga, jeli jsme ještě na staré vlně. Klienti měli dost peněz, brali jsme svých 15 procent, lidé se prací bavili… No a v roce 1988 přišla ekonomická krize. Agentury se ztenčily, do vedení přišla nová generace manažerů a nikdy už to nebylo stejné. Musím ale říct, že na festivalech se potkávám s lidmi, kteří stejně jako má dcera pracují od nevidím do nevidím, a nedá se říct, že by byli nějak extra placení nebo že by jim proplácela firma náklady, kdykoli si řeknou. Přesto mám dojem, že je jejich práce neuvěřitelně baví. A bude to tím, jaká ta práce je - naprosto fantastická, úžasná a skvělá profese.
Někdy mám pocit, jako by část dnešní generace lidí z agentur brala tu práci jako otravný a nudný job. Chybí mi vášeň pro práci a doufám, že se to ještě vrátí.
Tak to jsme dva. Jedna z mých nejoblíbenějších zemí na světě je Indie. Je to obrovská, vynikající země s dobrými lidmi a skvělým barevným jídlem. Před dvěma týdny jsem tam byl na reklamním festivalu Adfest a potkal jsem se s lidmi, kteří nadšením a zaujetím pro reklamu jako by z oka vypadli postavám z Mad Men. V zemích, kde se tenhle byznys začíná rozvíjet, je to často podobné. A jak se reklama pevně usadí na trhu, dostanou se do vedení opatrní lidé, a práce agentur, vedených opatrnými lidmi, pak logicky nemůže být dobrá. Možná se ale jednou agentury zbaví jak těch opatrných lidí, tak té nepříliš dobré práce, klientů, kteří si agentur neváží a neplatí jim - třeba jednou taková malá revoluce opravdu přijde a vrátí se kreativita. Proto bychom měli dělat něco pro reklamní agentury, které se právě začínají rozvíjet.
