V navrhované novele exekučního zákona zákoně je upraveno, že nově budou exekutory pověřovat soudy podle předem známého pořadí, čímž odpadne dosavadní volný výběr exekutora, často z druhého konce republiky. Takto vybraný exekutor byl nucen zostřovat své praktiky, jít za hranu zákona, protože velkosprávce pohledávek, či lichvář pohrozil, že si vybere jiného exekutora, kterému bude předávat nové exekuce, čímž dosavadní exekutor přijde o práci. Důsledkem takové praxe je i předávání úplatků, aby velkosprávce, či lichvář neměnil exekutora. Exekutor povinným účtoval protiprávní náklady.
Vládním stranám jde tedy o nezávislost a nestrannost soudních exekutorů, tedy osob, na které stát převedl část své moci. Dosud si veřejnost pod pojmem exekutor představí hordy vykonavatelů, které bez milosti zabaví vše, co má nějakou hodnotu, a bez ohledu na vlastníka zabavených předmětů majetek vydraží. Výtěžek použijí na své náklady. Hordy útočí vždy z opačného konce republiky, odeberou bezcennou věc, tím obejdou zákonné omezení cestovních výdajů, a pokud nezaplatí za povinného ostatní členové domácnosti, kterým se umožní si urychleně vypůjčit, zmizí.
Nad činností exekutorů kontrola nebyla, komora chránila své členy a ministerstvo je bezzubé. Soudy, ačkoli dohlížet mohou, právě pro chybějící teritoriální princip nemají celkový přehled nad chováním svého místního exekutora. Ministerstvo spravedlnosti podává na exekutory množství žalob, jenže neřeší věci zásadní, ale drobné. V tomto vakuu tedy vznikla mafiánská propojení, jejichž cílem je bezohledná maximalizace zisků zneužívající široké pravomoci soudních exekutorů.
Korupční prostředí, nebo mafie?
O nestrannosti a nezávislosti soudních exekutorů (rozhodnutí exekutora je rozhodnutí soudu) v současném konkurenčním systému nemůže být řeč, protože volná soutěž mezi exekutory způsobila podřízení naprosté většiny exekutorů zdroji obživy - advokátům, vlastníkům portfolií pohledávek a všemožným šmelinářům s desítkami tisíc podivně vzniklých pohledávek.
Tito zadavatelé si jednak vymohli, že exekuce pro ně bude zdarma, a to i v případě, když se nic nevymůže, a jednak plně ovládají činnost exekutorských úřadů. Je také rozšířenou praxí, že správci pohledávek požadují od exekutorů i úplatek za předání pohledávek k vymáhání, ačkoli se nepochybně jedná o úplatkářství ve smyslu § 331 trestního zákona.
Úplatky dosahují i 50 procent z odměny exekutora. V dalších případech velkosprávci pohledávek exekutorský úřad prostě obsadí, což se týká minimálně deseti procent úřadů, a to spíše těch nejagresivnějších a největších. Případ prorůstání do exekutorského úřadu řešil i trestní soud ve věci advokáta Paľka, kterému mimo jiné svěřila pohledávky za televizní poplatky k vymáhání Česká televize.
Zákonitým důsledkem prorůstání mafií do exekutorských úřadů je zvýšená agresivita vůči povinným, překračování rámce zákona, umělé navyšování odměn a nákladů a promyšlený lobbing směrem ke státní správě. Snahy poslanců i ministerstva spravedlnosti o dílčí změny zákona jsou samozřejmě bezzubé, protože zločin je vždy před zákonem. Zájem o odvrácení nějaké úpravy zákona je přímo úměrný úvahám mafií, jak zákon obejít.
Že mafie svými postupy poškodí pověst ostatních exekutorů, je nezajímá. Také jsou vždy napřed před jakoukoli zákonnou úpravou směřující k odstranění škodlivých postupů.
Nové a nové úpravy zákonů omezují vymahatelnost práva „rozumných“ oprávněných, kteří vyhledávají rozumné exekutory a jejichž cílem je vymoci pohledávky s přiměřenými náklady, a nikoli vytřískat co nejvíce. Propojením kapitálu, advokáta a exekutora vzniká velice nebezpečný konglomerát, který pracuje ve vzájemné spolupráci na drancování povinných a na vzniku nových pohledávek v průběhu vymáhacího procesu. Dovedete si představit, že by soudce v civilním řízení stačil zadlužit žalobce, zapisovatelku i studenty sledující proces v rámci povinné praxe?
Drancovací kolečka
Pohledávkové lobby je celkem lhostejné, zda společnost doplácí na její drancovací kolečka, a obdobně jako před bankovní krizí a privatizací v 90. letech se jenom čeká na opravdu velký malér. Přitom zcela jednoduché řešení, jak přetnout drancovací kolečka, je zavedení teritoriality, tedy principu, kdy exekutoři budou pověřováni podle předem známého pořadí, ale nebude možné jej obejít tzv. volbou exekutora, takže exekutor nebude vděčný za dodané pohledávky a naplněním principu nestrannosti a nezávislosti bude moci dodržet zákon.
Námitky různých lobby a analýz, že klesne vymahatelnost, jsou nepodložené. Ano, klesnou pouze výnosy z drancovacích koleček, ale to je žádoucí. Exekutor bude činný v omezeném teritoriu, bude jej znát a také zaniknou velkoúřady, takže se exekutor bude moci osobně svým spisům věnovat. Bohužel se významně sníží zisky vlivné pohledávkové lobby, ale to je také společensky přínosné.
Dluhové pasti
Dosavadní systém podporuje princip – více exekucí = vyšší zisk. Taková praxe vede k nekontrolovanému vzniku nových a nových pohledávek – tzv. dluhových pastí. Novelou se odstraní možnost výběru exekutora a exekutor se uváže do svého okresu. Lichváři tedy nebudou moci tlačit na drastické metody vymáhání. Samozřejmě pak klesne počet dluhových pastí, protože postupně věřitelé přijmou odpovědnost a nebudou půjčovat či nabízet služby každému. Také lichváři budou nuceni omezit své aktivity, protože se odstraní vazba lichvář - exekutor, kdy si lichvář volně vybral svého exekutora, který mu šel na ruku – a společně drancovali povinné.
Proč je hnutí ANO proti regulaci trhu a humanizaci exekucí ?
Proti teritorialitě zásadně vystupují členové strany ANO, ač koaliční smlouvu obsahující princip teritoriality soudních exekutorů podepsali. Pokud k teritorialitě nedojde, lze předpokládat, že profese soudního exekutora postupně zanikne. Již nyní je velmi obtížné do profese vstoupit, protože společenská prestiž je záporná, odměny klesají, vymožitelnost vlivem různých novel klesá, trh je rozdělen a nový exekutor obvykle nemá na úplatky, aby dostal pohledávky k vymáhání. Esenciální součást odměny za práci je mzda, ale také ocenění veřejnosti. Co mají exekutoři? Stejně jako kati pouze opovržení, ale na rozdíl od katů minimální odměnu.
Exekutoři zajišťuji vymahatelnost práva. Veřejnost již ví, že dluhy se mají platit. Náklady na tuto službu jsou pro stát nulové, protože stát převedl tuto službu na exekutory, kterým ovšem neustále podráží nohy. Jednak zákony na bezdůvodnou ochranu dlužníků, jednak přesvědčováním, že exekutoři jsou špatní a je třeba ten vřed odstranit (náměstek ministryně spravedlnosti – nyní ministr spravedlnosti Pelikán v pořadu ČT OVM dne 8. 2. 2015), a jednak neschopností eliminovat ty exekutory, kteří překračují zákony.
Kdyby někdo vyčíslil, kolik by stála stát kampaň, že dluhy se mají platit, místo zákona, kterým byli zřízeni v roce 2001 soudní exekutoři, došli bychom při obvyklé efektivitě státních investic do reklamy (Czech made, Jezte ryby) k minimálnímu úspěchu, avšak za miliardy ročně. Tak za tuto úsporu by alespoň částečná podpora exekutorů ze strany politiků, byť jen verbální stála.
Odvrátí pády dlužníků do dluhové spirály drobné úpravy zákonů?
Časté změny zákonů týkajících se exekucí, které přicházejí již dvakrát třikrát ročně, způsobily od dob populisty a bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila naprostou nesrozumitelnost, kdy v záplavě přechodných ustanovení není zřejmé, co může být vymáháno a po kom. Poslední zrušení přechodného ustanovení k postihování majetku manžela povinného Ústavním soudem z dubna 2015 je od 1. července zase novelou zákona částečně obnoveno. Ani experti ministerstva spravedlnosti nejsou schopni porozumět novelám, a proto je na světě nový, letos již třetí návrh novely zákonů týkajících se exekucí, který však opětovně řeší změny již letos přijaté.
Novelu ministerstvo uvádí jako zásadní dílo, bohužel se jedná o podobnou kvalitu jako u téměř všech předcházejících trháků – insolvenčního zákona, o státním zastupitelství a podobně. V poslední době je v módě psychologický nátlak na příbuzné a přátele povinných, kdy je nabízena možnost půjčky ke splacení dluhu za povinného. Tím vznikají nové pohledávky a případně nové exekuce, které by nikdy nevznikly. Současný systém pohledávkového byznysu umožňuje nadužívání exekucí a eliminuje riziko věřitele. Tento nátlak však žádná drobná změna zákona neodstraní.
Obchod roku
Personální vybavení ministerstva je po léta bohužel stejné kvality, a proto snaha každého ministra postihovat velké exekutorské úřady zcela vázne. V kárných řízeních u Nejvyššího správního soudu zaměstnanci ministerstva, tedy kární žalobci, zmateně vystupují jako svědci a protokoly o kontrole chtějí během soudního jednání doplňovat svědeckou výpovědí. Žaloby připravené ministerstvem spravedlnosti obvykle vedou k jejich zamítnutí. Snahy o politické procesy, jako byl případ nesmyslné kárné žaloby na propagátora teritoriality Petra Polanského, také končí nezdarem.
Úporná snaha ministrů spravedlnosti zavést kárnou praxi exekutorů (a v budoucnu jistě všech právních profesí i soudců) prostřednictvím správního řízení padá na neúrodnou půdu neústavnosti a odporu všech právních profesí. O to více je nutné sledovat prohlášení ministra Pelikána ke kárné žalobě na největší a nejdrsnější exekutorský úřad JUDr. Tomáše Vrány. Potvrdilo se to, co se proslýchalo, tedy že exekutor Vrána z úřadu odstoupí ještě před zahájením soudního řízení. To se také stalo.
Odstoupivší exekutor bude ve funkci šest měsíců. Nástupnictví jeho úřadu, který má obrat ve stamilionech a zisk v desetimilionech, je již nyní předmětem zájmu několika skupin. Výběr nástupníka je svěřen komisi, kde zasedají exekutoři, soudci a zaměstnanci ministerstva.
Ovšem samotná změna ve vedení tohoto úřadu pro povinné nic neznamená, resp. nelze očekávat, že by se způsoby vymáhání změnily. Roční nápad pohledávek v počtu 60 tisíc zcela vylučuje osobní dohled exekutora.
Navíc úřadem vládnou vlivné „pohledávkové“ lobby, jejichž cílem je vydolovat z pohledávek co nejvíce. A jakkoli. Ve spojitosti s nástupcem přerovského úřadu se v kuloárech hovoří o bývalém kandidátovi JUDr. Mohylovi (nyní druhém exekutorovi v Přerově se sídlem v budově Vránova úřadu), a nebo o šumperském exekutorovi Kubisovi, také bývalém kandidátovi u JUDr. Vrány, případně o lidech zaměstnaných ve Vránově úřadu.
Amnestie Vránova úřadu
Nelze také opomenout, že odstoupením exekutora Vrány z úřadu nelze postihnout jeho pochybení a nově vybraný exekutor neručí za předchozí delikty, což buď ministr nedomyslel, nebo právě v souvislosti s výběrem nového exekutora předpokládal. Bude to totiž ministr spravedlnosti, který bude navrhovat zaměstnance ministerstva do výběrové komise na nového exekutora do Vránova úřadu.
Ano teritorialitě, ne analýze docenta Smrčky
Ministr Pelikán teritorialitu prosazuje, začal u insolvenčních správců. Také bohužel vyhověl tlaku svého stranického kolegy Jaroslava Faltýnka, který jako prostějovský poslanec a po ministrovi Babišovi nejvlivnější postava hnutí ANO tvrdě bojuje proti teritorialitě soudních exekutorů, ale k teritorialitě insolvenčních správců se nevyjadřuje. Ministr Pelikán předložil vládě k senátnímu návrhu teritoriality negativní stanovisko. Své stanovisko zakládá na analýze z března 2015 od docenta Smrčky, kterou ministerstvo spravedlnosti ani nezadalo, ani nezaplatilo, a ani se k ní ministr nehlásí, když uvádí, že se musí dopracovat.
Autoři analýzy tvrdí, že teritorialita sníží vymahatelnost. Zcela překvapivá informace je založená pouze na tvrzení zpracovatelů a jejich úsudku spočívajícím v tom, že exekutoři, které si vybral nejmenovaný telekomunikační operátor nebo banka či splátková společnost (všechny nejmenované – anonymní), jsou ti úspěšní a všichni ostatní exekutoři – zhruba 139 – jsou schopni vymáhat vždy hůře než ten nejhorší z vybrané sestavy.
Toho, že není jasné, jakou veličinu úspěšnosti vymáhání poměřuje, zda vymoženou částku, nebo celou pohledávku či počet pohledávek, a proč si vzorová splátková společnost drží exekutora, který vymáhá 6,8 procenta, což je 4,5krát méně než její nejlepší exekutor, nebo proč telefonní operátor přestal spolupracovat s nejvýkonnějšími exekutory, zatímco ty nejméně výkonné si ponechal, si autoři nevšímají. A způsob výběru exekutorů je zcela opomenut, takže nevíme, zda vzoroví správci pohledávek oslovili všechny exekutory, či zda spolupracují jenom ti, kteří slíbili úplatek.
Autoři Smrčka a Plaček efektivitu vymáhání porovnávají na zcela odlišných portfoliích pohledávek. Navíc u kulatého stolu za účasti mnoha kapacit právního světa v rámci Pražského právnického podzimu, organizovaného Karlem Havlíčkem v červnu 2015, pod záštitou Pavla Rychetského, předsedy Ústavního soudu, zpochybnil Plaček svou práci spolutvůrce analýzy, že práce trpí zásadním nedostatkem dat, což je koneckonců uvedeno hned v úvodu analýzy.
Autor docent Smrčka se však před zpracováním analýzy vyjadřoval k teritorialitě značně negativně již i v jednom polemickém textu (Kde končí rozum, tam začíná politika, Lidové noviny 29. 4. 2014), tudíž výběr autora předesílá výsledek jeho práce. Smrčka prohlašuje, že mu nešlo o peníze, ale o data o exekutorech, takže mu ani nevadí, že ministerstvo analýzu nezaplatilo.
Ministr Pelikán analýzu kritizuje, že uplatňuje pouze ekonomické hledisko, a považuje ji za zaujatou: „Proto jsme ji museli vyhodnotit opatrně a kriticky, ale i tak nám přinesla velmi cenné poučení.“ (Lidové noviny 11. 5. 2015, str. 14) Lze dodat, že právě nepřesvědčivá analýza, kterou někteří zaměstnanci ministerstva a exekutoři protlačují, nejvíce pomáhá snahám o zavedení teritoriality. Exekutorská komora nechala zpracovat oponentní stanovisko Prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M.,, který však Smrčkovu analýzu zcela strhal : I. Dokument (Smrčka, L., Plaček, J. Vliv teritoriality soudních exekutorů…) na vymahatelnost pohledávek nesplňuje požadavky na vědecké či odborné dílo, je tendenční, vyjadřuje zřejmě subjektivní názory autorů a nemůže sloužit jako podklad pro jakékoliv rozhodnutí ohledně teritoriality. Zpracovatel zdůrazňuje, že ani pro, ani proti.
II. Otázka posuzování ekonomiky exekutorských úřadů, počtu soudních exekutorů a jejich zaměstnanců nebo výtěžnosti či délky trvání exekucí není cestou k rozhodnutí o teritorialitě, což je výlučně politickou otázkou.
III. Odůvodňovat změnu v systému exekucí či naopak její absenci výše uvedeným dokumentem na bázi nereprezentativních dat a jejich nepřezkoumatelnou interpretací není možné.
Novela exekučního řádu je v poslanecké sněmovně
Novela exekučního řádu bude projednávána v prvním čtení na zářiové schůzi poslanecké sněmovny. Budeme sledovat, jak se staví poslanci k zásadní novele, která bojuje proti korupčnímu prostředí v pohledávkovém byznyse. Že je cosi v nepořádku v tomto oboru se koneckonců zmínily i zprávy BIS.
