Instalatéra vám AI nenahradí. To byrokracie dusí růst, říká ekonom Cochrane
V probíhajících sporech o dopadech umělé inteligence se řadí k AI-optimistům. Technologie v historii vždy lidstvu pomohly a stejně tomu bude i v případě umělé inteligence, říká se sobě vlastní důrazností John H. Cochrane, profesor ekonomie a financí na Stanfordově univerzitě, který působí také jako vedoucí výzkumný pracovník tamního Hooverova institutu. Profesor Cochrane je také autorem populárního newsletteru Grumpy Economist, česky Mrzutý profesor.
„Až na výjimečné případy nejsem tak mrzutý. Ale dopálit mě umí čtení některých komentářů v New York Times, když si přitom navíc rozliju kávu. Právě takto jsem dostal od syna tuto přezdívku,“ říká Cochrane v dalším díle podcastu PFI Talks, který vám přináší Prague Finance Institute, spolupracující s ekonomickým výzkumným centrem CERGE-EI. Profesora Cochranea, který se věnuje studiu dopadů vládní fiskální politiky na ekonomiku, také dokáže rozpálit doběla přehnaná byrokracie škrtící byznys a přehnaná levicová zaujatost některých amerických univerzit.
Tahounem růstu v Evropě a severní Americe na Západě je „ekonomika nápadů“. A právě nových myšlenek, objevů a nápadů je podle něj dost, jen je brzdí postupně narůstající regulace. „Hlavním ekonomickým problémem pro lidi mé generace bylo zpomalení růstu a dopad této dynamiky na zvyšování prosperity. V Evropě je tento negativní vliv výraznější. Růst se v roce 2010 prakticky zastavil a Evropa je nyní o 40 procent chudší než USA.“ Což pramení hlavně z přeregulovanosti a vysokého daňového zatížení.
Naději přitom v tomto ohledu představuje právě umělá inteligence. „Je to vlastně trochu ironie – padesát let slyšíme, že růst zpomaluje a že končí „zlatá éra“. A pak přijde technologie, která by to mohla zvrátit a bylo by lepší řešit, jak rozdělit plody obrovského růstu než se donekonečna obávat jeho nedostatku,“ uvádí Cochrane. Tituly spojené s AI dominují v poslední době akciovému trhu. Profesor Cochrane se ovšem prasknutí bubliny, podobné té internetové na začátku milénia, příliš neobává. Dlouhodobě převáží pozitiva, jako ostatně většinou v historii. „Technologie, na kterých stojí nyní všudypřítomný internet, se nakonec ukázaly jako určující, když přinesly výhody širokým vrstvám lidí. Akcionářům Netscapu, Yahoo nebo AOL se sázky na tyto firmy možná nevyplatily, ale produkty, které přinesly, se staly páteří naší ekonomiky,“ říká.
Byrokracie všudypřítomnou brzdou. Univerzity inklinující k levici nepomáhají
Výroba přitom může nadále zůstávat v asijských zemích. „To, že u nás přicházíme s novými věcmi, zatímco masovou výrobu zajišťují stroje a Čína, Vietnam či Malajsie dělají těžkou práci, je model, který může fungovat velmi dlouho,“ tvrdí ekonom. Jak sám připouští, v mnoha technologiích jsou Číňané nyní lepší a vyrábějí levněji a kvalitněji. Příkladem mohou být elektromobily, kde americké či evropské automobilky souboj s Čínou prohrávají. Profesor však důrazně varuje před přílišným protekcionismem. „Odpovědí je konkurence – buď se naučíte dělat věci lépe, nebo dělejte jiné věci. Když se uchýlíte k protekcionismu, neefektivní výroba se zakonzervuje a nic se nezlepší. Firmy se pak soustředí na získání další ochrany místo rozvoje a inovací,“ říká. Zároveň varuje před „protekcionismem šitým na míru“ konkrétním firmám a také před klientelistickým kapitalismem. Škodí růstu stejně jako socialismus.
V USA se nyní uvažuje o státních investicích do strategických firem, mluví se například o Intelu. Podle Cochranea je to vysoce neefektivní, protože vláda bude jako akcionář chtít zaměstnávat více lidí, nikoho nepropouštět a plnit sociální cíle. „Výsledkem nebude efektivita, ale pravý opak – podívejte se na univerzity,“ popisuje slavný ekonom.
U nich vidí problém zejména v samotném financování výzkumu a ve všudypřítomné byrokracii. Model z 50. let, kdy vláda podporovala univerzitní vědu, byl ku prospěchu. Jenže postupně se proměnil v byrokratický moloch. „Vědci dnes tráví polovinu času vyplňováním formulářů, neodměňuje se aplikovaný výzkum, který by mohl věci převrátit naruby. Vláda je monopolním dodavatelem. Lidé dělají to, co vláda chce, a vláda má tendenci vytvářet stále více byrokracie,“ říká ekonom.
Americké univerzity se podle něj začaly také více zajímat o politickou agitaci než o hledání pravdy. „Podívejte se na to, ke kterým politickým stranám se hlásí akademici. Je to 99:1 ve prospěch demokratů. Mladým lidem je vtloukáno do hlavy neuvěřitelné množství extrémně levicových politických názorů. Vědecké instituce převzaly levicovou politiku,“ tvrdí profesor.
AI vám práci nesebere a deregulace by prospěla
Strašáku využívání umělé inteligence a následných ztrát milionů pracovních míst se Cochrane určitě nebojí. Historie podle něj ukazuje opak a vyjmenovává hned několik příkladů. „Roku 1900 pracovalo 70 % Američanů v zemědělství. Pak přišly traktory a obavy, zda lidé neskončí na ulici. Nestalo se, našli lepší práci v továrnách. Někdo možná ztratí a někdo získá, ale celkově se společnost posune dál,“ tvrdí Cochrane. Nejohroženější skupinou vzhledem k nástupu AI jsou podle něj juniorní právníci nebo účetní. Naopak řemeslníci či dělníci určitě ne.
„Zkuste sehnat instalatéra v Palo Altu, AI vám trubky neopraví,“ směje se. Když technologie urychlí rutinní práci, náklady klesnou a trh se rozšíří. Po zavedení bankomatů banky přece nezaměstnávaly méně lidí, naopak se rozrostly, přesunuly zaměstnance do sofistikovanějších finančních služeb. „Stejné to bude s AI – umožní lidem využívat nejchytřejší mozky ke zlepšení výkonnosti,“ říká.
USA podle něj nepůjdou evropskou cestou ekonomické sebevraždy ve jménu politiky na ochranu klimatu. „Nepopírám, že klimatická změna je skutečná, ale politika, kterou USA sledovala a Evropa stále sleduje, způsobuje obrovské ekonomické škody. USA to dělat nebudou, začneme znovu s jadernou energií a nebudeme AI regulovat k smrti jako Evropa,“ nebere si profesor servítky.
Úspěšný argentinský experiment
Pochvalně se vyjádřil také o krocích argentinského libertariánského prezidenta Javiera Mileie. Podle něj se ukazuje, že inflace může klesnout i bez vysokých úrokových sazeb a měnových omezení. V případě velké recese stačí zastavit rozpočtové deficity, které byly dříve řešeny tiskem peněz. Deficity lze překonat razantními škrty, dokonce v sociálním státě. Výsledky se dostaví rychleji, než řada ekonomů čekala. “Obvykle zažívají podobné experimenty svá těžká období, ale argentinská ekonomika roste. Když zrušili regulaci nájemného v Buenos Aires, tak nájmy okamžitě klesly,” říká. Prezident Milei si podle něj neztratí politickou podporu, zejména mladí ho berou vážně a přesvědčují své rodiče. Na rozdíl od USA, kde jsou mladí lidé socialisté a rodiče konzervativci.
Celý argentinský „experiment“ proto vypadá nadějně. Odkazuje přitom i na Adama Smithe a jeho návod pro růst – nízké a jednoduché daně, žádné tarify, žádné průmyslové dotace pro skomírající sektory, méně zásahů státu. „To není žádná složitá věda, to je ověřený recept. Politicky se ale prosazuje těžko – a to je přesně to, co Milei zatím dokázal,“ uzavírá John Cochrane.
John H. Cochrane (67) se narodil v Chicagu a v roce 1979 získal bakalářský titul z fyziky na MIT, v roce 1986 následoval doktorát z ekonomie na University of California v Berkeley. John Cochrane je profesorem financí na Stanfordově univerzitě a vedoucí výzkumný pracovník (senior fellow) v Hooverově institutu (Hoover Institution). Vedle toho je také autorem mnoha knih včetně nejnovější Crisis Cycle in the Evolution Euro. Známý je také autorstvím newsletteru The Grumpy Economist, který vychází na Substacku. Pravidelně se účastní online debat Good Fellows Hooverova institutu.
