Fakáč od stařešinů potřebujeme

Blog Richarda Guryči

Blog Richarda Guryči Zdroj: Strategie

Před několika dny pustil Bob Dylan do světa nové album Fallen Angels. V květnu přitom oslavil pětasedmdesát. Od sedmdesátky je už jen několik měsíců vzdálený i punkový král Iggy Pop. Na konci června ukáže vztyčený prostředníček i pražskému publiku a soudě podle ohlasů na dosud odehrané koncerty jeho současného evropského turné, je ve výtečné formě.

Typické obscénní gesto vyslal Iggy Pop i do objektivů fotografů letošního filmového festivalu v Cannes. Zapózoval tam vedle Jima Jarmusche, který o něm natočil dokumentární film. A světe, div se, i Jarmuschovi, tomu vlasatému idolu baťůžkářů z letních filmových škol a jednomu z největších punkerů mezi filmaři, je letos už třiašedesát.

V květnu vydal nové album s příznačným názvem I Still Do i Eric Clapton, kterému se to přes sedmdesátku překlopilo už loni. Podle recenzí jde o návrat k blues i k standardu, na který jsme u Claptona léta zvyklí. Tedy na samotný vrchol.

Pokud opravdu existuje něco jako ageismus – a připusťme, že věková stereotypizace a diskriminace v různých více či méně skrytých podobách existuje – obvykle si dáváme něco takového do souvislosti především se staršími lidmi. Ale zároveň není až tak těžké najít spoustu příkladů lidí, kteří zůstávají ve hře i přes svůj víceméně kmetský věk. A ani zdaleka v ní nejsou jen do počtu.

Na věku (někdy) nezáleží

U příležitosti nedávných osmdesátin Zdeňka Svěráka si mohl koneckonců leckdo uvědomit, že milovaný humorista není jen největší filmovou hvězdou mezi kmety, ale zůstává patrně největší českou filmovou hvězdou bez ohledu na věkové kategorie.

Diváci filmového festivalu Jeden svět pak mohli kromě jiného vidět i film Koudelka fotografuje svatou zemi a v něm téměř osmdesátiletou legendu české i světové fotografie v plné síle a v maximálním nasazení na horké půdě izraelsko-palestinské hranice.

Z mnoha důvodů, mezi něž lze jistě započítat i nesentimentální statistiky a nemilosrdné akceptování výsledků průzkumů trhu, prostupuje ageismus velmi často například reklamou. Ta mnohdy pracuje s politováníhodným či tragikomickým stereotypem stáří a neméně často i s principem strachu z tohoto nevyhnutelného období života. Není proto od věci občas si připomenout, že i z leckteré vrásčité pěsti se může zmíněný prostředníček tyčit pořád dost pevně a neochvějně vzhůru ke hvězdám.

Richard Guryča je novinář a fotograf. Píše o životním stylu, bydlení, kultuře a komunikaci. Pracoval mimo jiné v deníku Dnes, v České televizi či v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí. Se Strategií spolupracuje od roku 2014.

Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem.