Platící zákazník je na internetu omezen více než pirát, tvrdí předseda České pirátské strany a hudebník Ivan Bartoš, který jako první řečník zahájil konferenci Svoboda a odpovědnost 2012. Zákazník se podle něj rozhodne pro toho, kdo mu dá lepší služby – v případě hudby je to pirátská kopie ve flacu a bez dalšího omezení.
Zastánci protipirátských zákonů tvrdí, že lidé, kteří stahují písničky a filmy z úložišť typu Megaupload, jsou zloději, kteří autorům odtrhují chléb od úst. Jak tedy vysvětlit úspěch iTunes či Netflixu?
Kopírování není krádež. Kopie je produkt, který mediální korporace po desetiletí prodávají. Internet však změnil realitu. Kopírovat může snadno každý téměř zadarmo. Chceli autor dostat zaplaceno, nemůže prodávat kopie. Musí prodávat službu. iTunes či Netflix jsou internetové služby. Fráze, že „kopírování je krádež“, je výsledkem intenzivní propagandy za mnoho milionů dolarů. Kopírovací monopol nelze na internetu realizovat bez kontroly každého uživatele a jeho komunikace. To je zřejmé každému, kdo internetu rozumí.
Mohly by zákony jako ACTA, SOPA a PIPA zastavit nebo zpomalit trend, kdy si uživatelé jednoduše stáhnou písničku nebo film do počítače a po zhlédnutí je smažou, aby nezabíraly místo, nebo je uloží, místo toho, aby si museli kupovat krabičky s CD a DVD?
CD a DVD budou patřit za pár let minulosti. Smlouvy jako ACTA pouze poškodí rozvoj internetové ekonomiky. Zpomalí vývoj v zemích, kde budou přijaty. Datové sklady a další infrastruktura se budou vyvíjet rychleji v zemích se svobodným internetem.
Proč si myslíte, že vydavatelské firmy nespustily nějaký model, který by umožňoval získávat filmy a hudbu legálně v datové podobě?
Prodej tvorby na internetu se obejde bez velkých vydavatelských společností. Úspěšnější jsou menší pružné firmy. Mnoho tvůrců se bez vydavatelských společností snadno obejde. Přerostlé společnosti přizpůsobení těžko zvládnou, nová konkurence je úspěšnější. Staré firmy řídí management, který spoléhá na svůj mocenský vliv a dožaduje se pomoci ze strany států. Zatím úspěšně. Dosahování zisku ovlivňováním legislativy je pohodlnější než soutěž na svobodném trhu.
Proč se podle vašeho názoru neprosadil český obchod s digitální hudbou i-legálně.cz? A má z dlouhodobého hlediska šanci takový MusicJet?
Trh v ČR je menší než v USA, příčinou neúspěchu je ale nízká přidaná hodnota služby. Možnosti zákazníků z USA a ČR jsou naprosto nesrovnatelné. Velké nahrávací korporace zřejmě nadiktovaly provozovatelům i-legálně.cz distribuční podmínky nepřijatelné pro drtivou většinu potenciálních zákazníků. Ani v případě MusicJetu se nahrávací korporace nepoučily a stále posluchačům odmítají nabídnout to, za co by posluchači byli ochotní platit. MusicJet je například limitován obsahem, který bez registrace nezjistíte. Je to zajíc v pytli. Podporuje jen některé operační systémy, nenabízí hudbu v nejvyšší kvalitě (předpokládal bych formát flac, ale k dostání je jen MP3). Při přehrávání jste donuceni využít jejich přehrávač. Zákazník chce hudbu přehrát, v čem chce, ne v programu, který mu vnutí distributor. Platící zákazník je omezen více než pirát. Zákazník se rozhodne pro toho, kdo mu dá lepší služby – zde je to pirátská kopie ve flacu a bez omezení. Pomalu už začínáme pochybovat, jestli to nahrávací korporace pořád dělají z blbosti, nebo jestli tyhle projekty cíleně vedou ke krachu, aby ten krach následně mohly využít k prosazení ještě tvrdších zásahů proti internetu. Nemožnost kupovat z USA je nepochopitelná, má to ale příčiny v absurdní legislativě kopírovacích monopolů. Všichni lidé na světě jsou pohodlní. V ČR je pohodlnější stahovat zdarma – když někdo nabídne snazší způsob, lidé rádi zaplatí.
Jde opravdu o autory? Kim Dotcom, majitel internetového úložiště Megaupload, údajně hodlal spustit službu Megabox, kde by dával 90 procent z reklamy a členských poplatků autorům. Nahrávací společnosti jim dávaly deset nebo dvacet…
O autory vůbec nejde. ACTA a další podobné dohody dávají represivní zbraně především do rukou velkých nahrávacích společností. Uzavření Megauploadu nastalo po jeho reklamní kampani v USA. V reklamě vystupovali přední američtí interpreti. Lze předpokládat, že jeho uzavření je formou konkurenčního boje. Uzavírání datových úložišť je podobné snahám zabránit výrobě magnetofonů a kazet před třiceti lety. Trestání firem umožňujících stahování „nelegálního“ obsahu stejně stahování nezabrání, obsah bude na internetu dostupný stále. Pouze se přestěhuje na servery do zemí, kde na ně nebudou mít z USA vliv.
Jak to udělat, aby byli spokojeni autoři i uživatelé?
Návrh a implementace internetového prodeje jsou v současné době nejvíce poptávanými službami. Jistě existuje celá řada řešení. Kdo je dokáže realizovat, bohatne. Stejně jako v minulém století zbohatly firmy, které se naučily vyrábět gramodesky.
Co ale ochrana autora? Když se stahování povolí, vydělá jen majitel služby a autoři nedostanou nic.
Současný autorský zákon nepřináší autorům žádnou ochranu, definuje jen kopírovací monopol. Ten je prostředkem získávání příjmů z distribuce kopií. Stahování není zakázané, zakázané je zveřejňování subjektem bez kopírovacích práv. Internet značně snížil náklady vytvoření kopie a zveřejnění. Bez velkých investic může zveřejňovat obsah snadno téměř každý, i sám umělec. Nicméně je nutné se smířit s tím, že příjmy z prodeje digitálních kopií nelze garantovat nikomu. Žádný zákon nemůže objektivní realitu změnit. Pokud se chce někdo produkováním filmů a hudby živit, musí získávat příjmy jinde. Šíření kopií na internetu je reklamou, nic víc. Pokud chce umělec vydělávat, musí snadnost kopírování využít. Lidé mohou platit umělcům přímo a více jich zaplatí za „originál“ – koncert, kino nebo artefakty.
Hodně emocí vzbuzuje Ochranný svaz autorský. Tvrdí, že stávající ochrana autorských děl je nejspravedlivější způsob, jak mohou autoři dostat za své dílo zaplaceno.
Výběr poplatků z médií je pokusem přizpůsobit se nefunkčnosti kopírovacího monopolu. Poplatky jsou vlastně formou daně a platby umělcům formou důchodu. Zrušení kopírovacího monopolu nemá na tento systém vliv. V koexistenci s vymáháním kopírovacího monopolu jsou tyto daně absurdní. Zavedení poplatků z nosičů informací je prakticky přiznáním nefunkčnosti kopírovacího monopolu. Slabou stránkou tohoto státem garantovaného byznysu je rozdělení vybraných daní mezi umělce. Otvírá se tím obrovský prostor pro manipulaci a korupci.
Co by se teoreticky mohlo stát, kdyby represivní zákony začaly platit?
Smlouva ACTA je v podstatě bianco šek, který otvírá těžko odhadnutelné možnosti k prosazování soukromých zájmů na úkor lidských svobod. Názornou ukázkou jsou prováděcí pokyny, které z europarlamentu unikly. Tzv. autorsky chráněný obsah je z internetových služeb odstraňován již dnes. V důsledku zákonů o boji proti terorismu je dnes provoz internetu monitorován také zpravodajskými službami. Rozsah internetu je však natolik velký, že jej nejsou schopny uhlídat. ACTA proto přenáší pravomoci na soukromé subjekty – majitele copyrightu – a odpovědnost za obsah na provozovatele služeb. V důsledku přísnějších kontrol může být v zemích, které ACTA přijmou, internet značně omezen. Na druhou stranu mohou tyto restrikce přinést rozkvět zemím, které smlouvu nepřijmou. Například Islandu, který si svobodu internetu a právo občanů na shromažďování a šíření informací nyní dává přímo do nové ústavy.
