Jablka na míru

Trendy jablka

Trendy jablka Zdroj: archiv

Všechno je trendy. Oblečení, auta, adresa, telefony, a dokonce už i jablka. Zákazník si totiž zvykl nakupovat očima a jiné než velké, souměrné a barevné jablko ho nezajímá. Osmdesát procent jablek navíc prodají velké řetězce, které potřebují udržet stálou nabídku po celý rok, sezona nesezona. Je to jednoduché: jablko musí být červené, zelené, žíhané, zkrátka šlechtěné. Chuť je společně s původem odsunuta na vedlejší kolej.

Tak jako modelky či účastnice rozličných soutěží krásy musejí splňovat předepsané míry, podléhají jim i jablka. Nevymyslel je nikdo jiný než ta naše spojená Evropa. Aby se mohlo takové jablíčko dostat na regály obchodů, musí u většiny odrůd docílit průměru minimálně 6,5 centimetru.

Když míry nesplňuje, má jednoduše smůlu. Jde na mošt. A právě tyto vyhlídky mají letošní česká jablka. Kvůli tropickým vedrům a suchu, které sužovaly Česko po většinu léta, jablka nedorostla do požadované velikosti a do obchodních řetězců nesmějí. Skončí v moštárnách, v jablečných koncentrátech, v náplních do koláčů či v dětských výživách – pokud tedy nebyla ošetřena chemicky. Můžeme se „těšit“, že si oči zase pochutnají na jablkách z dovozu.

Kromě tradičních zelených italských nás stejně jako loni patrně zaplaví tuny jablek z Polska, jedné z největších ovocnářských zemí EU. Přestože Polákům někteří čeští politici nemůžou zapomenout, jak podrazili Visegrád při jednání o uprchlických kvótách, polské jablko jim v puse nejspíš nezkysne. Do boje o jablko totiž nikdo z nich jen tak nevyrazí. Polsko bude ve finále diktovat i cenu jablek, do které se jistojistě promítne o několik tisíc tun nižší letošní úroda.

Máslo na hlavě ale mají i samotní čeští ovocnáři. Přestože je u nás pěstování jablek letitou tradicí a hraje prim, slyšet ani vidět je moc není. Je to tu samé logo, značka české kvality, nálepka český výrobek a podobně, propagace českých jablek je však nulová. Účel navíc světí prostředky a řada ovocnářů začala raději pěstovat nižší stromky, aby na plody dosáhli ze země, protože sadaři dnes nemají čas lézt po žebříku.

Pokud si někdo opravdu chce pochutnat na kvalitním českém jablku, nemusí tak úplně házet flintu do žita. Ještě tu jsou farmářské trhy či prodejny regionálních potravin a na ty jsou evropské normy (zatím) krátké. Třeba se tam objeví i jablko Malinové holovouské, které před sto lety platilo za nejlepší druh v Evropě. Dnešním Evropanům se ale moc nelíbí – má stopku zasazenou nakřivo a není čistě červené. V regulovaném prodeji by zkrátka propadlo.