Setkáváme se krátce po hladkém přijetí občanského zákoníku v Senátu. Čekal jste tak rychlý průběh?
Upřímně řečeno ne. Horní komora avizovala komplikace při schvalování rekodifikace soukromého práva. Senátoři uvažovali jednak o pozměňovacích návrzích, například o doplnění registrovaného partnerství a dalších, jednak o odkladu účinnosti. Senátor Jiří Dienstbier navrhoval odklad účinnosti všech tří zákonů až na rok 2017, ústavně-právní výbor poté schválil odklad na leden 2016, nicméně při hlasování v plénu došlo k překvapení všech. První hlasování o schválení návrhu občanského zákoníku ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou dopadlo tak, že pro schválení hlasovalo 29 senátorů z 59 přítomných. Čili potřeba bylo 30 senátorů a o jediný hlas neprošlo schválení v předloženém znění. V dalším hlasování o pozměňovacím návrhu bylo 61 přítomných, pro schválení bylo potřeba 31 senátorů a návrh na odklad účinnosti získal rovněž pouze 29 senátorů. Senát tedy nepřijal k návrhu žádné usnesení a pak platí fikce podle Ústavy, že v takovém případě je návrh schválen uplynutím třicátého dne od postoupení Senátu, to znamená 3. února 2012.
Senát o něm tedy, ani kdyby chtěl, už nemůže znovu jednat?
Ne. Je to věc rozhodnutá, platí tedy zvyklost, že pakliže byl návrh projednán a hlasovalo se o něm, nelze hlasovat opakovaně.
Jaký je váš názor na některé námitky senátorů, jsou podle vás opodstatněné? Například zmíněné registrované partnerství. Ministerstvo spravedlnosti s jeho zahrnutím do návrhu nesouhlasilo?
Registrované partnerství byla spíše otázka politického kompromisu, vyplývajícího již z požadavků minulé vládní koalice. Tehdy se proti němu tvrdě stavěli lidovci i část konzervativního křídla ODS. A tento postoj zůstal zachován i v novém návrhu schváleném vládou Petra Nečase. Z odborného hlediska lze říci, že registrované partnerství jako základní statusová otázka do kodexu patří, nicméně pokud zůstane beze změny v samostatném zákoně, svět se nezboří.
A co návrh na prodloužení legisvakance?
Pokud jde o legisvakanci, beru to jako určitou zástěrku zakrývající buď neochotu návrh přijmout při nedostatku jiných, věcných argumentů proti němu nebo o snahu odložit účinnost nových zákonů až za funkční období této vlády a změnit je během vlády sociální demokracie.
Ta podle vás nastane?
Možná nastane, možná ne. I příští vláda bude pravděpodobně vládou koaliční. Cílem ministerstva ovšem nebylo prosazovat občanský zákoník bez diskuze s opozicí za každou cenu. Naopak. Je to základní kodex soukromého práva a celou dobu, co jsme pracovali na jeho přípravě, což je z hlediska autorů a rekodifikační komise více než deset let – a z mého osobního hlediska, kdy jsem ve funkci náměstka ministra spravedlnosti pro legislativu zhruba pět let – jsme se kontinuálně snažili o diskuzi se všemi zájmovými i politickými skupinami napříč všemi spektry.
Pokud vím, návrh byl zveřejněn také na internetu a občané se k němu mohli vyjadřovat.
Byl opakovaně na internetu. Probíhalo veřejné připomínkové řízení i expertní dopracování v tzv. expertních minitýmech podle jednotlivých právních oblastí a lze říci, že po zveřejnění první paragrafové verze návrhu občanského zákoníku v roce 2005 probíhalo dalších pět let v zásadě pouze upravování a precizace tohoto textu. Během té doby bylo do prací zapojeno mnoho desítek, až stovka expertů na občanské právo. A v zásadě mohu říci, že každý, kdo něco znamená v oboru občanského práva a kdo zároveň byl ochoten věcně diskutovat a přispět konstruktivně k novému návrhu, tak tu možnost měl a využil ji.
Pak bylo asi někdy obtížné sladit dohromady jejich stanoviska. Právní názory jsou přece často protichůdné.
Někdy ano, ale je to otázkou času. Pakliže bychom přistupovali k návrhu standardně, poslali jej na dvacet dnů do připomínek a provedli jedno vypořádání, je evidentní, že bychom se s naprostou většinou oponentů nedohodli a přetrvávaly by rozpory. Pokud se ovšem s oponenty bavíte pět nebo deset let, mnoho z nich postupem času přesvědčíte vy a o mnohém přesvědčí oni vás.
Až mají pocit, že ani nejsou oponenty.
Přesně tak, to se také stalo. I v Poslanecké sněmovně byl kodex projednáván nestandardních pět měsíců v ústavněprávním výboru a během této doby docházelo každý týden vždy v úterý k projednávání jednotlivých pasáží občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích mezi ministerstvem, rekodifikační komisí, autory návrhu a poslanci a jejich experty. A zažil jsem opakovaně, že jak poslanci, tak i jejich experti, kteří přicházeli s různými názory a kritickými připomínkami, po několika sezeních začínali kodex podporovat, začínala se jim líbit vnitřní jednotnost a systematika návrhu, upoutal je dříve či později jeho do jisté míry zvláštní, ovšem krásný český jazyk, jednoduchá větná skladba, jednoduchá struktura paragrafů a odstavců. Zkrátka kdo si ten návrh několikrát přečte, začne přemýšlet o jednotlivých institutech a důvodech, proč jsou takto sepsány, tak obvykle začne mít ten návrh rád.
Zmínil jste český jazyk, který byl v médiích propírán jako zastaralý a používající výrazy, kterým běžný člověk nerozumí.
To je ten nejpovrchnější předsudek, který byl vůči kodexu opakovaně vznášen. Živily jej i hromadné sdělovací prostředky. Vzpomínám si na reportáž v televizi v týdnu před hlasováním pléna Senátu o návrhu. Hlavním mottem reportáže byla teze, že v návrhu je množství jazykových omylů, a jako příklad byl uváděn pojem „pachtýř“, který podle televize měl být správně psán „pastýř“. Jinak ovšem jazykové posudky, které jsme nechali udělat od Ústavu pro jazyk český a od známého českého lingvisty profesora Krause, dokládají, že jazyková stránka kodexu je velmi dobrá a na rozdíl od běžné legislativy posledních let dokonce výrazně lepší, a to právě z hlediska laické srozumitelnosti běžnému občanovi. Kodex nepoužívá dlouhá souvětí, nepoužívá cizí výrazy, brání se definicím.
Nejsou v něm vůbec žádné definice?
Kodex má 3081 paragrafů a neobsahuje ani jednu definici! Podívejme se do většiny nových právních předpisů přijímaných podle vzoru evropského práva, které na začátku mají desítky definic, a zamysleme se, zda toto přispívá k jejich srozumitelnosti pro uživatele. Já jsem si udělal seznam nových či staronových pojmů v novém občanském zákoníku, ve skutečnosti jich tam není tolik, a většinu z těch pojmů česká veřejnost zná. Alespoň ti starší je určitě znají a mladí se je jistě snadno naučí. Ať se jedná o výměnek, pacht, služebnosti, rozhradu či přestavek.
To jsou ale stejně většinou pojmy, které se studenti práv učí i dnes, i přesto, že v dosavadním občanském zákoníku nebyly takto výslovně nazvány. Takže právníci by tyto pojmy nejspíš měli znát již nyní.
Měli by je znát. Jsou to pojmy a instituty, které jsou tradičně známé. Od římského práva až po rakouský občanský zákoník, čili do padesátých let i na území České republiky. Navíc ty pojmy se nezavádějí kvůli pojmům. Zavádějí se kvůli tradičním institutům, k nimž se občanský zákoník vrací. Pakliže zde existuje například institut pachtu či institutu služebností, který se dělí na služebnosti a reálná břemena, tak není důvod vymýšlet pro takovéto instituty názvy nové, které by neznal vůbec nikdo.
Říkáte, že nový občanský zákoník zavádí mnoho nových institutů. Jak jej budete propagovat veřejnosti?
Podobně jako po přijetí nového trestního zákoníku v roce 2009 chystáme osvětovou kampaň, a to jak vydáním tiskoviny, přednáškovým cyklem, tak i na internetu. Vedle toho připravujeme vzdělávací cyklus i pro odbornou veřejnost, a to zejména pro soudce a další zaměstnance resortu justice v Justiční akademii. Občanský zákoník bude rozdělen na jednotlivá témata a každého tématu by se měla ujmout autorská dvojice přednášejících, z nichž jeden by měl být soudcem Nejvyššího soudu a druhý členem rekodifikační komise ministerstva.
Vzdělávání soudců u nás zatím není povinné. Přesto zrovna tato norma se určitě dotkne jich všech. I soudci, kteří se věnují trestnímu právu, by asi občanský zákoník měli znát. Zařídíte nějak, aby se všichni zúčastnili školení, nebo to necháte na jejich svědomí?
Nařídit to bohužel není možné poté, co tuto možnost zrušil v zákoně o soudech a soudcích Ústavní soud jako nepřípustný zásah exekutivy do nezávislosti soudu. Nicméně nabídneme tuto možnost dobrovolně a budeme apelovat jak na soudce samotné, tak na předsedy soudů, aby ji maximálně využili. Ministerstvo zajistí organizaci, logistiku celé akce, zajistí ty nejlepší přednášející a za tím vším sepsalo a získalo také podporu z evropských prostředků.
Proto je tedy v zákoně stanovena legisvakance do roku 2014, aby se stihli všichni proškolit? Původní verze návrhu počítala s rokem 2013, to by nestačilo? Čím delší doba přece od přípravy zákona uplyne, tím více se může změnit společenská situace apod.
Samozřejmě. Leden 2014 je podle mého názoru rozumný kompromis. Je sice pravdou, že původní vládní návrh počítal s termínem 1. ledna 2013, nicméně samotné projednávání v Parlamentu se mírně pozdrželo a nebyl splněn předpoklad vyjití občanského zákoníku ve Sbírce zákonů před koncem roku 2011. Je také pravdou, že v případě trestního zákoníku byla situace podobná jako dnes. Nový trestní zákoník byl přijat pod číslem 40/2009 Sb., tedy v zimních měsících roku 2009, a účinnosti nabyl již po necelém roce - 1. ledna 2010. Nicméně občanský zákoník je materií mnohem složitější, rozsáhlejší a přinášející mnohem více koncepčních změn, než tomu bylo v případě trestního kodexu.
Občanský zákoník tedy podle všeho nabyde účinnosti 1. ledna 2014. Je k tomu potřeba ještě něco udělat?
Ministerstvo musí během dvou let připravit doprovodnou legislativu k občanskému zákoníku. A to jednak změnový zákon, který promítne příslušné změny do celého právního řádu. A také nový zákon o nesporných řízeních soudních, který převezme, výrazně změní a doplní ustanovení o nesporných řízeních v občanském soudním řádu. A konečně musíme připravit nový zákon o rejstříku.
O obchodním rejstříku?
Ne tak docela. Má to být širší rejstřík. Chceme, aby tento rejstřík obsahoval základní údaje a listiny o všech právnických osobách, neboť to je dnes velký deficit právní úpravy i praxe. Dnes veřejnost nenalezne tyto údaje na jednom místě a v některých případech je nenalezne na internetu vůbec. Nový rejstřík samozřejmě bude vycházet ze stávajícího obchodního rejstříku a z něj také převezme největší část údajů o obchodních společnostech, družstvech, nadacích, nadačních fondech a společenství vlastníků jednotek, nicméně vedle těchto právnických osob existuje celá řada dalších. Počínaje spolky, přes církve, politické strany, vědecké výzkumné instituce, až po právnické osoby veřejného práva, jejichž identita by měla být také veřejná, ale neexistuje doposud jednotný seznam, kde by bylo možné tyto informace nalézt.
Takže opět se zabýváte právem na informace.
Ano, je to projev práva na informace, byť ne v tom smyslu, jak mu rozumíme podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Je to především praktické řešení sloužící veřejnosti a zefektivňující výkon správy jednotlivých registrů.
Zmíněné doprovodné zákony musejí vejít v účinnost ve stejný okamžik, jako občanský zákoník?
Přesně tak. Budou sepisovány tak, aby nabyly účinnosti 1. ledna 2014.
A ještě se nepřipravují?
Samozřejmě se již připravují a připravovaly se již v minulosti. Zejména úpravu nesporných řízení jsme připravovali již v období Topolánkovy vlády, kdy byl předchozí návrh občanského zákoníku dokončen, schválen vládou v dubnu 2009 a předložen Poslanecké sněmovně, která jej již nestihla projednat. Nicméně tyto návrhy bude třeba ještě významně dopracovat, musí k nim proběhnout standardní legislativní proces, včetně připomínkového řízení, schválení Legislativní radou vlády apod.
Stihne se to?
Stihne, musí.
Zmínil jste nesporná řízení. Můžete již nyní uvést, jaká nová vzniknou?
Základní rozsah nesporných řízení nalezneme již dnes v občanském soudním řádu, a to v § 175a a následujících. Jsou to řízení, která vede soud často z úřední povinnosti, a platí v nich jiné procesní zásady, než v klasických sporech. Typicky například řízení o dědictví, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické apod. Tyto instituty jsou samozřejmě obsaženy i v novém občanském zákoníku, byť ve významně modifikované podobě. Jak co do terminologie, tak co do obsahu práv a povinností jednotlivých stran a kompetence soudu. Nový občanský zákoník navíc přináší i nové typy nesporů, které stávající úprava neobsahuje a bude je potřeba doplnit.
Například?
Například řízení o přiznání svéprávnosti nezletilému, řízení o podpůrných opatřeních či předběžném prohlášení v očekávání nesvéprávnosti, řízení o schválení zastoupení členem domácnosti, řízení o schválení smlouvy o nápomoci, řízení o statusu veřejné prospěšnosti právnických osob apod.
Jak nový občanský zákoník ovlivní podnikatele a podnikání?
Podle mého názoru zásadně, neboť nový občanský zákoník konečně přináší sjednocení závazkového práva, po kterém se v České republice volá posledních dvacet let. Všichni víme, jaké problémy vyvolává duplicitní úprava závazkových vztahů v občanském a obchodním zákoníku, jejich vzájemné prolínání se a mísení. Všichni též víme, že zákonný režim volby mezi těmito dvěma zákony může být modifikován smluvním ujednáním, které však nesmí jít k tíži spotřebitele. Rovněž že úprava v obchodním zákoníku není komplexní a neobsahuje například veškeré otázky zajištění těchto závazků. Z toho vyplývá potřeba paralelní aplikace občanského i obchodního zákoníku na závazkové vztahy a z toho plynou složité právní otázky, kterým podnikatelská veřejnost často nerozumí.
A to teď odpadne.
Ano, neboť se podařilo udržet koncepci, že všechny závazkové vztahy jsou upraveny výhradně v občanském zákoníku. Drobná podnikatelská praxe si na stávající duplicitu nikdy nezvykla a nepochopila ji. Já jako advokát jsem se velmi často setkával se smlouvami kupními nebo smlouvami o dílo, které byly označovány jako smlouva podle občanského a obchodního zákoníku, aniž by účastníci vůbec chápali, podle kterého a proč vlastně by se měli řídit.
Co je pro vás osobně největším přínosem nového občanského zákoníku?
Jak říká profesor Eliáš, hlavní autor zákoníku, základem je prvních čtrnáct paragrafů. Ty by si měl každý přečíst, neboť v nich je vyjádřena celá filozofie a hodnotové zakotvení nového soukromého práva. Jsou tam zásady, je tam často vzpomínané právo na štěstí, jsou tam principy výkladu práva, jeho soudcovského dotváření apod.
To je tedy pro vás nejzásadnější věc.
To je naprosto klíčové, ale nechci pochopitelně omezovat rozsah občanského zákoníku na tuto úvodní pasáž. Přínosů oproti stávajícímu právu je obrovské množství. Vedle již zmíněného odstranění dvoukolejnosti závazkového práva je to konečně pořádná úprava statusových otázek jak fyzických, tak i právnických osob. Je to moderní úprava dědického práva a věcných práv, rozpracování náhrady škody, včetně náhrady nehmotné újmy, úprava postavení zvířat a mnoho dalších novinek. A samozřejmě též opuštění etatistického principu absolutní neplatnosti právních úkonů, který dnes vytváří rozkol mezi realitou a právem.
Zmínil jste profesora Karla Eliáše. Ten před pár dny (27. 1. 2012) obdržel titul Právníka roku, vstoupil do právnické síně slávy. To může být považováno za ocenění jeho úsilí mimo jiné i na novém občanském zákoníku. Vstup do právnické síně slávy pro Karla Eliáše načasovala shoda okolností tak, že završila schválení občanského zákoníku oběma komorami Parlamentu. Je to nepochybně naprosto zasloužené ocenění, neboť profesor Eliáš je člověk, jehož právní erudice v oboru občanského práva i jeho lidský přístup a pochopení k problémům občanského práva nemá obdoby. Mohu snad říci, že po těch letech příprav občanského zákoníku jsme i osobní přátelé. A je pro mne opravdu nesmírná čest, že jsem tohoto člověka mohl poznat a spolupracovat s ním.
Budou nějak oceněni i ostatní, kdo se na přípravě nového občanského zákoníku podíleli?
Zcela určitě. Ostatní kolegové bývají někdy neprávem opomíjeni. Občanský zákoník je po deseti letech prací skutečně kolektivní dílo. Vedle hlavních autorů na něm mají nejdůležitější podíl členové tzv. rekodifikační komise, což je zhruba dvacet právníků. Se všemi z nich je ministerstvo v neustálém pracovním kontaktu a počítáme s tím, že schválením kodexu naše vztahy nekončí. Tito lidé budou tvořit základ jak pro vzdělávání v resortu justice, tak i pro sepis aktualizované důvodové zprávy a komentáře k novému občanskému zákoníku.
Jestli tomu tedy dobře rozumím, odměnou za jejich práci bude další práce? Budou přednášet a podílet se na tvorbě komentáře…
Všichni ti lidé dostávají i finanční odměnu za práci. Myslím ale, že to není pro ně hlavní motivace. Ani nemůže být, jde o výdaje, které jsou hluboko pod cenami běžných právních služeb, které se obchodují v komerční i veřejné sféře.
Pozve si je ministr a osobně jim poděkuje?
Samozřejmě. K tomu částečně již došlo po posledním jednání ústavně-právního výboru Senátu. Kromě toho také chystáme společenský večer s poděkováním.
Ten proběhne na ministerstvu?
Spíše uvažujeme o možnosti využití hotelu Vězeňské služby v Krkonoších na Přední Labské, kde by bylo možné zajistit ubytování a protáhnout večerní oslavu až do následujícího dne. Ale nepředbíhejme, zákon ještě není ve Sbírce.
Kdo kromě profesora Eliáše patří mezi hlavní spoluautory nového kodexu?
Určitě musím jmenovat paní docentku Michaelu Zuklínovou-Hendrychovou, která byla hlavní autorkou pasáží o rodinném právu a nájmu, a doktora Miloše Tomsu z Vrchního soudu v Praze, který byl celé roky předsedou rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti. Vedle nich zaslouží uznání mnoho dalších osobností, které se podílely na jednotlivých částech návrhu. Často byly i garanty jednotlivých věcných oblastí. I s vědomím, že mnohé z nich neprávem opominu, bych chtěl zmínit a poděkovat paní profesorce Hrušákové, děkance právnické fakulty v Olomouci, a doktorce Haně Nové z Obvodního soudu pro Prahu 8 za pasáže o rodinném právu. Doktoru Bednářovi za dědické právo. Docentu Havlovi, profesoru Dědičovi a docentce Štenglové z Nejvyššího soudu za zákon o obchodních korporacích a pasáže o právnických osobách v občanském zákoníku. Profesoru Telcovi za ochranu osobnosti, spolky či veřejnou prospěšnost. A pak celé řadě akademiků a advokátů mladé generace, často žáků či spolupracovníků profesora Eliáše. Mezi nimi bych chtěl jmenovat doktora Milana Hulmáka, Petra Bezoušku, Ondřeje Frintu, Petra Tégla a samozřejmě i mého přítele a kolegu náměstka Filipa Melzera. Obrovské uznání a dík za pomoc patří též množství známých soudců, advokátů a notářů, jmenovitě Jaroslavu Burešovi, Františku Ištvánkovi či Romanu Fialovi, dále Vladimíru Jirouskovi, Karlu Čermákovi, Aleši Pejchalovi či Jaroslavu Svejkovskému a z notářů určitě Miloslavu Jindřichovi. Fantastický příklad nasazení a konstruktivní kritiky opozice předvedl advokát a poslanec ČSSD Stanislav Křeček, který se účastnil jednání komise celý minulý rok, přispěl k rozumným kompromisům a nakonec návrh aktivně podpořil ve Sněmovně. Těch lidí kolem občanského zákoníku bylo zkrátka strašně moc a poděkování si zaslouží všichni.
Abychom se ale vrátili k právu. Rekodifikace soukromého práva není přece jen o občanském zákoníku.
Ano. Rekodifikaci tvoří i nový zákon o obchodních korporacích, který nově upravuje materii obchodních společností a družstev, a zákon o mezinárodním právu soukromém, který nahrazuje stávající zákon z roku 1963. Nový zákon o obchodních korporacích neobsahuje závazkovou část a neobsahuje ani některé další obecné instituty, které známe z obchodního zákoníku dnes. Namátkou například jednání podnikatele, firmu, obecná ustanovení o právnických osobách, nekalou soutěž či obchodní rejstřík.
Nebudou tato ustanovení v zákoně chybět?
Jsou to všechno statusové otázky a další obecné instituty právnických osob, které mají širší dopad než pouze pro obchodní společnosti a družstva. Proto jsou upraveny v občanském zákoníku. Stávající stav je nevhodný, neboť obecná úprava právnických osob prakticky neexistuje, v občanském zákoníku je pouze několik paragrafů a zbytek je v obchodním zákoníku. A na základě analogie iuris se využívá i pro řešení otázek dalších typů právnických osob, které tuto úpravu postrádají.
Jaké další změny nový zákon o obchodních korporacích přinese?
Nový obchodní zákoník je liberální kodex, který má podporovat podnikání a vytvořit konkurenceschopné právní prostředí vůči zahraničním právním řádům. Proto dává podnikatelům větší volnost a flexibilitu při zakládání právnických osob. Za jednu z nejvýznamnějších změn se považuje možnost založení společnosti s ručením omezeným bez základního kapitálu, jde o tzv. s.r.o. za jednu korunu, nebo možnost dohodnutí různých druhů a forem obchodních podílů třeba tak, že určitý obchodní podíl s sebou nenese právo hlasovat na valné hromadě či právo na výplatu zisku.
Proč?
Nastávají situace, kdy různí lidé spolu chtějí založit obchodní společnost a každý z nich má různé zájmy, motivy i vklady do společnosti a každý z nich se chce různou měrou podílet na podnikání. Někdo chce reálně podnikat, někdo může být společníkem například kvůli dobrému jménu nebo z různých jiných, třeba i historických důvodů, z rodinné tradice a podobně. A zákon by neměl nikoho omezovat v tom, jakým způsobem si s partnery sjedná charakter vzájemných obchodních podílů a práva a povinnosti s nimi spojená. To je skutečně věcí dohody a není důvod k tomu, aby zde zákon kogentně nařizoval, že každý obchodní podíl je co do práv s ním spojených stejný.
Zmínil jste možnost vzniku s.r.o. za jednu korunu. Neobáváte se, že jich pak bude vznikat příliš?
Já se domnívám, že nikoliv. I nadále bude třeba k založení obchodní společnosti notářského zápisu, byť chceme, aby se celá procedura zrychlila tím, že tam, kde sepíše zakladatelský či jiný akt notář, aby jej mohl přímo vložit i do rejstříku, čímž odpadne řízení před soudem. To bude hlavní novinka v novém zákoně o rejstříku právnických osob.
V čem budou spočívat největší změny v zákoně o mezinárodním právu soukromém?
Nelze říci, že by stávající zákon o mezinárodním právu soukromém vykazoval vážné aplikační problémy, nicméně k novému zákonu se přistoupilo ze dvou důvodů. Tím prvním je změna terminologie a institutů v novém občanském zákoníku a tím druhým je přizpůsobení nového právního předpisu právu Evropské unie, které tuto oblast poměrně zásadně reguluje.
Co tím přesně myslíte? Evropská unie nám ukládá, abychom měli něco konkrétního upraveno?
Částečně. Ale myslím tím i přímo použitelná nařízení. Velká část těchto nařízení již dnes upravuje kolizní normy mezinárodního práva soukromého. Jedná se například o oblast vyživovacích povinností, oblast smluvních závazkových vztahů, oblast mimosmluvních závazkových vztahů apod. Návrh se tak soustřeďuje na úpravu oblastí, které nejsou právem Evropské unie regulovány, a na přímo použitelné předpisy práva Evropské unie navazuje. Na některých místech dochází ke změně hraničních určovatelů tak, aby pravidla českého mezinárodního práva soukromého odpovídala moderním evropským a světovým úpravám. Nový zákon o mezinárodním právu soukromém dává též odpovědi na některé otázky, které dnes nalezneme pouze v literatuře či judikatuře a upravuje např. řešení tzv. kvalifikačního problému apod.
Podle vašich slov se zdá, že nové zákony jsou velmi liberální, obsahují samé nové svobody. Co úprava odpovědnosti?
Svoboda podnikání v žádném případě neznamená snížení odpovědnosti. Naopak. Nový zákon o obchodních korporacích přebírá zahraniční model tzv. wrongful trading, kdy manažer obchodní společnosti, který poruší povinnost péče řádného hospodáře při správě společnosti, může být hnán k převzetí plné odpovědnosti v průběhu insolvenčního řízení. Čili jde o to, že soud bude moci vyslovit přímou odpovědnost tohoto manažera za závazky společnosti.
Podle nedávno schváleného zákona o trestní odpovědnosti právnických osob budou mít obchodní společnosti i trestní odpovědnost.
To s tím souvisí jen velmi volně. V zákoně o obchodních korporacích jde o odpovědnost za závazky, za dluh, zatímco trestní odpovědnost právnických osob znamená sankci ukládanou státem v rámci veřejného práva právnické osobě za vyjmenované trestné činy.
Jste místopředseda Legislativní rady vlády, na Ministerstvu spravedlnosti vedete legislativní sekci. Jak zvládáte podrobnou orientaci ve všech zákonech?
Je to samozřejmě velmi náročné. Předpisy v oblasti justice, zvláště ty procesní, zvládám díky své předchozí praxi advokáta. Systém procesních předpisů a jeho jednotlivé instituty znám jako praktik z kanceláře i od soudu. Právní úpravy se obecně dělí na ty, které jsou pro lidi, a na ty, které jsou pro skupinu vyvolených expertů.
A co jste vy?
V tomto ohledu rozumím pouze těm, které jsou pro lidi. Abych řekl příklad. Občanskému zákoníku by měl rozumět každý právník. To neznamená, že by měl znát nazpaměť každý jeho paragraf, ale měl by znát jeho obsah, systém a logiku, měl by se v něm orientovat. Naopak třeba takový zákon o přeměnách obchodních společností je skutečně spíše dílem pro fajnšmekry, kteří takové přeměny dělají.
Proč se tedy zákony píší tak složitě, když jsou pak nesrozumitelné?
Nejsou nesrozumitelné. Nepoužívá je ale každý člověk každý den. Většině veřejnosti, včetně nemalé části odborné veřejnosti, jsou neznámé ne proto, že by byly nesrozumitelné samy o sobě, ale protože jde o specifickou oblast, s níž se člověk běžně nedostává do styku.
S trestním zákoníkem například se také běžně nedostáváte do styku. Ten ale, předpokládám, znáte.
Jak kdo. Profesor Eliáš tvrdí, že zkoušku z trestního práva by dnes také již nezvládl. Je přirozené, že v dnešním právu vzrůstá specializace jednotlivých odvětví, pododvětví a dokonce i jednotlivých předpisů a těžko dnes nalezneme univerzálního právníka, který rozumí všemu na excelentní úrovni. Ale přesto je důležité se orientovat v právu jako celku. Já velmi uznávám právníky, kteří tento obecný základ mají. Ideální průpravou pro to je advokacie v menším městě. Neboť takový advokát musí umět poradit se vším.
Jak své pracovní vytížení zvládáte časově?
Mám skvělé spolupracovníky, skvělý tým nadšených legislativců i externích expertů, kteří jsou nám kdykoli ochotni pomoci. A dobrou partu máme i ve vedení ministerstva. Již se dost známe, rozumíme si a jsme přátelé. Užili jsme si hodně těžkých chvil, ale i dost legrace. Ale je samozřejmé, že kvůli práci zůstáváme v úřadě často do noci. A rodina tím pak trpí.
Jaký je podle vás největší problém české justice?
Snad to již nejsou lidé. V justici se v poslední době objevuje mnoho zajímavých a inspirativních osobností a tomu odpovídají i odvážná a zdařilá rozhodnutí. V širší justici vnímáme také obrovské změny, které se dějí v soustavě státního zastupitelství po příchodu nového nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Mnohdy je proto tím problémem spíše určitá přetrvávající nedůvěra veřejnosti vůči justici a někdy též příliš zkostnatělé, přežívající postupy.
V rámci soudních řízení?
Nejen v soudních řízeních, ale i zažité správní a administrativní postupy uvnitř justice. Právě tyto postupy však trvale bombardujeme novinkami z oblasti legislativy, správy justice a informačních technologií. O legislativě již byla řeč, byť jsme zmínili jen rekodifikaci soukromého práva. Již během Topolánkovy vlády jsme prosadili řadu reformních zákonů, za všechny zmiňme nový trestní zákoník, ale i souhrnnou novelu občanského soudního řádu, reformu kárného řízení, spolu s Ministerstvem vnitra zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi písemností a mnoho dalších. V minulém roce byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a důležité novely trestního řádu, rozhodčího řádu, soudního řádu správního či zákona o znalcích a tlumočnících. A chystáme celou řadu právních předpisů. Ať už je to nový zákon o státním zastupitelství, velká novela exekučního řádu, dokončení zákona o mediaci v netrestních věcech, zákon o obětech trestných činů či nový trestní řád a občanský soudní řád. Vedle toho měníme justici v oblasti informačních a komunikačních technologií.
Jakým způsobem?
Po různých evidenčních a informačních aplikacích, které jsme spouštěli v rámci projektu eJustice v době Topolánkovy vlády, nyní dochází k mnohem radikálnějším koncepčním posunům, které si veřejnost možná ani neuvědomuje. Jsou to změny, které zcela zreformují vedení soudního spisu v justici. Od ledna tohoto roku jsme na pěti pilotních soudech v České republice spustili projekt skutečně „elektronického“ platebního rozkazu, který není jen elektronicky podáván, ale spis o něm je i elektronicky veden. V této agendě na vybraných soudech přestal fyzicky existovat listinný originál soudního spisu. V případě úspěchu projektu budeme pokračovat v rozvoji elektronického spisu i na další soudy a na další agendy.
Co na tyto změny říkají soudci a další lidé, kteří s elektronickými spisy pracují? Nepřidělávají jim práci?
To rozhodně ne, je tomu přesně naopak. Elektronický soudní spis nezavádíme kvůli prezentaci politických úspěchů, ale zavádíme ho pro soudy a pro veřejnost. Soudy v něm získávají množství výhod, neboť tento spis dokáže vyřizovat rutinní administrativní úkony zcela sám. Málokdo z pozice účastníků vidí práci, která je za soudním jednáním a za vydáním rozsudku, jako je například zakládání spisu, zavádění údajů o účastnících do informačního systému soudu, lustrace věci zahájené či rozsouzené, ztotožňování jednotlivých účastníků vůči centrální evidenci obyvatel či obchodnímu rejstříku, párování soudních poplatků apod. To jsou všechno úkony, které dnes musí reálně někdo vykonat, přitom je lze přenechat strojům.
Tím tedy bude vyřešen problém zkostnatělých postupů. Co uděláte s nedůvěrou veřejnosti?
Domnívám se, že Ministerstvo spravedlnosti vedené Jiřím Pospíšilem dokázalo během posledních let a během již tří funkčních období tohoto ministra, že to s justicí myslí vážně. Výsledky musí zhodnotit občané.
Až to tedy občané zhodnotí, justice bude prakticky bez potíží.
Justice nebude bez potíží nikdy. Ale snažíme se. Elektronický soudní spis a nový občanský zákoník budou klíčové změny v tomto volebním období, na které musíme justici i veřejnost připravit. A pokud se nám to povede, budeme spokojeni.
