Jan Václav Čep, spolumajitel Tiscali Media: Jestliže přestaneme číst noviny, zblbneme
Tiscali Media sídlí na Václavské náměstí, kterému ještě v 90. letech dominovaly redakce velkých deníků. „Možná nás sem něco podvědomě přitahuje,“ říká Jan Václav Čep. „Ten genius loci tady zkrátka je. I když ne vždy, když se člověk rozhlédne kolem, se může usmívat,“ přesvědčivě vysvětluje Čep. Václavák je podle něho všehosměs od smutných pohledů na narkomany až po krásné dámy promenující se odshora dolů. „Je tu spousta krásných kaváren a restaurací a křižovatka tras metra a tramvají. A je to praktické pro vývojáře, programátory, redaktory i obchodníky.“ Nastěhovat se do business centra na Václaváku by byl podle Čepa nonsens. „Jsme ve starém krásném domě obrostlém břečťanem s kašnou na dvoře. Máte tu klid a zároveň zdravou míru stresu v okolí.“
V náruči WPP
Vitální třicátník začínal při Českém rozhlase, kde si vyzkoušel natáčení pořadů, reklamní zastoupení, pořádání akcí a vůbec práci pro malou agenturu. To byly Kristián a Český rozhlas Regina. V neskutečném kolovrátku druhé poloviny 90. let, kdy řada mladých lidí ani netušila, jaké příležitosti se jim nabízely, se dostal do party kolem bývalé Grey Global Group, následně německého, alias českého MediaComu. „To byl fičák. Z dnešního pohledu si myslím, že tehdy měl člověk příležitost učit se za cizí peníze. Řada mladých lidí dostala pozice, které patří duchovně i morálně vyzrálejším lidem,“ potvrzuje Čep. Ve skupině MediaCom/WPP zůstal 11 let a za tu dobu ochutnal desítky různých rolí od manažersky základních po jednatelské funkce a budování firem v zahraničí. WPP je dnes největší mediální konsorcium, které vlastní tisíce firem ve více než stovce zemí světa. I když dnes už je to spíše investičně finanční společnost, pořád se koncentruje na reklamní, mediální, výzkumné, entertainmentové, BTL a další aktivity.
„Dostal jsem příležitost budovat od nuly MediaCom Interactive, později Beyond Interactive, a také MediaCom Slovakia. Působil jsem několik let i jako mediální ředitel v MediaCom Praha po boku Petry Pipkové – na to moc rád vzpomínám,“ komentuje Čep roky svého působení v WPP. Později dostal rychlou příležitost odjet do Ruska, kde měl na starosti získávání velkých zákazníků a business development. „Když přijdete na velký trh, kde je ve firmě 13 lidí, a odcházíte a je jich tam 250, tak je to úžasné,“ přiznává Čep. Poté na rok a půl zakotvil v Praze, MediaCom koupilo WPP, čekalo se na schválení Evropské unie, protože to byla i na světové poměry poměrně velká transakce. Ve finálním roce (2007) svého působení ve WPP si Čep vzal na starost založení výkonnostní agentury v rámci GroupM Interactive a celkově propojení nákupu těchto firem. V tu chvíli už ale dělal téměř tři zaměstnání najednou, takže to chtělo vypnout. A povedlo se.
Přes vinici k Tiscali
Na rozdíl od jiných manažerů nepropásl skvělou příležitost a udělal si na půl roku volno. „Vzal jsem si sabatikl a chodil robotovat na vinice – před mnoha lety jsem se dostal do jednoho krásného vinařství, jmenuje se to Dobrá vinice,“ vysvětluje Čep. Zároveň odpočíval, vypnul mozek, potkával se s kamarádkami a kamarády, které do té doby zanedbával. „Začal jsem se věnovat věcem, které mě vždy bavily, ale kvůli korporátní práci jsem jim nedával tolik prostoru. Dostal jsem se do úžasné party kolem ochotnického divadla. Měl jsem štěstí, že mě ti lidé dokázali inspirovat a hecnout, abych začal dělat divadelní a filmovou muziku – což je něco, co mě naplňuje.“
Po vyvětrání mozkovny založil Čep vlastní investiční firmu, která vstupuje do projektů, jež jsou podle něho takzvaně „v háji“, ale mají velký potenciál růstu. Jedním z těchto počinů bylo zakoupení Tiscali, což bylo tehdy podle Čepa velké sousto mimo jiné i proto, že celá anabáze trvala přibližně rok. Byl to rok 2008, tedy údajně to nejtěžší možné období. „Nepřemýšlel jsem makroekonomicky, šel jsem do toho srdcem. Tiscali je značka, která by už dávno nebyla – firma byla předrozprodaná třem dalším subjektům a já jsem bývalého vlastníka přesvědčil, ať to nedělá,“ vzpomíná Čep. Dneska je to podle něho firma na vzestupu s partou lidí, která umí zatáhnout za práci. Paralelně s tím Čep pracoval i pro společnost Lagardère, kde měl v konzultační rovině za úkol postavit samostatný tým digitálního oddělení časopiseckého Lagardère.
Můj koncept? Kvalitní nebulvární zábava.
Jan Václav Čep tedy už téměř tři roky podniká na vlastní triko a tvrdí, že je šťastný a spokojený a víc sám sebou. Jedním dechem ale přiznává, že pomýšlí na víc. „Tiscali je středně velký subjekt, který má potenciál a značku daleko větší, než je to teď.“ Tiscali Media se pod Čepovým vedením rok hledala a uvažovala do čeho se pustit. „Všichni mluvili o sociálních sítích nebo mobilech, ale my jsme se rozhodli dělat to, k čemu máme dobré předpoklady. Máme projekty typu Dokina nebo Dodivadla, takže volnočasové aktivity. Další otázka: Máme chuť a snahu konkurovat iDnesu, Aktuálně? Ne, nemáme. To jsou kvalitní projekty, které mají své místo na trhu. Takže jsme si řekli, že půjdeme do infotainmentu. Nepůjdeme do bulváru ani do zpravodajství, ale do informací podaných zábavnou formou, nikoli bulvárně,“ vysvětluje Čep filozofii své firmy.
Třetí oblastí je gaming. „Máme Games.cz a podle reakcí zvenčí máme skutečně nejkvalitnější redakci na trhu, věrné uživatele a věnujeme tomu hodně času, peněz a úsilí,“ popisuje Čep. Čtvrtou oblastí jsou celebrity. Jejím pilířem je projekt Osobnosti s řadou fanklubů herců, hereček, zpěváků, zpěvaček, což vytváří dobrou bázi pro tvorbu kvalitního infotainmentového a magazínového obsahu. „Výhodou je, že na rozdíl od bulváru – bulvár nijak nezatracuji, má své místo na trhu – si nemůžeme dovolit napsat fanouškům Madonny, že Madonna udělala někde něco špatně. Už z principu nemůžeme být negativní, takže na celebritách stejně jako na každém člověku hledáme spíše ty krásné věci, co dělají, čím se baví, a to nám zapadá do konceptu zábavy.“
Podle Čepa by se mělo Tiscali stát synonymem kvalitní zábavy – ať už prostřednictvím některého elektronického kanálu, jako je mobil, obrazovka nebo tablet, ale především času, který člověk díky Tiscali někde tráví. Zřejmě i proto v uplynulém půlroce oznámilo Tiscali Media akvizici NaKoncert.cz a Hádej film! a nově chystá strategické partnerství s největším západoevropským prodejcem vstupenek Eventim. Jan Václav Čep má ale spadeno i na videoobsah. „Objevili jsme internetové nadšence a později podnikatele kolem Bedna Films. Ti na začátku svého podnikání udělali velkou chybu s projektem Bedna.TV. Ale znamená to, že se jim kvůli tomu budu vyhýbat obloukem? Ne, protože podnikatel, který udělá chybu, je mnohem vyzrálejší než ten, který si myslí, že všechno dokáže. Takže jsme před několika týdny vstoupili do Bedna Films, kde jsou mimořádně kreativní a projektově a manažersky schopní lidé a my máme neskromnou ambici být postupně úspěšnými hráči v oblasti internetové televize a ještě více v oblasti content managementu a produkce obsahu,“ spřádá plány Čep.
Dobrý projekt zveřejníme okamžitě
První dva roky rozjezdu nového Tiscali byly podle Jana Václava Čepa peklo. „Dělal jsem nejlépe, jak jsem uměl. Teď se střídmým a zodpovědným hospodařením a postupným rozvojem firmy přispíváme na živobytí 50–60 lidí. Ne že bych se cítil být předurčený k tomu rozdávat práci, ale je to jedna z věcí, která mě těší a posiluje i občanskou zodpovědnost – promiňte mi ten staromódní výraz. Protože když umožníte lidem, aby mohli pracovat, jste daleko zodpovědnější v tom, co děláte obecně,“ dovolí si zafilozofovat Čep. „Uvědomujeme si, že média dnes mají zodpovědnost za to, jaká bude nálada ve společnosti, za to, jestli neziskové organizace dostanou sponzory a že kulturní či nekomerční sféra budou moci nemít tolik starostí, aby mohly to, co plyne z jejich existence, vracet zpět lidem,“ vysvětluje Čep.
Tiscali Media má podle něho zálibu v podporování subjektů, které vytvářejí integrační procesy, takže podporuje projekty, kde například handicapovaní spoluobčané netruchlí a umí žít tak, jako by se nic nedělo. „Rádi podporujeme romskou tematiku, ke které se dnes bohužel málokdo hlásí. Je strašná škoda, že si neumíme přiznat, že když slyšíte cigánskou – nikoli cikánskou – muziku, všem se rozhýbají boky a všichni mají hned lepší náladu. A pak když poznáte řadu studovaných Romů, kdy byste se studem propadl, že nevíte ani desetinu toho, co oni, pochopíte, že právě to jsou situace, kdy my jako média zanedbáváme svůj vliv.“ Podle Čepa kdykoli někdo přijde, že potřebuje uveřejnit článek, že někdo někde podporuje dobrou věc, je vítán.
Čti noviny, jinak zblbneš
Na otázku, jaké tištěné tituly čte, odpovídá Jan Václav Čep jednoznačně: „Jsem věrný čtenář Literárních novin. Čtu je pravidelně a neumím si představit, že bych je nečetl.“ Dále se hlásí k Hospodářským novinám, líbí se mu, že daly prostor bloggerům a vzdušnějšímu formátu a zachovaly si odbornost. Moc rád čte Respekt a odebírá Divadelní noviny. A jak se spolumajitel internetové mediální společnosti dívá na mobilní aplikace? „Literární noviny vám tohle nenahradí. Člověk je tvor haptický a dříve nebo později se mu aplikace přejí,“ tvrdí Čep. Příležitostí pro vydavatele je podle něj nebát se investovat do kvalitního obsahu, protože nikdo na internetu kvalitní obsah neocení – vyjma pár projektů. Od své dobré kamarádky se naučil konzumaci informací na internetu nepřeceňovat. „Říkám jí: ,Zuzano, ty jo, já nepotřebuju noviny.‘ A ona mi na to říká: ,Zblbneš, protože když nebudeš číst noviny, tak do sebe nenasaješ věci, které by sis na internetu nerozkliknul.‘ Internet nás totiž vede k totálnímu primitivismu – když to řeknu ad absurdum. Protože vy nevíte, co vlastně máte chtít vědět,“ vysvětluje svůj postoj Čep.
A jak se Jan Václav Čep dívá na budoucnost placeného obsahu na internetu? „Ve mně se mísí dva pocity. Rád bych, aby se udrželi kvalitní novináři u řemesla. Takže bych byl ochotný platit. Jenže já jsem bohužel přesvědčený, že peníze, které bych zaplatil, by šly ve firmě jen do extra výnosů a k novinářům by se nedostaly. Nepřidají jim peníze na lepší kauzy, aby koupili víc fotek, aby zkvalitnili obsah. Dohánějí tím to, že mají výpadek v inzerci a v prodaném nákladu. Na jednu stranu bych rád připlatil, ale adresně. Neměl bych problém platit za obsah konkrétnímu novináři, protože vím, že je neutrální a nenechá se uplatit.“ Jan Václav Čep dokonce přiznává, že má na stole už asi půl roku nápad na projekt, který by se jmenoval „fair litera“. Šlo by o jakousi certifikaci, že informace jsou bez ovlivňování, manipulací, komerce. „Věřím tomu, že když se sejdeme za další dekádu, tak to bude v tomto směru buďto daleko více v háji a budeme si povídat pod zakouřeným stropem nějaké čtyřky, anebo nastane společenský posun. Přichází totiž generace třicátníků a čerstvých čtyřicátníků, kteří tu a tam tuší, že jsou věci, které je potřeba změnit. A já jsem přesvědčen, že reálnou moc a sílu mají nakonec ve společnosti jednotlivci,“ uzavírá Čep.
Jan Václav Čep (1974)
Od poloviny 90. let působil na různých manažerských pozicích v mediálním konsorciu WPP, mimo jiné v Německu a Rusku. V Praze spoluzakládal agenturu MediaCom Interactive. V roce 2008 koupil skomírající portál Tiscali a učinil z něj pilíř své společnosti Tiscali Media. Mezi jeho záliby patří skládání divadelní a filmové hudby a spolupracuje s Divadlem Kampa mimo jiné i na projektu Divsalón. Přičichl i k vinařství, pomáhá na Dobré vinici.
