Josef Vozdecký – gentleman sektem posedlý

Rodák z moravských Šitbořic, z uznávané vinařské rodiny. Koncem roku, po více než čtyřiceti letech, odchází do důchodu. I to byla příležitost, proč jsme si v jeho kanceláři v sídle firmy ve Starém Plzenci povídali o jeho vztahu k milovanému moku a o letech, která se šumivým vínem za čtyři dekády života prožil.

* E15: V loňském roce jste získal titul Gentleman PRO, při jehož výběru se zvlášť zdůrazňuje zralost a moudrost. Rád se vracíte ve vzpomínkách do svého dětství. Jaký jste byl jako kluk?

Rodiče byli zemědělci a na 13 hektarech orné půdy soukromě hospodařili, dokud je nedonutili vstoupit do JZD. Patřili na vesnici k posledním a asi už nic jiného nezbývalo než vstoupit. Vyrůstat v zemědělské rodině nebylo v té době vůbec snadné. Musel jsem od malička pomáhat, kde se dalo. Ale rodiče mi říkali, že jsem měl v sobě od dětství touhu dělat vše co nejlíp. Třeba i jako ministrant v kostele, kdy jsem vždy zaujal neformální vedoucí místo mezi mladšími i staršími kamarády. Vzpomínám na to, že právě tam jsem si vydělal první peníze – bylo to 11 korun od pana kostelníka.

* E15: Zdálo by se, že zázemí, které jste měl v rodině, kde vinařil již praděda i děda, vás předurčilo k tomu, že budete v tomto řemesle pokračovat. Ale vy jste prý měl zcela jiné plány?

Líbily se mi dvě profese. Když jsem jel někdy s rodiči k doktorovi, tak jsem vždy dobře cítil to čisté prostředí, bílý plášť, v ordinaci rybičky v akváriu…. O panu farářovi jsem zase měl představy, že nemusí nic těžkého dělat. Tak jsem chtěl být buď farářem, nebo lékařem. Ale krev jsem nesnášel a celibát pro mne byl v těch letech, kdy jsem už končil základku, nějak nepředstavitelný. Tak jsem si podal přihlášku na obor, který byl „na hony“ vzdálený rodinné tradici. Táta mi notně vynadal a prohlásil, že musím přece pokračovat v rodinné tradici, když starší brácha Franta ze zemědělství odešel.

* E15: Takže vinařská tradice přece jen zvítězila?

Nakonec ano. Měl na tom zásluhu i strýc Tonda Konečný, který byl významným enologem a působil i v zahraničí, kromě jiného v Etiopii a také Alžíru, kde se pěstovala vinná réva na ohromných plochách. Šel jsem tedy studovat do Valtic učňovskou školu, pak mistrovskou, udělal jsem si tam maturitu. S vysokou to bylo trochu složitější, ale pedagogové ze střední přesvědčili mé rodiče, a tak jsem absolvoval zemědělskou fakultu v Brně – obor vinařství. Jedním z mých nezapomenutelných pedagogů byl, a v určitém slova smyslu stále je, pan profesor Vilém Kraus. Velmi si ho vážím za jeho „posun“ českého a moravského vinařství.

* E15: Slyšel jsem o vás, že se vám už v době vašich studií říkalo „lékař či doktor vína“. Jak jste k této zajímavé přezdívce přišel?

Vracel jsem se jeden zimní pátek ze školy domů a už jsem se těšil na dobrou večeři od maminky. Ale táta mi na uvítanou řekl: „Pojď, stavíme se u souseda, má nějaké problémy s vínem. Přiznám se, že se mi nechtělo, také a možná hlavně proto, že jsem si nevěřil, co bych mohl dokázat. Tak jsme zašli k panu Kelerovi, ve sklepě jsem okamžitě ve víně ucítil intenzivní a nepříjemnou vůni a chuť téměř nepitelnou. Hned jsem si v hlavě rovnal, co nám ve škole říkali, a řekl jsem: „Pane Kelere, to víno, myslím si, má sirku! Té se zbavíte tak, že víno vytáhnete hadicí ze sudu ven a pustíte přes nové březové koště do vaničky, sud pořádně vymyjete a vysíříte a pak tam víno nalijte zpátky. Dole v sudu zůstane žlutý sediment, který pak už novým přetočením ze sudu do sudu snadno odstraníte. Za čtrnáct dní, zase v pátek, jsme tam s tátou zašli a pan Keler nám nalil víno – bylo i k mému překvapení velmi dobré, až jsem zprvu nevěřil, že je to totéž víno. Prostě nějak mě můj odhad, který jsem znal jen z teorie, vyšel a já jsem poprvé pomohl víno vyléčit. No a po vesnici se tenkrát rozkřiklo, že Jožka Vozdeckých umí léčit víno. Pak za tátou i za mnou začali chodit lidi, abych jim poradil, když měli nějaký problém. A tak tehdy ta přezdívka „lékař vína“ vznikla, ale dlouho to netrvalo…

* E15: Po škole hned přišla „Bohemka“?

Nastoupil jsem do Bohemia Sektu v červenci roku 1970 a s krátkou přestávkou, kdy jsem byl na vojně a potom něco přes rok, kdy jsem byl ředitelem Českých vinařských závodů v Praze, jsem tady, ve Starém Plzenci, zakotvil natrvalo a je tomu přes 40 let.

* E15: Kdybyste se měl ohlédnout za těmi uplynulými čtyřiceti lety, která období byste označil za přelomová?

Určitě to byla možnost seznámit se důkladně s technologiemi výroby šumivého vína. Pak to byl počátek osmdesátých let, kdy jsme rozšiřovali výrobní provozy a já jsem se svými dětmi místo na vycházky do přírody chodil ve firmě s ohromným nadšením po lešení. Pak to byly okamžiky, kdy jsem cítil velikou podporu zdejších zaměstnanců, když jsem na sklonku roku 1991 uspěl v konkurzu na funkci generálního ředitele už samostatného, ale ještě státního podniku Vinařské závody ve Starém Plzenci. Poté přišlo náročné období privatizace a hned po něm léta prudkého rozvoje. Bohemia Sekt jsou stále především šumivá vína, ale patří k nám i vinařství Víno Mikulov, Habánské Sklepy nebo Vinařství Pavlov a vinohradnictví Chateau Bzenec.

* E15: Portfolio vašich šumivých vín se stále rozšiřuje. Můžete srovnat vaši produkci s francouzským šampaňským?

Naše vína budou vždy jiná než šampaňské. Ale snažil jsem se najít takové víno, které by se blížilo základnímu vínu v Champagni. Hledali jsme hrozny z poloh, které by se co nejvíce přiblížily svým charakterem těm francouzským. Výsledkem je náš Louis Girardot, sekt jsme pojmenovali na počest francouzského technologa, který v padesátých letech přispěl významným způsobem k zavádění nových technologických prvků a přivezl také šampaňské kvasinky. Úspěšnou novinkou je i Bohemia Sekt Blanc de Noir, tedy bílé šumivé víno vyrobené z modrých odrůd.

* E15: Vaší ještě horkou novinkou je Bohemia Sekt Chardonnay, tedy ve světě uznávané blanc de blancs – bílé šumivé víno z bílých hroznů. V čem je toto víno tak výjimečné?

Chardonnay je právem považováno za krále mezi bílými víny a je také jedinou bílou odrůdou používanou pro výrobu skutečného šampaňského. Tento sekt má velmi jemné perlení, perličky vystupují pouze v tenkých řetízcích a na hladině tvoří noblesní, bohatou korunu pěny, typickou pro sekty blanc de blancs. Ve vůni zachytíte aroma bílých květů a jemného citrusového ovoce. Chuť je svěží se šťavnatým citrusově ovocným závěrem vybízející k dalšímu napití. Uvedením „bílého z bílých“ na trh naše společnost opět dokazuje, že neustále inovuje a dává tak i velmi náročným spotřebitelům možnost výběru ze široké škály produktů.

* E15: Z naší vinařské scény odchází jeden z jejích špičkových manažerů. Ale to neznamená, že ji opouští vinař. Je o něm známé rčení: „Vína není nikdy dost, i kdyby se zdálo, že je ho hodně.“ Co byste doporučil všem, kteří hledají cestu k tomuto nápoji a chtějí mu porozumět?

Koštovat ho v rozumném množství s dobrými přáteli. A nechat si poradit od profesionálů. Také zbytečně nešetřit a kupovat kvalitní víno. Tvrdím, že to, co nemá cenu, nemá ani hodnotu. Tím nemyslím zrovna značky za tisícovky, ale také ne pochybná vína, i když jsou na nich bůhvíjak znějící cizokrajné nápisy. Dobré víno je pro mne jako zlato – neztrácí na hodnotě a vždycky se k něčemu či někomu hodí.

Josef Vozdecký (66)

Pochází z jihomoravské rodiny vinařů. Obor studoval na učňovské, střední i vysoké škole. Do Starého Plzence nastoupil jako technolog v roce 1970. Vypracoval se na vedoucí pozici a v roce 1991 se stal generálním ředitelem nové akciové společnosti. Bohemia Sekt povede do konce roku. V lednu předá řízení společnosti novému vedení a odejde do důchodu. V oboru hodlá zůstat.

Autor je redaktor časopisu F. O. O. D.