Knižní recenze: Jak blufovat o Miroslavu Kalouskovi

Kniha se však z nějakého důvodu nejmenuje Jak blufovat o Miroslavu Kalouskovi. Co je ještě horší, není ani v nejmenším vtipná, jakkoli se o to bohužel v ojedinělých případech snaží. Fakta v knize obsažená nicméně poskytují určité informační zázemí. Nikomu, kdo v posledních 20 letech párkrát otevřel noviny, nic nového nepřinesou.

Může ale jít o užitečnou příručku pro účastníky oblíbeného kolektivního sportu „nadávání na Kalouska“. Díky ní mohou znalecky podotknout, že ty slavné neslavné padáky se jmenovaly VTP-100 a ten vojín, který se na jednom z nich zabil, se jmenoval Prinich. Kalousek že má dva velké a kontroverzní kamarády Hávu a Šťávu. A že se angažoval v ekologické velezakázce, byl vstřícný k hazardu a prosadil církevní restituce.

Všechno je to ověšeno citacemi z dobových novin, ale žádné syntézy nebo analýzy mířící k jakémukoli závěru se čtenář nedočká. Je jasné, že Kalousek leží Janečkovu fondu v žaludku, protože toho má za dvacet let v politice hodně za sebou.

Nelze se přít o to, že jeho chování v mnoha případech budí pochyby. Zároveň ale není nejmenší spor, že ačkoli se kolem Kalouska a jeho činů nejednou motali vyšetřovatelé, nebyl nikdy ani obviněn, natož odsouzen. Zřejmě ani fond se svými novátorskými metodami v tomto směru neuspěl, a tak se rozhodl alespoň pomstít tím, že sepíše všechny kauzy a spekulace, které se kolem exministra financí nahromadily, do jednoho svazku.

Není to klasický hanopis. Ale mnoha aspekty se dílo tomuto žánru blíží: stylem, nedbalou redakční úpravou, která pod nohy čtenářovy pozornosti hází klacky gramatických a stylistických chyb, a v neposlední řadě také anonymitou – kromě fondu není v knize uveden žádný autor.