Změnu přinese novela obchodního zákoníku, již v červnu projednávala vláda. Stanovuje totiž – v souladu s evropskou legislativou – maximální možné doby splatnosti za dodané zboží či služby. Snaží se tak bojovat s bídnou platební morálkou podnikatelských subjektů a rozšířenou praxí opožděných plateb způsobující druhotnou platební neschopnost a další komplikace při řízení podniků.
Dosavadní právní úprava splatnosti a práva na úrok z prodlení obsažená v § 369a obchodního zákoníku není z nejšťastnějších. Sice rovněž reaguje na evropské předpisy (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES
ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích), ale vytknout se jí dá především její ne příliš velká srozumitelnost a tudíž i sporná aplikovatelnost. Zákonný text nenavazuje na ostatní ustanovení obchodního zákoníku. Sporné je především ustanovení § 369a odst. 3. To je jednak duplicitní k jiným ustanovením obchodního zákoníku a jednak vyvolává pochybnosti aplikace pravidla o zproštění dlužníka od povinnosti platit úrok z prodlení, pokud není odpovědný za prodlení. Prostředky zavedené směrnicí v nyní účinné úpravě se ukazují jako nedostatečné. V mnoha případech dochází k velmi pozdním platbám ze strany odběratelů zboží nebo služeb. Problémy jsou i s platební morálkou veřejného sektoru.
Hlavním smyslem novelizace obchodního zákoníku je mimo zkvalitnění zákonného textu i nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, která nahrazuje dosavadní směrnici 2000/35/ES. Tato reaguje na neutěšenou předchozí regulaci a přináší několik novinek. Ať už je to přísnější regulace lhůt splatnosti, zvýšení sazby úroků z prodlení nebo zakotvení maximální doby trvání přejímky zboží nebo služeb.
Hlavní změny v právní úpravě
Nově se stanoví obecná dispozitivní lhůta splatnosti ve vztazích mezi podnikateli na 30 dní. Podnikatelé si mohou sjednat lhůtu splatnosti i delší, maximální délku 60 dní lze ovšem prodloužit pouze za situace, že to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.
V případech, kdy je obsahem vzájemného závazku dodat zboží nebo službu za úplatu veřejnému zadavateli, je lhůta 60 dnů dokonce stanovena jako maximální možná lhůta splatnosti. Běžnou třicetidenní lhůtu lze v těchto případech prodloužit jenom tehdy, pokud to odůvodňuje povaha závazku (komplikovanost smluvního ujednání atp.), a to právě a pouze jen na nejvýše 60 dní. Předkladatel si byl vědom možných výjimek z přísných pravidel splatnosti, které směrnice umožňuje pro konkrétní typy právních vztahů – tyto ovšem v obecné úpravě promítnuty nejsou, možnost takové úpravy je ponechána resortním předpisům.
Dále se nově stanovuje povinnost zakotvit maximální dobu trvání přejímky zboží nebo služeb, a to zejména z důvodu, aby nešlo maximální doby splatnosti obcházet. Proto zákon nově stanoví, že je-li ujednáno převzetí zboží nebo služby, nesmí maximální ujednaná doba přejímky překročit 30 dnů. Z tohoto pravidla je umožněna výjimka pouze v případě, bylo-li by to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.
S úpravou obchodních vztahů souvisí i zvýšení sazby úroku z prodlení, kterou ukládá uvedená směrnice. Členské státy jsou povinny do svých právních předpisů stanovit sazbu úroku z prodlení ve výši minimálně osm procentních bodů nad referenční sazbou Evropské centrální banky nebo národní centrální banky v závislosti na tom, zda jsou členy eurozóny či nikoli. Výše úroku z prodlení upravuje nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Jeho novelu připravuje Ministerstvo spravedlnosti spolu se zákonnou úpravou. Nad rámec úroku z prodlení stanoví směrnice povinnost umožnit věřiteli, jde-li o vztahy mezi podnikateli či mezi veřejným zadavatelem, vymáhat po dlužníku též částku představující náklady na vymožení pohledávky v paušální sazbě, která bude konkretizována výše uvedeným nařízením vlády. Momentálně toto nařízení předpokládá úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč (uvedená směrnice hovoří v článku 6 o minimální výši 40 eur). Právní norma ovšem pamatuje i na sankce v případě, že by ustanovení regulující splatnost závazků nebyla respektována. Za této situace je možné dovolat se neplatnosti, je-li taková dohoda vůči věřiteli hrubě nespravedlivá. V takovém případě se zpravidla použijí namísto dohodnutého ujednání ustanovení zákona. Za hrubě nespravedlivou se dohoda považuje i za situace, že vylučuje zcela úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pro posouzení, zda konkrétní smluvní ujednání je hrubě nespravedlivé, je pak třeba zkoumat například okolnosti týkající se dodávaného zboží nebo poskytované služby nebo skutečnost, zda jsou dány objektivní důvody od odchýlení se od zákonné sazby úroku z prodlení apod.
V této souvislosti je vhodné doplnit, že ustanovení, která stanoví limity pro ujednání smluv upravující maximální dobu splatnosti, dále pak ustanovení, která stanoví, kdo a za jakých podmínek se může dovolávat neplatnosti smluvních ujednání, která jsou v rozporu s právní úpravou regulující opožděné platby, a nakonec i ustanovení vymezující hrubě nespravedlivé podmínky, jsou svojí povahou kogentního rázu a nelze se od nich odchýlit.
Kam s ní?
V době rekodifikace nového soukromého práva v České republice stálo ministerstvo spravedlnosti před problémem, kam nově navrhovanou úpravu promítnout. Zda do textu nového občanského zákoníku, či na přechodnou dobu současně s novým kodexem novelizovat i některý ze stávajících zákonů – zde připadal v úvahu buď občanský, nebo obchodní zákoník.
Ač je úprava týkající se opožděných plateb obsažená i v paragrafech nového občanského zákoníku (§ 1963, 1964), který nabývá účinnosti 1. 1. 2014, ministerstvo spravedlnosti přistoupilo ještě i k rychlé novelizaci současného obchodního zákoníku tak, aby mohla být pravidla pro včasnou splatnost pohledávek účinná co nejdříve.
Nakonec se předkladatel novelizace přiklonil k nové regulaci obchodního zákoníku tak, aby pravidla dopadala pouze na podnikatelské vztahy, neboť tato úprava má svůj význam zejména v obchodních transakcích. V ostatních závazkových vztazích se navrhuje zachovat dosavadní pravidla. Jako datum účinnosti se navrhuje 1. března 2013, což je vzhledem k délce legislativního procesu termín reálný a podnikatelé budou moci využít této změny ještě o tři čtvrtě roku dříve, než je předpokládané nabytí účinnosti nového civilního kodexu.
Promítnutí přesnějších pravidel splatnosti do českého právního řádu bylo vyhlášeno jako nejlepší legislativní počin roku 2011, doufáme tak, že se pozitivně projeví i v praxi.
