Korupce jako motor vývoje?

Peking: rychlý, moderní a zkorumpovaný

Peking: rychlý, moderní a zkorumpovaný

Čína je svého druhu kapitalističtější ekonomikou než Spojené státy. Má to však háček, píše přímo z říše středu spolupracovník redakce časopisu právo&byznys Tomáš Hülle.

Korupce je zlo, musíme ji zničit. Kdo se jí postaví jako první, bude hrdinou. Škodí každému bez výjimky a tak dále, a tak dále. Poslední roky mám pocit, že některé myšlenky jsou ve společnosti již tak zakořeněny, že už o nich nikdo nepřemýšlí, ale automaticky je přijímá a opakuje pro davy pokyvujících posluchačů. Přijímají se desítky protikorupčních zákonů a legislativy, které ale následně nezpůsobí nic kromě nekonečné diskuse a poplácávání se po ramenech, jak je nyní už všechno báječně zvládnuto.

Co přesně je na tom špatného?

I proto jsou mnohé z následujících myšlenek dohnány ve své provokativnosti ad absurdum. Jak to ale vlastně s korupcí je? Podívejme se na tu nejběžnější – podnikatel dá peníze úředníkovi a ten mu na oplátku vyřídí rychleji potvrzení, poskytne neveřejné informace nebo přihraje státní zakázku. Jedná se v podstatě o poskytnutí služby za peníze. Zlá je na tom zejména skutečnost, že v mnoha případech je služba poskytnuta na úkor či ke škodě někoho druhého.

Pokud někdo kupříkladu dostane zakázku na výstavbu tunelu, tak ji nedostane již někdo druhý. Nejedná se ale v podstatě o kapitalistický přístup ke službám? Kdo nabídne více, tak dostane možnost zakázku realizovat. Připlatí-li si někdo v restauraci, tak dostane exkluzivní stůl na úkor druhého. Připlatí-li si někdo v divadle, tak dostane VIP sedačku. A to neplatí jen v necitlivých oblastech.

Zcela běžně to funguje stejně ve veřejném i soukromém sektoru – ve zdravotnictví, školství, podnikatelských uskupeních. Stalo se to standardní praxí. Na škodu takové korupce je, že vůbec nijak nepomůže společnosti, tedy občanům, a některé její formy jí naopak uškodí.

Korupčník a prostitutka

Proč by ale mělo zajímat někoho třeba to, zda tunel postaví firma A nebo firma B? Důležité je, že stojí a je možné v něm jezdit. Co takto zkusit o korupci hovořit jako o veřejné prostituci – jaký je ostatně rozdíl mezi prostitutkou a úplatným úředníkem? U prostituce se přitom léta hovoří o jejím zdanění. Proč se nezkusit zamyslet nad tím, zda například neodvádět poměrnou část z každého „úplatku“ na podporu kultury, vzdělání nebo zdravotnictví. Úplatky by potom nebyly ani tak úplatky, ale spíše poplatky za rychlejší a kvalitnější státní správu. Ta by byla motivována skutečně něco dělat, protože by dostala za své úkony zaplaceno. Jednalo by se sice o podporu modelu, který by favorizoval majetné, ale není tomu tak již dnes? Nebo dokonce ještě hůře, protože nemá nikdo představu o míře „motivování“ úředníků. Uznávám, problém korupce by to asi nevyřešilo. Úředníkovi by se totiž část peněz ztratila a asi nebude mít příliš motivaci situaci nahlašovat a dotovat druhé.

Na druhou stranu by to úředníkům poskytnulo více prostředků a korupce by pro ně již nebyla tak lákavá. Je naivní přistupovat dnes k firmám a jednotlivcům tak, že je budeme rozdělovat na ty dobré a zlé. Do určité míry ke korupčnímu tlaku vystaven každý. A když říkám každý, tak tím myslím skutečně každý. Nemusí se přitom jednat o vědomou korupci. I dárek z dobré vůle či pozvání na koncert přítele z dětství může u druhých zavdat příčinu k pochybnostem, zda se jím dotyčný neocitá ve střetu zájmů.

Posledních pět let se ve světě rozšířila protikorupční legislativa i do vztahů mezi dvěma podnikateli, tzv. soukromoprávních. Korupcí je přitom de facto i pouhé pozvání na oběd, protože si tím člověk u dotyčného získává lepší postavení, exkluzivní informace nebo jen zlepšuje přátelský vztah u člověka, který mu pomůže na oplátku zase v budoucnu. Současná diskuse je plná pokrytců nebo absolutních idealistů a za několik let nevedla vůbec nikam. Rozhodně nevedla ke zlepšení situace.

Čína, sen každého kapitalisty?

Zkusme se podívat ve světle výše popsaného například na Čínu, která je médii celosvětově považována za baštu korupce a stranického zvýhodňování. Pokud si zde podnikatel připlatí, tak dostane nejenom běžný standard, ale i VIP balíček. Není to snem každého kapitalisty. Ani ve Spojených státech není možné uplatnit moc peněz do takové míry. Navíc, lidé i v Číně korupci hromadně odsuzují.

Často je ale veliký problém zjistit, kde je pro ně rozdíl mezi „dobrým vztahem s vládou“ a korupcí samotnou. Prakticky každý úspěšný vám totiž v Číně potvrdí, že je třeba mít vynikající vztahy s veřejnou mocí. Nad rozsah této krátké úvahy by potom již šlo, jak intenzivní by tento vztah měl být. Čína má přeci jen vlastní kulturu a není ji možné nutit k respektování cizích hodnot. Odsuzování propojení státu a soukromého sektoru je myšlenkou západního světa. Každý ji nemusí automaticky přijímat. Navíc si stačí vzpomenout, jaká byla situace v Evropě v dřívějších stoletích.

Korupce a vzájemné vztahy mezi podnikateli a státem jsou a budou nekončícím tématem diskusí. Co se snažím tímto textem říci, je: Zkusme se do ní skutečně ponořit a nejenom se opakovat. Spousta myšlenek si zaslouží zavrhnout, ale mělo by to být na základě pochybností o světě, jaký skutečně je, nikoli o dokonalém světě vysněném v představách idealistů.

Autor je spolupracovníkem redakce, toho času působí v Číně