„Už brzy, nejspíš někdy letos, nám začne klesat tištěný náklad,“ řekl šéf Economistu Andy Rashbass v rozhovoru s Royem Greensladem, mediálním expertem deníku The Guardian. „Jestli mi to vadí? Ne, já jsem rád.“ Porozumění napomůže trocha kontextu. The Economist právě oslavil historicky nejvyšší náklad půldruhého milionu prodaných výtisků. Za posledních osm let, kdy konkurenci čtenářstvo mizí před očima, zvýšil tištěný náklad o 40 a tržby o 50 procent.
Všechny staromilce, kteří pořád doufají, že tištěná žurnalistika nějakým způsobem přece jenom dokáže dusivou kombinaci krize a internetu vydýchat, by to mohlo potěšit. Když se to dělá dobře, jde to, zní taková naděje; a kdo už by tedy měl přežít, když ne The Economist? Jenže Rashbass je o krok dál, jak už to tak s tímhle časopisem bývá. Průzkumem mezi čtenáři zjistil, že dnes si ještě The Economist čte 95 procent lidí na papíře. Ale také zjistil, že jenom 35 procent si myslí, že to tak bude i za dva roky. Ostatní si budou „listovat“ v příslušné ipadové aplikaci.
Čtěte také: Digitál letos předstihne papír, hlásí přední vydavatelství
Takových elektronických předplatitelů má Economist už dnes sto tisíc; mnoho z nich přitom jsou někdejší „papíroví“ čtenáři. Neutíkají ke konkurenci, pouze mění médium. Rashbassův týdeník stojí stejně v papírové i elektronické verzi. „Když mi dáte 120 liber ročně za předplatné na iPadu namísto papírového, jsem jenom rád, je to pro mě výhodnější,“ říká Rashbass logicky. Když to říká člověk, jehož titul za posledních třicet let jedenašedesátkrát zvýšil náklad a ani jedinkrát za tu dobu nešel s prodejem dolů, lze se domýšlet, že ví, co říká. Takže je to jasné: zanedlouho bude muset každý, kdo si bude chtít přečíst The Economist, nakrmit nenasytný účet firmy Apple čtyřiačtyřiceti librami ročně. Ušetříme tím stromy a přijdeme o pár chvilek, po které se ještě dnes můžeme schovávat před vlezlou všudypřítomností Steva Jobse.
Druhá věc je, že si novináři za svůj masový úpadek mohou trochu sami. Když o rozhovoru s Greensladem psal Media Week, vyostřoval tu zvěst a vyostřoval, až zcela překroutil. „Economist se připravuje na první propad,“ zaznělo tam ve zjevném rozporu s fakty. Co logického udělá čtenář, když zjistí, že takové nesmysly jsou v jeho plátku zvykem? Inu, příště si koupí The Economist.
