Jak je vidět, filmové umění se dnes může stát víc než poslem marketingových počinů, kdy hlavní protagonisté snímku samozřejmě jen tak „mimochodem“ konzumují či užívají zboží té či oné propagované značky. (Viz poslední číslo ZENu – článek Skyfall: Nový Bond pije Heineken.) Důkazem může být i poslední snímek Matta Damona s názvem Zaslíbená země (The Promised Land).
Na pozadí lidského dramatu, tak trochu podobnému Dobrému Willovi Huntingovi či Erin Brockovich, se odehrává lítý konkurenční boj mezi naftovými magnáty organizace zemí vývozců ropy OPEC a snahou Ameriky stát se díky frakování břidlicového plynu zemí nezávislou na dovozu ropy z Blízkého východu či z Ruska.
Na zmiňované zápolení však v samotném ději nenarazíme, jak by se mohl nezainteresovaný divák domnívat. Zde jde pouze o klasický příběh shakespearovského „být či nebýt“. V moderním pojetí to zde znamená otázku, zda poskytnout nevýdělečné farmy těžařským společnostem a následně se díky frakování plynu konečně dostat ze spárů krize, nebo v rámci zachování tradičních amerických hodnot horovat za původní neprosperující, leč nádhernou krajinu otců a dědů. Nejtužší bitva snímku, o němž se už dnes v zákulisí spekuluje, že by mohl být oscarovým, probíhá ve financování projektu. Film režiséra Guse Van Santa Zaslíbená země, na jehož scénáři se s Johnem Krasinskim podílel i představitel hlavního hrdiny (Steve Butler) Matt Damon, (mimochodem, oba jsou zarytí odpůrci americké těžby frakováním), získal velkou část finančních prostředků pro jeho natáčení od firmy Abu Dhabi Media. Společnosti, jejíž jediným podílníkem je vláda emirátu Abú Zabí. A jelikož úkolem každé dobré vlády je pečovat o ekonomickou prosperitu země, což v případě Spojených arabských emirátů znamená především export ropy, jíž se denně vytěží kolem 2,7 milionu barelů, jsme u jádra problému. Americký boom ve frakování břidlicových plynů je zkrátka pro země v Perském zálivu nepředstavitelnou hrozbou. Proto ani možná nepřekvapí fakt, že předsedou Abu Dhabi Media je Muhammad al Mubarak, jenž je současně náměstkem ministra korunního prince Abú Zabí, generála šejka Muhammada bin Zajída, zasedajícího v Nejvyšší radě ropné společnosti. Danielle Perissi, mluvčí společnosti Abu Dhabi Media, konflikt zájmů v investicích do filmu popírá. Tvrdí, že organizace je nezávisle operující jednotkou, která pouze využívá některé vládní fondy. Tudíž je vyloučeno, že by se angažováním ve filmu Zaslíbená země někdo jakkoli snažil poškodit záměry Spojených států v rozšiřování těžby břidlicových plynů. O totéž se dnes shodou okolností snaží Obamova administrativa i republikánský prezidentský kandidát Mitt Romney.
Zlatá horečka, třetí díl
Vztyčený ekologický prst Zaslíbené země plánuje varovat amerického občana od nešetrné metody těžby frakováním ještě letos 28. prosince, kdy film vyráží poprvé do kin. To aby ještě stihl nominaci k udělování oscarových sošek za tenhle rok. Skutečným filmovým startem je však až 11. leden. Zda ale snímek také splní očekávání z Abú Zabí, není jasné. Odpor vůči zmiňované metodě těžby je však i bez toho v mnoha amerických státech velký. Ve státě New York v mnoha krajích dobíhají prozatímní moratoria k rozporuplné těžbě plynu. Guvernér Andrew Cuomo však proti občanům otevřeně jít nechce. Frakovat se bude jen tam, kde s tím budou vyloženě souhlasit.
V Pensylvánii či Severní Dakotě už však byznys frčí na plné obrátky a život zde připomíná doby zlaté horečky. Nová pracovní místa a zisky, holt, nad ekologickými protesty zvítězily. A zdejší obyvatele nezviklaly ani chemikáliemi znečištěné vodní zdroje, ani vypouštění metanu do ovzduší, ačkoli metan je údajně stokrát agresivnější skleníkový plyn než zatracovaný CO2.
