Simpsonovi jsou dnes pojem, v začátcích ale působili jako úkaz. Jak se vám podařilo seriál prosadit?
Mysleli jsme, že seriál nebude trvat déle než šest týdnů. A vidíte, vysíláme ho osmadvacátý rok… Byla to tenkrát taková šťastná „nehoda“. Producent Matt Groening šel na setkání s tehdy nově vzniklou televizí Fox a těsně před ním se dozvěděl, že narychlo hledají nové animované projekty pro dospělé. Stačí nám pět minut prezentace, řekli mu. Na přípravu neměl čas, a tak manažerům televize popsal členy své rodiny. Rodiče, kteří se jmenovali Homer a Marge, svoji sestru… A zaimprovizoval několik scének, které se u nich doma udály. Získal tak zakázku na 13 dílů seriálu za 13 milionů dolarů.
Potřeboval někoho, kdo by napsal scénáře. Tak jsem přišel já, další nehoda… On tehdy nikdo na kresleném seriálu pro dospělé nechtěl pracovat, v branži se říkalo, že z toho bude drahý propadák. Já tehdy měl tři měsíce volno, tak jsem to bral jako takovou letní brigádu. Stejně se na to nikdo nebude dívat, říkali jsme si, když jsme se pouštěli do práce, ale aspoň zažijeme při psaní legraci… A on z toho byl okamžitě po uvedení velký hit ve Spojených státech i v zámoří!
A zároveň se Simpsonovi stali reklamou na nově vzniklou televizi...
Fox byl tehdy na trhu dva tři roky a dá se říci, že Simpsonovi ho „udělali“. Získali jim nejvyšší ratingy v historii stanice. Nepotřebovali vysílat upoutávky na svou televizi, stačilo jim vysílat kreslený seriál o příhodách jedné praštěné rodinky. Fox vstoupil na trh, který ovládaly tři televizní společnosti, a když se mezi ně chtěl dostat, musel přijít s něčím novým, něčím, co dosud nikdo nezkusil. Tak vzali Groeningův ulítlý nápad kresleného seriálu pro dospělé, ulítle nakreslený, ulítle napsaný. To byla parketa pro mě a ještě jednoho „píšícího partnera“, jak nám říkali.
Ten kolega už měl zkušenosti s kreslenými seriály, byť mu bylo teprve 27 let. Napsali jsme první tři epizody a hned se začaly kreslit a animovat. První se nikomu nelíbila. Špatná animace, špatný scénář, celkově špatné, říkali všichni kolem. Nikdo nebyl spokojený. Mezitím se animovala druhá epizoda a po předváděčce byly reakce naprosto opačné: Skvělé! Báječné! Fox si vybral pro zahájení vysílání epizodu, která měla běžet jako devátá v pořadí, byla vánoční a vysílat se začínalo právě o Vánocích. Až pak běžely další díly, a ten první „nejhorší“ až úplně na závěr.
Jaké byly reakce?
No to víte, že byly strašné. Že je to šokující, cynické, nekorektní (už tenkrát!). Jenže takhle jsme to chtěli… Všichni to odmítli: církve, školy, prezident Bush, papež. Vlastně ne všichni – televizní diváci si seriál okamžitě zamilovali! Přesněji řečeno, první díl propadl, ale po druhém se o seriálu mluvilo v superlativech. Chytré! A co se jim na něm líbilo nejvíc? Že je přesně o nich. Tedy ne úplně přesně, ale pořádně přehnaně. A proto k smíchu.
V Homerovi a Marge se mohl někdy poznat každý. Homer, to je vůbec pro tvůrce komedií postava snů. Všechno na něm je špatné. Je starý, tlustý, líný, hloupý, naštvaný. Je to alkoholik. Co je skvělé, je to, že každý vtip, který na něj vymyslíme, na něj sedí. Je to cynické, ale o rodině, kterou máte rádi. To byla podle mě příčina našeho úspěchu. A taky to, že jsme se nevyhýbali legraci z aktuálních politických kauz. Když jsme psali třeba o teroristech, bylo to hlavně o přehnaných reakcích na jejich činy.
Kde berete pořád nové nápady?
Těch nosných nápadů je potřeba podstatně víc, než kolik je jednotlivých epizod. Na každý díl jsou potřeba tak dvě tři zápletky a teď počítejme: vzniklo přes 600 dílů, to je celkem na 1500 různých příběhů, které jsme museli vymyslet. Samozřejmě je to teď těžší než na začátku. Témata jsou hodně přebraná. Když někdo z nás přijde s nějakým novým neotřelým nápadem, je to pro nás jako živá voda.
Před třemi lety třeba někoho z nás napadlo: co kdyby se Homer stal katolíkem? Že by po celý týden hřešil a na jeho konci by dostal rozhřešení, odpuštění. No to bylo něco! Týden jsme se bavili vymýšlením a říkali si – jak to, že nás něco takového za více než dvacet let nenapadlo? Takový báječný nápad…
Mike Reiss předsedal porotě festivalu českých filmů Finále Plzeň.
Jak dlouho ještě chcete vymýšlet další a další díly?
Už to děláme 28 let, pořád u Foxu patříme k nejsledovanějším a nejhodnocenějším, tak nevím – možná dalších 28 let?
Byl jste vtipný už od mala?
Být vtipný je jako být vysoký – nejde o talent, prostě se s tím narodíte. Vždycky jsem byl vtipný a už s tím nic nenadělám. Ovšem mám velké štěstí, že existuje zaměstnání, ve kterém mi za to platí. Kdybych se býval narodil ve středověku, asi bych byl šaškem, ale taky bych mohl skončit v blázinci nebo na hranici.
Specialitou seriálu jsou hostující celebrity...
V Simpsonech už vystoupilo na tři stovky takzvaných guest stars, hostujících hvězd. První byl Ringo Starr. Když jsme ho oslovili, docela jsme se báli – co když odmítne? Ale on hned řekl – v týhle show budu s vámi moc rád. Rád vzpomínám na Stinga, Pierce Brosnana… A nezapomenu na Bruce Springsteena, který se odmítl přijít namlouvat. Nemá smysl pro humor! Georgi Lucasovi jsme napsali text k namluvení, ale to on odmítl a mluvil spatra o Star Wars, ale moc si nepamatoval ani na postavy, ani na děj… Bylo to dost divný.
Jezdíte se seriálem po celém světě. Čím to, že se všude líbí?
Tomu tedy opravdu nerozumím. V každé zemi, kterou navštívím, se na to ptám: Čím to je, že se vám seriál tak líbí? Ptal jsem se i tady u vás. Češi mi řekli, že je to český styl humoru. Jenže to samé, tedy že jde o jejich styl humoru, mi řekli v Dánsku, ale i v Argentině. Teď jedu do Indie. I tam je mají rádi. Nerozumím.
Sledujete konkurenční projekty jako třeba South Park?
Na to se nekoukám, ale většina scenáristů Simpsonových to sleduje a líbí se jim to. Mně se líbí seriál Family Guy, taky od Foxu, tenhle seriál se ale mimo Spojené státy nevysílá, je moc americký…
Terčem humoru Simpsonových se stal bezmála každý, autory seriálu nevyjímaje. Matt Groening takto zkarikoval Mikea Reisse.
Jak je vlastně vaše práce organizována?
Je nás asi dvacet autorů, každý si vyvíjí svůj příběh, a když si myslí, že ho má hotový, přečte ho ostatním. Na schůzce, které máme pravidelně, mu něco pochválí, něco znectí, hned ale začnou přidávat své nápady, jiné způsoby řešení zápletky, nebo přidávají hlášky. A autor jde přepisovat. Je to organizované jako v továrně, jako v izraelském kibucu…
I my „máme jeden cíl“. Zatímco námi psaní hrdinové nestárnou, jejich autoři ano. Po těch 28 letech u počítače jsme všichni mezi 40 a 50 lety, říkají nám Banda starejch chlapů. Když mezi nás přijde někdo mladší, nikdy nevydrží déle než jeden rok, nevydrží s námi dědky…
Oproti ostatním autorům mám jedinou věc navíc: že jsem tam nejdéle ze všech. Ovšem jen na jeden den v týdnu. Je to kvůli tomu, že cítím, že právě v tenhle den ještě mohu přispět zajímavými nápady. Někdo má nápady na dva dny v týdnu, na celých pět dní tam z týmu není myslím nikdo. Jakmile zjistím, že už nemohu přispět ničím zajímavým, Simpsonovy opustím. Ba ne, budu tam chodit až do dne, kdy umřu…
Z těch všech let se seriálem si nedělám žádné přehnané zásluhy – jako u všech dalších animovaných filmů to vnímám tak, že pokud na filmu nebudu pracovat já, zastane moji práci někdo jiný.
Ale vás tahle práce jistě baví.
Jsem rozhodně šťastný, touhle prací se splnil můj životní sen. Kdyby mi džin nabízel splnění přání, žádal bych ho o to, co už se mi v životě splnilo…
Co je pro vás lepší – dělat scenáristu, nebo producenta?
Ve skutečnosti jsem jenom scenárista. Ovšem to víte, v Americe když máte něco společného s televizí, říkají vám producent. Na Simpsonech pracuje čtyřicet sedm producentů. My všichni scenáristé jsme producenty. Režiséři jsou producenty, účetní taky. V titulcích seriálu se každý týden objevuje jméno producenta, který je již rok po smrti. Nemusíte být naživu, abyste byli producenty! Můj kolega spoluscenárista, se kterým jsme Simpsonovy začínali psát, už seriál 15 let vede. Líbí se mu to, já bych to nenáviděl.
Píšete kromě animované tvorby i pro hraný film?
Hranou televizní tvorbu jsem psal deset let. Ale animované příběhy miluju. Animace umožňuje tvůrci být mnohem kreativnější. Do kratšího času dostanete mnohem víc zábavy. Taky se mi líbí, že pro každou novou scénu nemusíme stavět nové kulisy. A pokud jde o herce, když používají jen své hlasy, jejich ego se neuplatní tolik, jako když hrají celým tělem.
Ale pro film občas něco napíšu – naposledy jsem vlastně zužitkoval povídku, kterou mi odmítlo 37 časopisů… Šlo o příběh inspirovaný celoročním cestováním se zájezdy cestovních kanceláří po celém světě. Zážitky to byly leckdy dost bizarní. Těch podivných lidiček, co jsme se ženou potkali… A hlavně těch turistických průvodců, kteří nás provázeli…
Jeden z výletů nás zavedl i do vánoční Prahy. Ale vydat mi to nikde nechtěli, tak jsem materiál zužitkoval do scénáře, o který byl okamžitě zájem a vznikl podle něj hraný film Můj život v ruinách. Tohle by mohla být dobrá lekce pro začínající autory – jestliže na něčem tvrdě pracujete a látce věříte, nikdy se jí nevzdávejte.
Filmy dnes mění formáty i média – co si myslíte o fenoménu YouTube?
YouTube miluju! Je na něm tolik zajímavého materiálu, že by se na něj mohl každý divák dívat až do konce života. A když si vyhledáte… třeba… „Simpsons Mike Reiss“, najdete tam hodiny a hodiny… mě! Videa na YouTube nahrávám hrozně rád. I v Plzni jsem natočil videopozvánku na festival Finále! Simpsonovi jsou samozřejmě i online – máme účet na Twitteru, a tak tweetují producenti, tweetuje Homer, umístili jsme minutové video o Trumpovi, i po těch 28 letech jdeme prostě stále s dobou.
| Mike Reiss (1959) |
|---|
| Ceněný americký dramatik, autor knih pro děti a mystery knih, hlavně ale scenárista a producent především animovaných filmů. Podílel se asi na dvacítce filmů (mj. Doba ledová 1 a 2, Já, padouch 1–3, Lorax, Rio, Kung Fu Panda 3 či Simpsonovi ve filmu). Proslavili ho Simpsonovi, za které získal čtyři ocenění Emmy a Peabody Award. Je spoluautorem animovaného seriálu The Critic a autorem seriálu Queer Duck (Teplý kačer) – ten byl uveden v seznamu 100 nejlepších animovaných počinů všech dob, který zveřejnilo BBC. Sdružení scenáristů Animation Writers Caucus mu udělilo Cenu za celoživotní přínos světové animaci. |
