Milada Karasová: Konkurence je pro růst potřebná | E15.cz

Milada Karasová: Konkurence je pro růst potřebná

Milada Karasová
Milada Karasová
• 
ZDROJ: czechoslovak models

Kamila Biddle

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Sama jako modelka začínala počátkem sedmdesátých let. O dvě dekády později se vrhla na podnikání a založila první modelingovou agenturu u nás. Jejíma rukama prošlo bezpočet modelek, některé světového formátu. „Myslím, že doba nahrává tomu, aby se menší subjekty spojovaly v jeden velký, který má pak šanci v klidu přežít a zvládat krizi,“ říká k trendu modelingového byznysu bývalá majitelka agentury Czechoslovak Models Milada Karasová.

* E15: Jaké byly vaše začátky?

Když mi bylo sedmnáct, našel mne fotograf Milan Šára na Máchově jezeře a řekl mi, že by se mnou rád něco fotil. Šel se dokonce představit i mým rodičům, aby věděli, že je to naprosto seriózní záležitost. Pak jsem s ním dělala reklamu pro ČSA, reklamu na mléko a pár dalších. To mne bavilo, ale nijak zvlášť jsem to neprožívala.

* E15: Později jste se stala modelkou pro Ústav bytové a oděvní kultury. Jak k tomu došlo?

Když se mi v roce 1972 narodila dcera, Milan mi řekl, že v ÚBOK je konkurz na modelku a že bych se měla přihlásit. Jako dvaadvacetiletá jsem konkurz vyhrála a začala vyjíždět do zahraničí.

* E15: Kam vedla vaše první cesta?

Do Moskvy na velkou výstavu, kde jsme byli tři neděle. Jela jsem tam asi měsíc po konkurzu. Zastoupila jsem místo Ivany Zelníčkové, dnes Trumpové, která se v té době provdala do Rakouska a byla nežádoucí.

* E15: Jako modelka a později zakladatelka a majitelka první modelingové agentury u nás jste měla možnost sledovat vývoj modelingu. Jak byste jej popsala?

Je to markantní rozdíl. Za nás nebyli žádní make-up artisti, nikdo se nám nestaral o vlasy. Všechno jsme si musely dělat samy. Nosily jsme si i vlastní boty. Nebyl žádný stylista. Kdežto v devadesátých letech, když jsem měla možnost se podívat do Paříže, kde mi ukazovali, jak to funguje, co se ode mne čeká, jaké typy mám hledat, jsem pochopila, že ten náš modeling byl nějaký socialistický modeling a tady je ten profesionální modeling, který musím respektovat. Ale samozřejmě když se začínalo v devadesátých letech, tak to zde ještě nefungovalo. Trvalo to tak rok dva, než se vše nastartovalo. V té době jsem na trhu byla sama a musím říct, že jsem byla ráda, když začaly vznikat jiné agentury. Pro mne to byla konkurence a ta je pro růst strašně potřeba.

* E15: Co vás vedlo k založení modelingové agentury?

Paní Stoklasová, dáma, která pracovala v ÚBOK, byla oslovena francouzskou agenturou Madison Models, aby pro ně dělala scouting (vyhledávání modelek – pozn. red.). Byla však již tenkrát starší, a tak se obrátila na mne. Domluvili jsme se a já jsem pro Madison Models začala pracovat jako scout. Hledala jsem děvčata na různých místech, ať to byly přehlídky, soutěže, diskotéky či taneční. Tyto dívky jsem vždy jednou za čtvrt nebo půl roku pozvala na casting, kde si z nich agentura vybírala. Z takového castingu byla v roce 1989 vybrána Eva Herzigová a Pavlína Němcová. Ty byly úplně první, co šly do Francie. Bylo to ještě za totality a musely mít povolení přes Pragokoncert.

* E15: Od těch dob se toho hodně změnilo. Založila jste Czechoslovak Models, která vyrostla v prestižní agenturu, respektovanou jako „líheň“ vynikajících modelek.

Když jsem založila agenturu, seděla jsem pořád v ÚBOK a jako jediný přepych jsem si dovolila přivézt z Paříže krásný bílý kulatý stůl. Řadily se do něj karty dívek, každá měla svoje oddělení. Takový tady v té době nikdo neměl. Když jsem nyní agenturu prodávala, stůl se zlikvidoval. To byla taková tečka. Napřed jsem byla sama, pak jsem si k sobě vzala asistentku a následně nabrala další bookery. Pomaličku jsme expandovali a nabírali děvčata a taky kluky a začali spolupracovat se zahraničními klienty. Exkluzivně jsem dívky dodávala do Paříže do agentury Madison Models. Co Paříž nechtěla, šlo do Itálie nebo do dalších zemí. V té době hodně fungovalo Řecko, protože se tam dobře fotily editorialy, což modelka potřebuje pro svoji práci.

V letech 1996 až 1998 byl velký boom, práce bylo plno, vydělávaly se krásné peníze i pro děvčata. Byla opravdu skvělá doba. Pak nastal konec devadesátých let a tam to začalo malinko stagnovat. Hlavně Západ objevil Rusko, které bylo daleko levnější, větší výběr děvčat a tak dále. V té době se začala rekonstruovat budova ÚBOK a já jsem začala hledat nové prostory, které jsem našla v Paláci Adria.

* E15: Přestože jste agenturu prodala, zůstala jste dál v Czechoslovak Models.

Zůstala jsem v agentuře jako supervisor, protože jsme dělali Prague Fashion Weekend. To je velmi náročná práce, takže dohlížím, jsem v produkci.

* E15: Ekonomická krize se promítla do všech oborů. Jaký je podle vás recept na její zvládnutí?

Agentura Czechoslovak Models se spojila se Studiem 91, takže má ještě větší rozptyl. Myslím, že doba nahrává tomu, aby se menší subjekty spojovaly v jeden velký, který má pak šanci v klidu přežít a zvládat krizi.

* E15: S módou se pojí představa kultu štíhlosti a mládí. Mění se doba v tom smyslu, že trh žádá také modelky starší či plnoštíhlé?

Starší ženy jsme jako agentura vždy měli, protože na reklamy jsou potřeba jak babičky, tak krásné čtyřicetileté ženské. Funguje to i v zahraničí. Agentura nově otevřela sekci „Modelka plus size“. Dnes trend patnáctiletých hubených holčiček mizí. Kdo se chce dívat na takovou dívku? Nemůže prezentovat žádný kožich nebo produkt určený pro ženu nad třicet, což je dnes silná kupní síla. Je o ně stále zájem například v rámci fashion weeků v zahraničí, ale když se podíváte na reklamy, tak vidíte návrat ke klasické kráse, glamour a ženskosti. Zaplaťpánbůh! Rádi bychom s televizí udělali projekt „Krev a mlíko“, myslím, že by ženy moc potěšil.

* E15: Jaký máte profesní sen?

Baví mě pomáhat agentuře, ale mám také sny spojené s charitou. Pomáhám nejen Vendule Svobodové a Tereze Maxové, ale jsem také předsedkyní Klubu přátel dětí dětských domovů. Mám takovou představu. Děti z dětských domovů, kolem patnácti, se neumějí chovat, nevědí, jak se mají prezentovat. Líbilo by se mi pořádat pro ně kurzy a osvětu.

Milada Karasová

Začínala jako fotomodelka v 17 letech, později pracovala jako externí manekýna Ústavu bytové a oděvní kultury. V roce 1989 založila vlastní, u nás první modelingovou agenturu Czechoslovak Models, kterou minulý rok prodala současnému majiteli Václavu Dejčmarovi. Objevila řadu topmodelek, jako je Eva Herzigová, Tereza Maxová či Pavlína Němcová.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Kamila Biddle

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah