To jen ti postižení (autora tohoto článku nevyjímaje) si od listopadu loňského roku poctivě kupují českou mutaci tohoto světoznámého ekonomického časopisu. Po silném nástupu se v lednovém čísle objevil velmi žhavý materiál: 40 nejvlivnějších lidí českého byznysu. A už od svého uveřejnění (server Médiář.cz ho přinesl ještě o den dříve) vzbuzoval mezi lidmi z branže úsměvy a otázky: podle jakých kritérií vlastně redaktoři Forbesu tento žebříček sestavili?
„Posuzovali jsme, kdo svou prací ovlivňuje kolik lidí a jak, kolik lidí se na jeho produkty dívá, čte je a poslouchá,“ vysvětluje Petr Šimůnek, šéfredaktor Forbesu. Mám tomu rozumět tak, že analytický tým Forbesu dával dohromady hromady čísel, analyzoval profily jednotlivých šéfů a systém nastavení pravomocí a vnitřní komunikace jednotlivých médií, zkoumal potenciální psychologické dopady skladby programu a porovnával je s demografickými charakteristikami čtenářských skupin? Nebo to bylo spíše tak, že pár chytrých lidí dalo hlavy dohromady, a prostě to tak vypálili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Buďme optimisté a věřme tomu, že to bylo něco mezi. Od českého kečupu nečekáme totéž co od německého a od českých rockových kapel to, co od těch amerických. Podobně je to i s americkou a českou mutací časopisu Forbes. Sice tomu zas tak moc my kverulanti nevěříme, ale je to na křídovém papíře, vypadá to hezky a hlavně - má to silnou značku a je to česky.
Příští rok nás v časopisu Forbes čeká žebříček českých miliardářů. V čem bude jeho přidaná hodnota? Budou tam například a) podrobné rozbory prvního vydělaného milionu Pavla Tykače, b) informace o anorexii Andreje Babiše nebo c) se konečně dočkáme rozhovoru s Petrem Kellnerem? Podobné žebříčky totiž tiskne kdekdo, například a) Týden, b) Blesk či c) Reflex. Výhodou tohoto žebříčku bude vcelku nezpochybnitelné finančně-množstevní kritérium. Zbývá ovšem základní otázka: jestliže existuje bankovní tajemství, jak se vlastně k těm sumám novináři dostanou?
