Nová generace klientů odráží život v sociálních sítích
Vaše budoucí směřování ovlivnilo zásadně několik věcí z dětství: bydlela jste v Bratislavě ve VIP čtvrti, sledovala ORF, už od dětství jste měla k dispozici časopisy jako Vogue a ve vašich 17 letech přišla revoluce - co byl ten spouštěcí moment?
Snem mého dětství bylo stát se veterinářkou, což samo o sobě naznačuje, že moje pozdější cesta se opravdu vyvinula díky flexibilitě a možnostem nové doby. Můj nízký věk a vrozená drzost vrhnout se do všeho po hlavě potom způsobily to, že jsem hned po maturitě založila modelingovou agenturu. Sama jsem totiž při boomu hledání nových tváří v „ostblocku“ jako modelka pracovala. Za tu krátkou dobu jsem měla pocit, že jsem na daném území expert, a tak jsem nelenila - brzo jsme měli jako agentura docela úspěch, moje intuice mě tedy nezklamala. Jedna z našich prvních modelek vyhrála soutěž Supermodel of the World, kterou každoročně pořádá agentura Ford Models. A to nastartovalo celý můj budoucí kariérní růst, i v rámci fotky.
Jedna z vašich nejvýraznějších kampaní byla pro veliký Mall of Emirates v Dubaji. Jak se evropský fotograf dostane k takové zakázce?
Mall of Emirates byla jedna z prací mé produkční partnerské společnosti Pavleye.com.
Lze vůbec srovnat úroveň reklamní fotografie u nás a kampaně například ve zmíněném Mall of Emirates?
Pro mě osobně jsou důležité dva parametry: lidsko-profesionální přístup a objem peněz, které jsou k dispozici na produkci. Profesionalita je alfou a omegou převážné většiny zahraničních produkcí. Každý ví, co je náplní jeho práce, kde stojí a za co je odpovědný. A taky ví, že na jeho místo čeká dalších x lidí. Nikdy se mi nestalo, že by si klient něco vymyslel, aby nebyly dodrženy písemné dohody a aby byl fotograf považovaný za dělníka s kamerou. Většinou funguje vzájemná komunikace a důvěra k člověku, kterého si na projekt vyberete. Porovnávat nebudu, posledních pár let jsem pro Slováky a Čechy fotila jen málo, ale věřím, že se věci změnily výrazně k lepšímu.
Jste původně majitelka modelingové agentury, fotografovat jste začala až později. Jak k tomu došlo?
Já jsem netušila, že skončím u fotografování. Sklony ke „krásnu“ ve mně pěstovali rodiče, chodila jsem na nejrůznější výtvarné kroužky, tančila jsem v baletu a zpívala ve sboru. Fotografie jako taková tam ale nebyla. Objevila se spíše jako nutná potřeba jinak prezentovat naše mladé modelky. Nebyla jsem spokojená s prací fotografů, kteří pro naši agenturu pracovali - podotýkám ovšem, že zdarma… Má drzost a vidina dokonalé práce mě přinutily vzít odpovědnost do vlastních rukou. Tehdy jsem pochopila, že mě fotka nejen velmi baví, ale že ji opravdu cítím. Že chci pracovat s lidmi, ovlivňovat, jak vypadají, najít v nich něco skrytého a vytáhnout to na světlo světa. To mi ostatně zůstalo dodnes. Hledání, práce na lince příběhu, kterou modelky ztvárňují…
Čím se liší fotografování módy od klasické reklamní fotografie?
Já bych neoddělovala reklamní fotografii od módní, a ani od ostatních fotodisciplín. Dnes se jednotlivé oblasti stírají, a to vizuálně i technicky. Art directoři jsou ti, kteří určují trend v reklamní fotografii. Myslím, že nejen oni jsou unavení z nerealistického světa ex reklamní fotografie. Je skvělé, že i tady je cítit nový pohled, a možná svým způsobem i návrat k životu. Tento trend je patrný už nějakou dobu, bohužel hlavně v zahraničí. Důležitá je osobnost, vlastní pohled na svět, užívání si života. Přece jen přichází nová skupina potenciálních klientů - generace, která nepotřebuje k životu fake. Jsou to naprosto samostatní lidé s názorem, kteří jsou schopni navzájem sdílet. Je to zřejmě odraz života v sociálních sítích.
Vkus Čechů a Slováků v oblasti módy bývá dost často kritizován. Platí to i pro fotografii?
Je to zvláštní - když si představíme období první republiky s jeho vkusem a noblesou. Kam se vytratila ta chuť považovat oděv za věc reprezentativní, vyjadřující osobnost nositele? Všechno souvisí se vším. I proto je zde skepse, která se promítá v odporu ke krásnu a k vizuálnímu genderovému vyjádření. Není se čemu divit, že to trvalo tak dlouho, než jsme aspoň částečně dosáhli úrovně zahraniční fotografie. Problémem zůstává i nadále komplikovanost, nechuť vzdělávat se a extrémní potřeba vlastního zisku… k tomu přidejme první vlnu celosvětové krize a teď blížící se druhou.
Anna Mrázek Kovačič
Přední česko-slovenská módní fotografka pracuje pro nejprestižnější značky v oboru (Elle, Dolce Vita, Harper´s Bazaar) a vybranou zahraniční klientelu (Louis Vuitton, Schwarzkopf, Harvey Nichols, Burjuman a další). Ve věku 17 let založila modelingovou agenturu, postupem času přestoupila od modelingu k fotografii. Spolupracuje s agenturou Pavleye production, je zakladatelkou webu Little Modernist, který má v titulku „Umění žít s dětmi“. Má pětiletého syna Adama.
