O témata EU není zájem

Evropská témata jsou těžko obchodovatelná. Přitahují jen silné tváře.

Evropská témata jsou těžko obchodovatelná. Přitahují jen silné tváře. Zdroj: Repro Strategie

Když řeknete Brusel, leckomu naskočí husí kůže a v mysli vytanou synonyma jako přílišná a otravná byrokracie či nesmyslné návrhy, které ztrpčují život. Do určité míry za to mohou média, která o problematice EU informují často zjednodušeně a zkresleně.

Od vstupu České republiky do Evropské unie uplynulo již více než deset let, přesto si ne všichni na tuto skutečnost zvykli a vzali ji za svou. Brusel pořád zůstává něčím vzdáleným a nesnadno uchopitelným, ačkoli náš život ovlivňuje více, než by se nám zdálo.

Určitý podíl viny na tom kromě českých politiků, kteří se soustředí především na domácí písek a čistě evropská témata ignorují, nesou i zdejší média, jež k informování o EU přistupují s jistou dávkou zdrženlivosti. Přitom podle průzkumu, který si na jaře loňského roku nechala zpracovat česká vláda, zdaleka neplatí, že by Čechy zprávy z Bruselu nezajímaly. Naopak, zejména v posledních letech roste počet lidí, kteří o informace z EU stojí a cíleně je vyhledávají.

Nic pro nás

Za menší prostor, kterému se EU v českých médiích dostává, může do určité míry to, že zprávy z Bruselu a ze Štrasburku spadají do zahraničního zpravodajství, které obecně upadá, a Česká republika v tomto není výjimkou. Stačí si jen prolistovat stránky hlavních českých deníků a přesvědčit se, na kolika z nich se redaktoři událostem ze světa věnují. V drtivě většině se jedná maximálně o dvoustranu.

„Česká média se někdy tváří, jako by zahraničí, jak říká trefně jeden kolega, byl jen webový projekt několika editorů v Praze, a ne reálný svět. Největší nedostatek spočívá v tom, že vlastně nevíme, jak vypadá život za hranicemi našeho státu,“ vysvětluje Kateřina Šafaříková, novinářka časopisu Newsweek, který se na zahraničí specializuje. Šafaříková působila v letech 2004 až 2009 jako stálá zpravodajka Lidových novin v Bruselu.

O tom, že se česká média nevěnují EU tolik, kolik by si zasloužila, je přesvědčena i další česká novinářka, Silvie Housková, která o Unii píše pro Hospodářské noviny. Je to podle ní škoda zejména proto, že z Bruselu přichází legislativa, která tvoří ve většině případů (uvádí se až 70 procent) základ českých zákonů, a má proto na každodenní život obyvatel velký vliv. „EU je organizace, která nás velmi ovlivňuje a v níž si Česko může své zájmy prosazovat, pokud by to chtělo a umělo,“ říká Housková.

Atomium v BruseluAtomium v Bruselu | archivO dění v Bruselu česká média příliš neinformují.

Od stolu

Vysvětlení, proč bruselská témata české redakce nelákají, je několik. V první řadě za to může počet lidí, kteří se tématům věnují z terénu a kteří jsou schopni získané informace srozumitelně zprostředkovávat dál a sem tam je okořenit o zajímavé a inspirující příběhy. Přestože i v tomto případě platí ono známé pořekadlo, že kvalitní zahraniční zpravodajství se od stolu dělat nedá, v současné době mají své stálé zpravodaje přímo v centru dění (tj. v Bruselu, kde sídlí většina unijních institucí) jen tři česká média, a ještě k tomu veřejnoprávní.

Bylo by však chybou si myslet, že je to případ pouze České republiky. Podle Asociace akreditovaných advokátů veřejné politiky u EU (Association of Accredited Public Policy Advocates to the European Union) v posledních letech dramaticky klesá počet novinářů píšících o EU z Bruselu i v dalších zemích evropské osmadvacítky. Za důvod je označována ekonomická krize, která naplno zasáhla i média, malý zájem o evropská témata mezi veřejností a rozvoj internetu, který zkracuje vzdálenosti.

Nedostatek lidí, kteří by zprostředkovávali zprávy z EU, trápí i jiné české redakce, které si stálé zahraniční zpravodaje nemohou nebo nechtějí dovolit. „Problém českých médií je v tom, že se novináři už nemohou soustředit pouze na jednu nebo dvě oblasti, a mají proto o všem jen povrchní znalosti. Pokud se člověk vyloženě neprofiluje a nemá nějaké cíle, jeho šéf a editoři ho nechávají dělat to, co je zrovna potřeba,“ popisuje aktuální situaci v mnoha sdělovacích prostředcích Housková, podle níž tak dochází k velkému zjednodušování témat. To může být původcem zkreslené informace, nebo dokonce úplného nesmyslu. Příkladem nepřesností v českých médiích je pověstné balení koblih či regulace objemu vody při splachování.

„Novináři vědí o EU jen velmi málo. Články a příspěvky jsou hodně jednostranné, často až názorově zabarvené, což by se ve zpravodajství stávat nemělo,“ řekla Strategii Housková, která má pracovní zkušenosti také z Českého rozhlasu.

Neprodejné

Malé povědomí o EU a její integraci a chabá znalost fungování unijních institucí není zdaleka problém pouze řadových novinářů. Potýkají se s tím i editoři a vedoucí příslušných redakcí, kteří mají rozhodující slovo o tom, co se bude ten který den sledovat. Často se pak stává, že témata EU podvědomě přehlížejí nebo nabádají k psaní o jejich negativních či kontroverzních aspektech, které lépe prodávají.

Vedoucí redakcí témata EU často podvědomě přehlížejí.Vedoucí redakcí témata EU často podvědomě přehlížejí. | Repro Strategie (Tomas Novak)

To nepřímo potvrzují i zaměstnanci tiskového odboru vlády, kteří o evropských tématech hovoří jako o „těžko obchodovatelných“. Pokud se jim podaří média přesvědčit k tomu, aby se určitou problematiku pokusila zpracovat třeba z pohledu přínosů pro Českou republiku, je to důvod k oslavám. Ne však příliš bujarým, protože je pravděpodobné, že pozitivní zprávu v brzké době přebije informace negativní. „Naše snaha tak přijde vniveč a můžeme se snažit od znova,“ říkají.

Vždy tomu tak ale nebývalo. Za zlaté časy zájmu o dění v EU je obecně považováno období krátce po vstupu České republiky do EU a také české předsednictví Radě EU v první polovině roku 2009. „Nejvíce prostoru jsem měla jako zpravodajka Lidových novin. Bylo to těsně po vstupu, všechno bylo nové a ,poprvé‘ a já k tomu byla přímo na místě. Hlad po informacích, jaké to tam je a jak si tam Češi vedou, tu jednoznačně byl,“ vzpomíná na své pětileté působení v Bruselu Kateřina Šafaříková.

Lepší časy

Jak se říká, naděje umírá poslední. Mezi novináři se i dnes najdou tací, kteří si uvědomují, co členství Česka v EU pro jeho občany znamená, a chtějí o tom psát. „98 procent mých témat šéf i editoři schválí a také na ně dostanu relevantní prostor,“ říká Silvie Housková z Hospodářských novin.

Témata si vybírá sama a ve většině případů se jedná o denní agendu EU, tedy především legislativní návrhy Evropské komise, dění v eurozóně a také vrcholná zasedání evropských lídrů v Bruselu, tzv. summity. „EU ovlivňuje byznys, na který se zaměřujeme. Píšeme proto i o ekonomických tématech, o která jiná média nejeví zájem,“ dodává.

Zájem o EU v neposlední řadě roste i s jejími tématy. Příkladem může být aktuální migrační krize, která již několik měsíců vytrvale plní přední stránky novin. Stoupá rovněž počet „evropských“ otázek na premiéra a vládu. „Z deseti dotazů, které nám novináři pošlou, se šest až sedm váže na problematiku EU,“ říkají lidé z tiskového oddělení Úřadu vlády.
Na tuzemské mediální scéně navíc již několik let působí specializované servery, které se problematice EU věnují systematicky a kontinuálně a mohou být dobrým výchozím zdrojem informací třeba zrovna pro kolegy z branže.