Open space: manažeři ho milují, sami tam nesedí
Zatímco pro mnohé manažery jde o skvělý způsob, jak kontrolovat zaměstnance a mít dokonalý přehled o „svých“ lidech, pro samotné pracovníky se open space často mění doslova v peklo. Neustálý hluk, nemožnost soustředit se, umělé prostředí, špatná klimatizace i nemožnost třeba jen vyvětrat, to vše dělá z „velkovýroben“ místa, do kterých se jen málokdo ráno těší. Právě naopak, kdo může, snaží se pracovat kdekoliv jinde než uvnitř obřích kanceláří.
Do literatury se dokonce dostal nový termín syndrom open space, který se projevuje bolestmi hlavy, závratěmi, hučením v uších, zažívacími problémy, bušením srdce, úzkostnými stavy, nachlazením, vysokým krevním tlakem, únavou, ale i depresí.
„Open space kanceláře nepřináší firmám kýžený efekt zvýšení produktivity práce týmu, ačkoliv jejich nespornou výhodou je snadná komunikace – v open space může naráz diskutovat hned několik zaměstnanců. Prostředím vyvolaný stres ale brání ve vykonávání povinností tak, jak by to bylo správné,“ je přesvědčená Jana Kodysová, senior manažerka komunikační agentury Commservis.com, která před dvěma lety provedla rozsáhlý výzkum věnovaný právě open space v našich podmínkách.
Podle jejích výsledků 92 procent zaměstnanců v open space trápí problémy, které snižují jejich výkonnost a schopnost podávat odpovídající výkon. Každý druhý člověk pracující v otevřené kanceláři navíc trpí psychosomatickými problémy, především pak problémy s koncentrací a migrénami.
Na kreativu zapomeňte
Také zahraniční studie věnované open space nepřinesly nijak pozitivní závěry. Například dánská studie uveřejněná v Scandinavian Journal of Work, Environment and Health prokázala, že lidé pracující v otevřených kancelářích si berou o 62 procent více volných dnů kvůli nemoci než běžní pracující. Vysvětlení je podle autorů studie prosté, lidé jsou v open space častěji vystaveni virům než jejich kolegové v uzavřených kancelářích.
Svou roli hraje i horší ventilace vzduchu a stres způsobený nedostatkem soukromí. Negativní vlivy se pak v open space sčítají a pracovníci více chybují a pracují hůře, což potvrzuje práce vědkyň Tony Smith-Jacksonové a Katherine Kleinové z Virginia State University a North Carolina State University.
Zprávu o těchto negativních vlivech open space publikoval portál iHNed.cz s názvem „Open space jako postrach: Zaměstnanci jsou z nich nešťastní a nemocní, uvádí studie“ odpoledne 26. května o den později dopoledne ale už článek k nalezení nebyl. Může jít o pouhou náhodu, i když právě vydavatelství Economia finišuje přípravy obřího newsroomu, kde mají redaktoři sedět nikoliv podle titulů, ale podle témat, na kterých pracují.
„Myslíme si, že lidi budou o tématech víc mluvit, vzájemně se motivovat a zdravě si konkurovat,“ prohlásila Lucie Tvarůžková, zástupkyně šéfredaktora Hospodářských novin na internetové konferenci Internet Advertising Conference 2013, kde nový super newsroom představila. „Jsme mediální optimisté a věříme, že právě žijeme v době renesance kvalitní žurnalistiky. To je to, co teď děláme a o co se snažíme,“ uvedla. Ve skutečnosti ale je integrovaný newsroom obří tovární halou, která se otevřela letos v polovině června.
Open space kanceláře jsou silný fenomén posledních let a české firmy je volí stále častěji bez ohledu na jejich skutečný přínos efektivitě práce. Jde o nezastavitelný trend, open space využívá naprostá většina velkých a středně velkých společností, mediální domy nevyjímaje. Mít svůj vlastní open space znamená z pohledu managementu firmy úsporu nákladů na energie, prostor a samozřejmě vizi takřka dokonalé kontroly nad podřízenými.
Navíc v případě rekonstrukce nebo výstavby nového sídla je požadavek na open space téměř automatický, a to i v případě kreativních profesí, kterým takové pracovní prostředí vyloženě nesvědčí. Redaktoři bulvárních deníků Blesk a Aha!, kteří sedí v prostoru pro 160 pracovníků, by mohli vyprávět. Oficiálně se ale jejich pracoviště jmenuje „integrovaný newsroom“ a má být doslova revolucí v práci médií.
Jak dlouho vydrží tento trend
„Integrovaný newsroom je přirozený vývoj a šance využívat nově se rodící techniku a technologie i v naší novinářské práci. Tady nejde jen o přestěhování redaktorů do nového prostoru a dejme tomu o užívání nových technologických pomůcek. Tady jde především o potenciál, rozvoj toho, co děláme. O obsah. To je klíčové. Je klíčové, jak doručit obsah novými cestami našemu čtenáři, jak tyto cesty, distribuční kanály, využít zcela s jejich unikátními možnostmi,“ prohlásila před dvěma lety při otevírání obří redakce Libuše Šmuclerová, ředitelka vydavatelství Ringier Axel Springer, které vydává kromě bulváru i deník Sport, jenž také získal „integrovaný newsroom“. I při jeho otevření padala slova chvály, byť ve srovnání s obří redakcí Blesku a Aha!, která se rozléhá na prostoru 1580 metrů čtverečních a obtéká jej 40,5 kilometru kabelů, jde o menšího sourozence.
Část Betahausu tvoří open space.
„V prostředí současné globální vesnice musí být každá funkční redakce daleko sehranější než dřív. Musí neustále komunikovat, musí k sobě mít blíž. Jen tak může informace, které získá, naplno využít. Jen tak může správně rozhodnout, v jaké podobě a prostřednictvím kterého média je čtenářům nabídne,“ tvrdil tehdy Lukáš Tomek, ředitel skupiny Sport a integrovaného newsroomu.
Ve skutečnosti jde ale o jeden velký omyl. Jestli jsou pro některá povolání open space prostory vyloženě nevhodné, tak to jsou právě kreativní profese, včetně novinářů. „V dusné pracovní atmosféře lidé stůňou. Výkony, které odvádějí, za moc nestojí. Už i chovatelé drůbeže přišli na to, že slepice jsou zdravější a snášejí lepší vejce v přirozených podmínkách, s volným výběhem, než slepice z velkochovů, namačkané ve ,slepičích openspacech‘,“ popisuje lékař Jan Hnízdil, který se u nás syndromem open space zabývá a varuje před jeho negativními dopady na zdraví lidí.
Právě novináři patří mezi pacienty, kteří k němu přicházejí nejčastěji. Místo svobody, kterou potřebují ke své práci, cítí stále silnější „utahování šroubů“ a jejich kreativita trpí. „V některých profesích, jako například řízení letového provozu, je open space účelný. Lidé pracující v kreativních oborech si na něj ale většinou stěžují. Současně cítí bezmoc. Přesvědčují sami sebe, že stres k jejich práci patří, platí si drahé relaxační programy, studují knihy, jak čelit stresu. Bojí se, že pokud si postěžují, skončí na ulici. Takové chování je nejkratší cestou k nemoci,“ dodává.
Jak přežít, když nemůžete utéct
Podle psychologa Michala Waltera, který strávil deset let jako podnikový psycholog ve velké firmě, je open space něčím, čemu se zabránit nedá, byť prokazatelně páchá na lidské psychice škody. Důležité je podle něj najít způsob, jak si alespoň částečně ohraničit a „zlidštit“ svůj prostor. Posloužit mohou paravány, šanony, rostliny, fotografie, obrázky, použít se dá cokoliv, co změní anonymní pracovní místo. Bohužel integrované newsroomy Blesku, Aha! a deníku Sport přímo zakazují cokoliv osobního.
„Open space vidím jako vhodnější prostor pro mladší lidi bez pracovních zkušeností, kteří jsou odolnější a flexibilnější. Povahově založení introverti mívají s prací v takové kanceláři problém, naopak extrovertům může vyhovovat. Lidská přizpůsobivost a pružnost je značná a téměř nekonečná. Na řadu věcí se dá zvyknout. Ovšem je potřeba vytvořit pravidla chování v takovém prostoru a důsledně dbát na jejich dodržování,“ vysvětluje psycholog.
Svá vlastní pravidla zavedla i farmaceutická společnost GlaxoSmithKline, která na konci loňského roku otevřela své nové sídlo v Praze a představila program „Smart working conditions system“. V praxi jde podle firmy o takový koncept pracovního prostředí, který zaměstnancům umožňuje naplno využívat potenciálu týmové práce, aniž by je přitom jakkoli omezoval. Fakticky sice firma využívá prostor open space, ale člení jej do několika zón, včetně tichých, a současně zavádí „pravidla soužití“.
„Na pracovišti není dovolena hlučná konverzace, telefonování ani hlasité vyzvánění mobilního telefonu. Pokud si zaměstnanec potřebuje vyřídit hovor, na výběr má několik speciálních místností, takzvaných „telefonních budek“, které jsou odhlučněné. Pevné linky jsou zabudovány přímo v počítačích, se sluchátky a mikrofonem. Když si někdo chce vychutnat domácí jídlo nebo svačinu, má k dispozici nikým nerušený prostorný jídelní koutek,“ popisuje generální ředitelka společnosti Monika Horníková.
