I u těch nejsolidnějších bankovních ústavů většinou vrátíte o polovinu více, než si půjčíte. Pokud je tedy zákazník ochoten číst povinný příklad a pokud v něm inzerent přímo nelže, je dnes skutečně možné docela dobře srovnávat nabídky spotřebitelských úvěrů či alespoň pochopit, kolik vlastně taková půjčka bude stát. To se ale týká úvěru za pár tisíc. Když si chcete půjčit pár milionů na bydlení, najednou není v reklamě ani slovo.
Proto není divu, že Evropská unie přichází s další směrnicí, která – zjednodušeně řečeno – přináší reklamní povinnosti dosud platné u malých úvěrů také do oblasti hypoték. Zdá-li se vám, že Brusel už to s tím množstvím směrnic vážně přehání, musím podotknout, že jde o první novou regulaci reklamy od roku 2006. Zcela upřímně řečeno, jedna docela logická směrnice za devět let není ničím, co by zrovna svědčilo o zavilé byrokracii.
Nová směrnice má číslo 2014/17/ЕU a musí závazně platit – tedy být přetavena v český zákon – od 21. března 2016. Směrnice se šířeji týká poskytování hypoték; v oblasti reklamy pak přináší nové povinnosti směřující k tomu, že pouhé „již od 1,99 procenta“ nebude napřesrok v prvním jarním dnu stačit.
Kilometrová reklama
Směrnice v obecné rovině po reklamě požaduje – tak jako řada předpisů před ní i po ní –, aby veškerá reklamní a marketingová komunikace týkající se smluv o úvěru byla přiměřená, jasná a nezavádějící. Zakázány jsou zejména formulace, které mohou u spotřebitele vyvolat falešná očekávání ohledně dostupnosti nebo nákladů úvěru.
V konkrétní rovině pak každá reklama na smlouvu o úvěru, která uvádí úrokovou sazbu nebo jakékoli číselné údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, bude muset uvádět konkrétní sadu standardních informací. Budiž zde hned zdůrazněno, že povinnost se týká jen reklamy s číselnými údaji o nákladech úvěru, nikoli tedy pouhého zvolání „skvělá hypotéka“, „levná hypotéka“, „ještě levnější hypotéka“ a podobně.
Povinná sada standardních informací zabere s trochou nadsázky polovinu plakátu, protože musí obsahovat totožnost věřitele, informaci, že smlouva o úvěru je zajištěna zástavním právem, úrokovou sazbu spolu s údaji o veškerých poplatcích, příklad úvěru, starou známou RPSN, která – pozor – musí být v reklamě uvedena alespoň stejně zřetelně jako jakékoli úrokové sazby (?!), dále musí uvádět oblíbenou celkovou částku splatnou spotřebitelem a případné upozornění na kurzová rizika.
Úvěrová revoluce
Všechny tyto informace musejí být snadno čitelné nebo jasně slyšitelné podle toho, jaké médium je k reklamě užito. Posledně uvedená podmínka tak asi zruší dosavadní rozumný přístup České národní banky, která v bannerové či rozhlasové reklamě tolerovala pouhý odkaz na reprezentativní příklad, protože se do nich prostě nevejde. Nová úprava nejspíš nebude mít jiné řešení, než že číselné údaje o hypotékách v těchto reklamách prostě nebudou.
Ministerstvo financí, které má výše uvedené podmínky přenést do českého práva, tak činí jedním zákonem pro úvěry malé i úvěry hypoteční a přináší nad rámec výše uvedených povinností další detailní úpravu: od zákazu pobídek až po regulaci slova „nezávislý“. Zatím jde o pouhé návrhy s nejistým osudem, jisté však je, že na jaře příštího roku čeká úvěráře a jejich reklamní agenty malá revoluce.
