Média sebe sama příliš často nepropagují a to, že Radiožurnál rozjíždí kampaň, mi přišlo zajímavé – ale jen do chvíle, než mi došlo, že tentokrát nejsem jen jejím příjemcem, ale že si ji zároveň sám platím.
První varování přišlo už při spuštění kampaně, když tisková mluvčí chválila agenturu za to, že všechno udělala za 14 dnů. Spíše než o udatnosti a hrdinství to vypovídá o tom, že v rádiu to někdo opravdu blbě naplánoval. Všichni rychlé kampaně známe, reagují na akční nabídky, na změnu na trhu…
Nemám nic proti Radiožurnálu a souhlasím se slovy Jana Pokorného: „Jsem přesvědčen, že Radiožurnál má nejlepší zpravodajský a publicistický obsah. Dominantní jsou aktuální a užitečné informace…“
Při zmínce o novém promu Radiožurnálu se mi maně vybavila kampaň BBC The art of Parkour. Letitá reklama na BBC One prodává totéž: skvělý obsah, a dělá to podle mého přesvědčení sakra zajímavě. Chytrá média mohou mít chytrou reklamu, když už rovnou nepoužiji imperativ.
Čím nás to lákají?
Proč ve mně vyvolává kampaň Radiožurnálu hořký pláč koncesionářského poplatníka? Pes je zakopán v další větě pana Pokorného: „Rádi bychom třeba i vtipnou formou na tuto skutečnost upozornili.“
A tak ftipně vidíme v televizi a následně i v dalších médiích tři úplné dezoláty, ztracené ve světě i v životě, kdy jeden se klackuje v červnu s lyžemi u sjezdovky, další hopsá a fandí na opuštěném stadionu a třetí se holí v zácpě někde u Ruzyně. A já se ptám, kde je ten nejlepší zpravodajský obsah a skvělá publicistika? Kde je pan Veselovský, kde je pan Nováček, kde je pan Smatana, kde je pan Pokorný? Nemyslím jejich tváře ve formě předvolebních billboardů, myslím kvalitu, kterou pro mne jejich práce představuje – práce pro rozhlas veřejné služby.
Nějak mi zmizeli ve třeskuté jakoby nadsázce, která mi říká, že se dozvím, že v létě bych si do Pece asi lyže brát neměl, protože už tam tři měsíce sníh není. Není to ani užitečné, ani aktuální – a ani vtipné.
Chudák etalon
Jako by si klient/zadavatel usmyslel, že bude zábavný za každou cenu. No ale když už tedy chtěl být Radiožurnál ftipný skutečně za každou cenu, musel taky někde ušetřit. A kde jinde než na produkci, kde na nás láce kouká v každé vteřině… Ve výsledku tedy vznikla typická česká veřejnoprávní/státní kampaň: rychlá, laciná, taková naše – lidová. Když už se investovaly veřejné prostředky s péčí dobrého hospodáře, jestlipak se najde někdo, kdo by dal ze svého vstupní poplatek za přihlášení téhle kampaně třeba do Louskáčka?
Radiožurnál je etalonem veřejnoprávního média a já jsem přesvědčen, že takovou kampaň si doopravdy nezasloužil, přestože si ji sám zadal, sám schválil a sám pochválil. A já ji spolufinancoval.
