Proč si Facebook může dovolit, co Enronu neprošlo?

Daniel Deyl

Daniel Deyl Zdroj: Strategie

Facebook před pár dny přiznal, že udával brutálně zkreslené údaje o průměrné době, po niž jeho uživatelé (dříve známí jako "Kanonenfutter") sledují videoklipy na jeho stránkách. Brutálně znamená o 80 procent.

Je to skandál podle všech měřítek parádní. Řeknete si třeba, že v miliardách, které po světě kvůli reklamě létají, to nemá velký význam, ale pravda je taková, že třeba v Británii jde v roce 2016 o něco více než polovinu veškerých reklamních peněz do reklamy digitální. Z téhle o něco více než poloviny si tři čtvrtiny mezi sebou rozdělí Google a Facebook. A tyhle dvě firmy si stran veškerých měření dělají, co je napadne, aniž by zbytek světa dostal šanci se v tom vyznat.

Profesor marketingu na London Business School Mark Ritson, jehož skepse vůči jeho vlastní branži je osvěžující, píše, že "jistě ani ten největší cynik parametrů měření účinnosti digitální reklamy (to bych asi byl nejspíš já, píše MR) by Facebook nenařkl z toho, že záměrně vrhá na svá čísla zkreslující světlo tak, aby vylepšil svoji konkurenceschopnost. Ale je mimořádná klika, že ono zkreslení nejen působilo ve prospěch Facebooku a ne naopak, nýbrž mu pomohlo přesně v záležitosti, jež je jeho Achillovou patou – tedy v čase, jenž uživatelé stráví sledováním jeho videklipů".

Chudák Fejsbůk

Facebook má s tímhle údajem dlouhodobou potíž; ve srovnání s YouTube, o televizi nemluvě, je vyložený chudák. Ono osmdesátiprocentní zkreslení jako na zavolanou vyvolává dojem, že ten rozdíl je o mnoho menší.

Ten vtip technicky vypadá tak, že Facebook prezentuje řečený parametr "průměrné délky trvání videa" jako součet veškerého času, jejž uživatelé u videa strávili, vydělený počtem těchto uživatelů. To zní fair – do té doby, než zjistíte, že Facebook započítává do jmenovatele onoho zlomku pouze ty uživatele, kteří u videa zůstanou déle než tři vteřiny, zatímco čitatele odvozuje od celkového sledovaného času – tedy včetně těch podtřívteřinových uživatelů, kteří se neobjevují ve jmenovateli.

Vezměme příklad, že si deset lidí pustí minutové video. Sedm z nich je vypne po dvou vteřinách, jeden dokouká do třetiny, jeden do poloviny a jeden do konce. Celkem strávený čas tedy čítá 124 vteřin, lomeno deseti diváky je 12,4 vteřiny na jednoho. Facebook ovšem prezentuje jiné číslo: oněch 124 vteřin vydělí pouze třemi vytrvalými diváky, takže mu vyde 41,3 vteřiny. A je to.

Tenhle typ účetnictví známe. Do detailu se o něm můžeme dozvědět, když se podíváme do města Montgomery v Alabamě, na jehož kraji stojí věznice. Uvnitř sedí – a ještě něco přes dva roky sedět má – jistý Jeff Skilling. Než se vydal na dráhu vězně, byl výkonným ředitelem obrovské energetické firmy Enron a dělal s financemi své firmy přesně totéž, co Facebook s videočasem. Problém je v tom, že zatímco Skilling sedí, Zuckerberg bohatne.