Marissa je nepřítel
Někdo nemá rád Slavii, někdo Spartu; někdo nesnáší mužská šovinistická prasata a někdo feministy; Scanner nemůže přijít na jméno Marisse Mayerové, šéfce Yahoo!, a není sám. O tom, že zatrhla svým podřízeným pracovat z domova, se již napsalo hodně; a to se ještě nevědělo, co že si to nechává zařizovat vedle své šéfovské kanceláře ve firemní budově v kalifornském Sunnyvale. Jestli hádáte, že jesličky pro svého půlročního synka Macallistera, trefili jste. To se jí to pak pěkně chodí do práce.
Kromě toho má Marissa ještě jeden významný vroubek. Scanner má u Yahoo! založenou – a spolehlivě fungující – e-mailovou adresu zhruba od roku 1996. Celou tu dobu má jedno přístupové heslo, které musel zopakovat vždycky jednou za čtvrt nebo půl roku. Se schránkou nikdy nebyl sebemenší problém. Na začátku dubna však společnost Yahoo! posílila bezpečnostní politiku nebo nějaký jiný nesmysl; a ejhle, Scanner se musí přihlašovat obden, obvykle ve chvíli, kdy nejvíc spěchá. Už aby zas Marissa mohla trávit celé dny doma.
Bacha, sportovci!
Vzpomínáte si ještě, jak firma Nike před patnácti lety pobaveně přijala fakt, že jeden ze špičkových sportovců, které sponzorovala, fotbalista Eric Cantona, při utkání zkopal fanouška? Jak se tatáž společnost postavila za Tigera Woodse a jeho nezbedný poklopec? Jak dlouho trvalo sponzorům Lance Armstronga, než ho přestali de facto krýt? Časy se možná mění. Když v polovině dubna Luis Suárez, uruguayský fotbalista anglického klubu FC Liverpool, pokousal soupeře, Adidas přispěchal již v následujícím týdnu s nebývale ostrým odsudkem. Německý výrobce sportovního oblečení již nemá smlouvu s klubem, ale jeho individuální smlouva se Suárezem ještě běží. „Budeme mu důsledně připomínat, jakou úroveň jednání vyžadujeme,“ praví se temně ve firemním prohlášení na Suárezovu adresu. Třeba – nechal se Scanner strhnout k optimismu – se ještě dočkáme toho, že i špičkoví sportovci se občas budou muset chovat jako lidé. (Ještěže Tomáš Řepka už je v důchodu.)
Jedenašedesátkrát Coca-Cola
Největší světový výrobce hnědé bublavé limonády a agentura Wieden+Kennedy přišly s novou dávkou reklamní komunikace. „Efekt Áááá“ tomu říkají. „Jakkoli široká může být škála pocitů, jež konzumace produktů značky Coca-Cola vyvolává,“ řekl poeticky šéf firemního marketingu Pio Schunker, „je možné je vyjádřit jediným způsobem: Áááá.“ Za účelem komunikace toho ideálu spouští firma 61 zbrusu nových webových stránek plus mobilní aplikace nacpané videoklipy, hrami a dalším balastem – pardon, obsahem. Jestli se to dostane i do Česka, začne Scanner – jinak letitý fanda Coca–Coly – nejspíš pít Pepsi.
Hacker si vydělal?
Jakýsi vykuk se naboural do systému informační agentury Associated Press a odeslal zprávu, že americký prezident Barack Obama byl těžce raněn výbuchem bomby, kterou teroristé umístili v jeho washingtonském sídle. Trvalo zhruba dvě minuty, než AP stačila zprávu dementovat – a mezitím šly akcie na newyorské burze prudce dolů (zatímco po dementi zase vystoupaly na původní úroveň). Investor, který by koupil akcie v místě nejnižšího poklesu jejich ceny a následně by se jich zbavil, by si přišel na více než procento svého původního vkladu. Na dvouminutový výdělek to není špatné.
Rockefeller na straně lidu
Americký senátor Jay Rockefeller se řádně naštval na zástupce internetového inzertního trhu. Ti mají vytvořit normu, podle níž by nakládali se soukromými údaji uživatelů internetu-členů cílových skupin online inzerentů. Podle Rockefellerova názoru „s vytvořením standardu zbytečně a záměrně váhají“. Spor se vede především o to, jestli běžný uživatel bude muset aktivně chtít, aby inzerenti nesledovali jeho pohyby online (jak chtějí inzerenti), nebo jestli bude muset naopak aktivně chtít být sledován (jak navrhují regulátoři). Zástupci inzerentů mají vytvořit jednotný systém, který by v tom zmatku uživatelům usnadnil orientaci – tedy přesně to, co inzerenti zaboha nechtějí. Thanks, Jay.
Neklít na obrazovce?
To je zásada číslo jedna, na kterou zapomněl při svém debutu před kamerami lokální televize v americké Severní Dakotě její nový hlasatel, jistý A. J. Clemente. Když jeho kolegyně začala hlásat zprávy a přišla řeč na bombový útok v Bostonu, vyklouzla mu odpověď: „Fucking shit!“ Televize ho na hodinu propustila – a to bylo jeho štěstí. Jeho nešťastný osud se stal hitem sociálních médií, a než se den se dnem sešel, Clemente se začal objevovat ve všech talkshow coby celebrita, tisíce lidí včetně úspěšnějších televizních osobností (rozuměj těch lidí, kteří dokážou klít výhradně mimo kameru) mu vyjadřují podporu; o práci má bohatě postaráno. „Fucking shit,“ dere se Scanneru na klávesnici.
Paddy a jeho koniny
Uznejte, jak jinak to říct? Vedení sázkové kanceláře se sídlem v Irsku Paddy Power bylo natolik potěšeno výsledky účetní závěrky za rok 2012, že začalo publikovat netradiční propagační materiály. Sestávají z ofocených detailů účetní závěrky doplněných o fotografie případů, kdy kancelář ve svém reklamním tažení překročila profesní – nebo dokonce zákonná – pravidla. Reklama vedená „ze zálohy“ na olympiádě v Londýně a svlečený fotbalista Arsenalu Nicklas Bendtner s logem Paddy Power na slipech patří k prominentním příkladům. Kromě toho v reakci na skandál s dovozem koňského masa maskovaného jako hovězí vydala kancelář šestatřicetistránkovou kuchařku s recepty výhradně z koniny.
Ford (ne)má problém
Největší reklamní agentura světa WPP nechala vyhodit několik lidí z týmu své indické pobočky JTW. Důvod? Požádal ji o to Ford, vážený to klient. A pročpak to? Inu, kdosi v JWT vypustil (údajně „neautorizované a neschválené“) kreslené reklamní plakáty propagující model Figo a jeho objemný kufr. „Nechte starosti za hlavou,“ zněl slogan. Za volantem auta sedělo cosi podobného italskému expremiérovi Silviovi Berlusconimu a vzadu v kufru byly – svázané a s roubíkem v ústech – tři dámy, v nichž bylo možné poznat tři sestry Kardashianovy, americké celebrity bez příčiny, bez portfeje a bez špetky mozku.
Ford pravil, že sexismus a násilí na ženách se neslučuje a tak dále. Scanner si myslí, že problém je složitější: pokud už musíte být v autě s řečenými dámami, je jistě namístě, že jsou v kufru (roubík je zde zcela nezbytný). Kdo by ale podstupoval riziko, že dotyčné dámy v autě skutečně najde? A nakonec, jako tomu v takových případech bývá, Ford a jeho kontroverzní reklama se na sociálních sítích zařadily mezi „trending topics“. Takže firma se nažrala a její CSR zůstala celá; jen těch pár vtipných Indů přišlo o práci.
