Pivovarská megaspolečnost Anheuser-Busch InBev hnula už tak neposednou žlučí britské Asociace marketingových agentur (MAA). Když vypsala výběrové řízení na reklamní agenturu, které svěří svůj globální byznys, nepokrytě se uchazečů ptala, jaké jsou jejich nejnižší sazby, kolik hodin jsou ochotni pracovat zadarmo a o kolik jsou ochotni tolerovat překročení běžné 120denní platební lhůty. MAA proto v pěkném odborářském duchu volala po stávce, na což se jí jednotlivé agentury vykašlaly a o kšeft se začaly ucházet jako divé. Scanner se domnívá, že Anheuser-Busch a reklamky si zaslouží jeden druhého, a doufá, že MAA bude v rámci odplaty od nynějška dostávat všimné v naturáliích, nejlépe v podobě Budweiser Light.
Smirnoffovic kreativita
Smirnoff připravuje na americkém trhu dvě nové příchutě – vodky Electric Berry a Electric Apple. Není jasné, jestli se to stalo záměrně – starý rocker Chuck Berry hraje samozřejmě na elektrickou kytaru, nu a elektronické hračky firmy Apple jsou již z definice elektrické. Nebo je elektrická vodka nějakým novým komerčně využitelným způsobem popravy, jenž by měl nahradit elektrické křeslo? Také je možné, že se Smirnoff spojil s nějakým výrobcem přenosných baterií. Scanner je nicméně optimistou a doufá, že si Smirnoffovi tvůrčí manažeři přes příchutě prostě jenom dali o panáka navíc.
Virtuální realita v baru
A do třetice alkohol. Jim Beam a Samsung přicházejí s novinkou, brýlosluchátky na vytváření virtuální reality. Obě firmy je společně zkoušejí v 250 barech ve Spojených státech. „Je těžké dnes plně zaujmout spotřebitelovu pozornost a v nacpaném baru to jde ještě hůř,“ citoval časopis Adweek Rachel Harrisovou, jež u Jima Beama pracuje jako ředitelka aktivace značek – to není opožděný aprílový žert, taková funkce vážně existuje. Funguje to tak, že přijdete do baru, nasadíte si tu věc na hlavu, stanete se součástí jiného světa (s připraveným programem, například výrobou právě Jima Beama) a mezitím do sebe lijete pití.
Pokud si Scanner dobře vzpomíná, za jeho mladých let se v barech pívalo i proto, aby člověk ve společnosti přátel zapomněl na tísnivou realitu. Dnes podle JB jdete do baru a uniknete realitě, abyste zaprvé nemuseli s nikým mluvit a zadruhé mohli lépe pít. Scanner nechce šmahem odmítat veškerý pokrok, ale o některých jeho projevech si myslí, že jsou na hlavu padlé.
Bacha na Disneyho
Náramky s čipem, na nějž se zaznamenává veškerá vaše útrata v zábavních zařízeních, už tu jsou drahně let. Disney však zašel ještě dál: utratil miliardu dolarů na vývoj náramku Magicband, jejž máte na ruce nejen vy coby návštěvník v zábavním parku ve floridském Orlandu, nýbrž i obsluha v tamních restauracích. Ještě po cestě si na svém smartphonu vyberete jídlo, čímž přijdete o poslední zdání elektronického soukromí: při příchodu vás servírka osloví jménem, které se jí zobrazí na náramku. Sednete si k libovolnému stolu; váš náramek „řekne“ rádiovým signálem obsluze, kde sedíte a co máte objednáno. A tak dále.
„Je zajímavé, jak lidé přijímají omezení soukromí, když je technologie dobře nastavená,“ komentoval to časopis Advertising Age, jenž tomuto ďábelském nástroji věnoval podrobný text. „Nikoho neštve, že Google Maps sleduje, kde jste? Využitelnost té aplikace je tak přirozená, že se s vaším souhlasem automaticky počítá.“ Tedy, aby bylo jasno, Scanner to štve natolik, že se vždy před použitím Google Maps odhlásí od svého účtu u Googlu. Sergeji Brinovi a Larrymu Pageovi je samozřejmě ukradené, co si o nich Scanner myslí. Ale až přijdu do baru a neznámý člověk mi řekne „Dobrý den, pane Scanner!“, neručím za sebe.
