Terno pro český dům v New Yorku

Newyorský českostánek je doslova vymazlený.

Newyorský českostánek je doslova vymazlený. Zdroj: Repro Strategie

Málokdy se to podaří: těžit z reklamy, do níž jste nemuseli investovat ani korunu – v tomto případě ani cent. Česká národní budova v New Yorku, která po větší publicitě prahne už nějaký ten rok, konečně zabodovala. A stát přitom nemusel hnout prstem.

Výkladní skříň Česka na Manhattanu, do jejíž rekonstrukce stát nasypal bezmála 800 milionů korun, si museli „najít“ sami Američané. Bez jediné české zlatky a přičinění ji začlenili do exkluzivní edice nazvané „111 míst, která nesmíte v New Yorku minout“. „Paradoxně největší naší chloubou je, že jsme k zařazení do tohoto elitního klubu nezadali žádný jiný podnět než kvalitní program v zajímavém prostředí. Autorku jsme nekontaktovali, za zařazení jsme neplatili,“ řekla Strategii Barbara Karpetová, ředitelka Českého centra New York, které v budově sídlí.

Kromě Českého centra sídlí v budově spravované ministerstvem zahraničních věcí také Generální konzulát ČR v New Yorku, CzechInvest a americká krajanská organizace Bohemian Benevolent & Literary Association (BBLA), jejíž součástí je i v budově úřadující Nadace Knihovny Václava Havla (VHLF) a Americká společnost Antonína Dvořáka (DAHA).

Skrytý poklad

Přibližně šestnáctidolarová a více než dvousetstránková publikace nazvaná v originále 111 Places in New York that You Must Not Miss představuje kulturně nejzajímavější místa v NYC, na která láká jako na „skryté poklady, jež v klasických průvodcích nenajdete“. Česká národní budova se v ní dostává po bok fenomenálních míst, jako jsou The Chelsea Hotel, Chrysler Building Lobby, The Dakota, The Park Avenue Armory či památník Duka Ellingtona.

Jedinou srovnatelnou oficiální americko-evropskou institucí, na kterou průvodce zaměřuje pozornost, je Skandinávský dům, který má podobnou historii jako Česká národní budova, avšak zastřešuje ho pět severských zemí.

Kniha je součástí mezinárodně renomované edice, jejíž další díly se týkají Londýna, Berlína, Vídně, Barcelony či Stockholmu. Autorka textů a fotografií Jo-Anne Elikannová se narodila v Brooklynu, vyrůstala v Queensu a žije na Manhattanu, je tedy prototypem rodilé Newyorčanky. Průvodce je od podzimu na pultech amerických knihkupectví a dostává se mu nemalé propagace.

Kniha "111 míst, která nesmíte v New Yorku minout" od Jo-Anne ElikannovéKniha "111 míst, která nesmíte v New Yorku minout" od Jo-Anne Elikannové | Repro StrategieKniha „111 míst, která nesmíte v New Yorku minout“ od Jo-Anne Elikannové

Postmoderna

Málo známý klenot na ospalé manhattanské Upper East Side je jednou z mnoha přitažlivých newyorských prostor zasvěcených současnému umění, hudbě, filmu a divadlu, jak píše autorka průvodce. „Soudě podle vnějšího vzhledu je Česká národní budova elegantní novorenesanční městský dům. Vstoupíte-li však dovnitř, čeká vás postmoderní překvapení: úhledný běloskvoucí vestibul se slogany a citáty na zdech, multimediálními projekcemi a prosklenou uměleckou galerií. Za zářivě žlutou recepcí je hypermoderní točité schodiště a technicky dokonalý kinosál.“

Chvála za rozmanitou programovou nabídku jde především za Českým centrem, které je podle slov jeho ředitelky Barbary Karpetové vnímáno jako kulturní centrum pro novou generaci Newyorčanů. „Práce Českého centra New York v roce 2015, v jehož druhé polovině byla kniha vydána, byla velice intenzivní. Uspořádali jsme na 150 akcí. Uvedení České národní budovy v typu publikace, která je na pultech všech prestižních knihkupectví, ale také muzejních a galerijních obchodů, vidím však stále více jako ocenění 120leté kontinuity kulturního působení této budovy,“ zdůraznila Karpetová.

Nápad za dolar

Čtyřpatrovou novorenesanční budovu postavili v roce 1897 čeští a slovenští přistěhovalci jako společenský dům, v němž se soustředil jejich společenský život – s divadlem, tančírnou, klubovnami, tělocvičnou, kuželkářskou dráhou, a dokonce i střelnicí.

Budova hrála téměř sto let podstatnou roli v okolní čtvrti, neboť poskytovala prostor pro setkávání, nejrůznější akce, jazykové vzdělávání, politické aktivity a výměnu názorů. Během první světové války byla střediskem českého osvobozeneckého hnutí, své proslovy v ní měli i Masaryk a Beneš.

Dvacátá léta přinesla první problémy. Prohibice stála u zrodu finančních potíží, další ranou byla léta padesátá a šedesátá, kdy se oblast stala velmi populární a ceny pozemků v jejím sousedství rostly. Mnoho Čechů se proto z okolí odstěhovalo a do své národní budovy již moc nechodili. Místo toho se do ní nastěhovala divadelní skupina, v níž odstartovala svou hereckou kariéru slavná Liza Minnelliová.

Zvenku je Česká národní budova jen jednou z mnoha novorenesančních staveb. Uvnitř číhá hypermoderní postmoderna.Zvenku je Česká národní budova jen jednou z mnoha novorenesančních staveb. Uvnitř číhá hypermoderní postmoderna. | Repro Strategie Zvenku je Česká národní budova jen jednou z mnoha novorenesančních staveb. Uvnitř číhá hypermoderní postmoderna.

Až do devadesátých let budova doslova živořila, pak ale přišel nápad, aby ji za dolar koupila Česká republika a nastěhovala si tam svůj generální konzulát a České centrum. Stát slíbil, že jedno patro předá bezplatně k užívání krajanům. Generální oprava včetně zásadní změny interiéru byla dokončena v roce 2008.

V šachu

Zklamání z fungování České národní budovy před několika lety neskrýval někdejší šéf Českého centra New York Petr Fejk. Po vzoru pražské zoo, kterou předtím léta řídil, chtěl v New Yorku vsadit hlavně na dravý marketing a komerci. Diplomatická pravidla ho však držela v šachu a po necelém roce post opustil se slovy, že Česká národní budova je v New Yorku mrtvá.

Doufejme, že se mýlil, už kvůli historii. Propagace sice stále trochu vázne, ale snad se blýská na lepší časy. V současné době má každá z institucí sídlících v budově svou webovou stránku, je aktivní na sociálních médiích, dům má svůj banner, profil na Google Maps a mnohá další mediální zviditelnění. České centrum NY má i svého PR pracovníka.

Newyorská veselka

Prostory budovy jsou nabízeny také k pronájmu na večírky či jiná společenská setkání. Pomyslným esem v rukávu je zejména velký taneční sál, který je poctou Antonínu Dvořákovi. Však také výtěžek z jeho někdejšího koncertu v New Yorku šel právě na financování krajanské stavby. Dvořákův sál nyní pojme přibližně 300 lidí. V této části New Yorku takových sálů není mnoho a česká vláda od počátku doufala, že právě pronájem sálu by mohl vrátit investice, které na opravu uvolnila. Původně se plánovalo, že opravy přijdou na přibližně 400 milionů korun, ve finále byly náklady dvojnásobné.

Kolik se asi bude muset protančit střevíčků, aby se investice vrátila? O číslech nikdo nechce hovořit, napovídá nám alespoň svatební web. Za veselku pro 100 lidí v České národní budově dáte přibližně 60 tisíc dolarů. Za to ovšem dostanete i ryze české menu v nefalšované české Hospodě, která v budově samozřejmě sídlí také.