Korupce v českých zemích bují vesele dál, ač se politické garnitury předhánějí ve slibech, že s ní rázně zatočí.
Jak docílit toho, aby se z Čechů stali poctivci, když ani vicepremiér, ministr financí a předseda jednoho s nejsilnějších politických uskupení v ČR hnutí ANO Andrej Babiš nejde příkladem? Vzpomeňme jeho vytáčky, když měl vysvětlit, kde přišel k miliardám, za něž si pořídil dluhopisy Agrofertu.
Není divu, že výsledky zveřejněné mezinárodním sekretariátem Transparency International (TI) týkající se Indexu vnímání korupce za rok 2016 (CPI 2016), jsou zdrcující: Česká republika neudržela pozitivní trend a v žebříčku CPI se propadla o deset míst. Náš index dosáhl hodnoty 55 bodů ze 100 možných, shodně s Kyprem a Maltou. Lépe než my dopadl třeba asijský Katar, který společně s Taiwanem, Slovinskem a Barbadosem skončil 31., dále také africká Botswana či ostrůvek v Karibském moři Grenada. V roce 2015 bylo Česko na 37. místě, roku 2016 kleslo na 47. příčku.
Nejlepší jsou seveřané
Celosvětově v čele žebříčku Indexu vnímání korupce zůstávají severské země a Nový Zéland. První příčku sdílí Dánsko a Nový Zéland s 90 body, Finsko (89) a Švédsko (88). Nejúspěšnější pětici doplňuje Švýcarsko (86 bodů), které o bod přeskočilo Norsko. Opačnou stranu žebříčku uzavírají Severní Korea, Jižní Súdán a Somálsko.
K evropskému průměru, který je 65 bodů, má ČR poměrně daleko. Mezi členskými zeměmi EU je na 19. pozici. Ve středu žebříčku se drží pobaltské státy a Polsko (13. příčka, 62 bodů). Slovensko je na 22. místě s 51 body. Na chvostu Evropy zůstávají Itálie (47 bodů) a úplně poslední příčky obsadilo Řecko (44 bodů) a Bulharsko (41 bodů).
Jak zvrátit trend?
Ředitel TI ČR David Ondráček upozornil na skutečnost, že korupce probíhá sofistikovaně a v rukavičkách. „Vlivné zájmové skupiny už nepotřebují porušovat zákon, spíš prosadí jeho změnu a svou činnost tím legalizují,“ podotkl.
Podle mínění pracovníků TI je nezbytné pečlivě sledovat počínání klíčových politiků a nedovolit jim, aby hájili své ekonomické zájmy v rozporu s veřejným zájmem a se zájmy občanů. „Jak je vidět na stále běžících korupčních kauzách či na procesu přijímání zákona o střetu zájmů, existuje prostor pro výrazné zlepšení,“ podotkl politolog Kamil Švec.
Prezident Unie státních zástupců Zdeněk Matula je přesvědčen, že příčinou zdlouhavého řešení značné části korupčních kauz je „složitost trestního procesu, stejně jako nedostatek respektu řady jednotlivců k soudu“.
Ryba smrdí od hlavy
Stín korupce se kvůli Agrofertu Andreje Babiše vznáší nad hnutím ANO. Je neuvěřitelné, že vicepremiér na dotaz, odkud mu připluly peníze na dluhopisy, odpověděl, že „sorry jako…“ se nebude nikomu zpovídat. A jeho uskupení není zdaleka samo, které má zřejmě máslo na hlavě. Poslankyně Pavlína Nytrová svůj odchod z nejsilnější vládní partaje ve svém prohlášení odůvodnila politickou korupcí na všech úrovních ČSSD. Poukázala na „podivné způsoby, styl a nekalé praktiky, které v posledních letech bují v sociální demokracii“.
V této konstelaci je zvláštní, že ministra a předsedu Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí Jana Chvojku zaskočilo, že si Česká republika pohoršila. „Zvlášť proto, že vláda za poslední rok dokázala prosadit nebo uvést do praxe velkou část svého antikorupčního programu,“ uvedl.
Jeho slova pramálo odpovídají realitě. Některé zásadní normy stále nebyly přijaty (zákony o whistleblowingu, o rozšíření pravomocí NKÚ, o teritorialitě exekutorů), jiné po bouřlivých diskusích prošly legislativním procesem, avšak v nedokonalé či nevyhovující podobě, jako jsou např. zákony o registru konečných vlastníků, o střetu zájmů, o financování politických stran či o loteriích.
