Používají prostředky, chemikálie i nástroje, jež jim nepatří do rukou. Nejen že připravují o práci skutečné stomatology, odborníky, kteří pro zákrok příslušnou kvalifikaci naopak mají, ale v krajním případě mohou ohrozit zdraví pacientů…
S tím, že odborný lékařský zákrok, jímž bělení zubů je, nabízejí kosmetická studia, se jako zubní lékař setkávám stále častěji. Reklama salonů krásy je čím dál intenzivnější a agresivnější. Stačí podívat se do internetu, kde se lze dočíst: „Nechte si vybělit zuby od profesionálů.“ Oněmi profesionály jsou pochopitelně míněni pracovníci kosmetického studia. „My používáme pouze šestiprocentní peroxid vodíku, ne jako stomatologové, kteří používají až čtyřicetiprocentní peroxid vodíku a poškozují vám zubní sklovinu,“ hlásá reklama, odborně spíš pomýlená, než jen zavádějící.
Jako lékaře mne to nemůže nechat lhostejným. Ve své praxi se pacientům snažím maximálně věnovat a nabízet jim mimo jiné ošetření v souladu s moderními principy estetické stomatologie. Profesionální bělení zubů je jedním ze zákroků z oboru dentální estetiky. V mé praxi, a troufám si tvrdit, že i v praxi většiny poctivých zubařů, kteří výkon nabízejí, jej provádí vysoce kvalifikovaná dentální hygienistka pod odborným dohledem lékaře.
Nechci tu vést diskusi o prospěšnosti či účinnosti jednotlivých bělících procedur, to patří na odborné fórum. Ale především chci zdůraznit, že v salonech krásy se provádí odborný zákrok, který patří výhradně do působnosti zdravotnického zařízení a pod dohled zubního lékaře. Jen ve zdravotnickém zařízení jsou pro něj předepsané podmínky a hygienické postupy, jako pro každý jiný zásah do pacientových úst. Jen odborný personál může rozhodnout o indikaci k bělení zubů a správně vybrat typ bělení. Podmínkou pro účinné bělení je i chrup bez plaku či zubního kamene, dásně bez zánětu… Naplnění těchto podmínek může kvalifikovaný lékař v řádně vybavené ordinaci - a jen on a jedině tam - zaručit, například v rámci dentální hygieny předcházející samotnému bělení. Může kosmetička v salonu krásy zaručit totéž?
Při bělení zubů se obecně používají bělící gely obsahující různě koncentrovaný peroxid vodíku. V kosmetických studiích se používají sloučeniny peroxidu vodíku o šestiprocentní koncentraci a bělící lampy určené výhradně pro zubní ordinace. Stojím si za tím, že tato koncentrace peroxidu a studii uváděná doba aplikace nemůže vést k žádoucímu efektu vybělení zubní skloviny. A zdůrazňuji, že zacházení s bělícími gely o této koncentraci neodborníky, což odporuje nařízení Evropské rady, a lze se jen divit, jak je vůbec možné, může přímo ohrozit zdraví pacienta. V tomto případě klienta kosmetického studia.
Že se při poskytování údajně odborných služeb neodborníky porušují předpisy související s poskytováním zdravotnických služeb obyvatelstvu a nakládáním s chemikáliemi je naprosto zřejmé. V tomto případě je řeč o nakládání s peroxidem vodíku osobami, které nemají příslušné vzdělání, licenci ani potřebná povolení. Směrnice Evropské rady totiž s odvoláním na doporučení Vědeckého výboru pro bezpečnost zákazníků (pozn.: European Scientific Committee on Consumers Safety; poradní orgán Evropské komise) praví, že s peroxidem vodíku o vyšší koncentraci než 0,1 procenta smí nakládat pouze zdravotnický personál ve zdravotnickém zařízení. Tato směrnice je respektována v celé Evropské unii a její porušování je postižitelné vysokými sankcemi.
U sousedů už byla podle těchto norem pochybným pokusům ždímat peníze z lidí toužících po hezkých bílých zubech učiněna přítrž. Například v Polsku či Německu nabídka levných - a neúčinných - zákroků záhy skončila po rychlé a účinné reakci profesních organizací na úrovni naší České stomatologické komory.
Česká republika je tedy v tomto ohledu zjevně stále ještě džunglí, kde evropské normy neplatí. Nezbývá, než se ptát, čí liknavost je toho příčinou. Za co platíme naší profesní organizaci příspěvky? Pokud také za právní ochranu a záštitu naší profese před podobnými pokusy, pak platíme zbytečně!
Kosmetické salony ovšem podvádějí i samotného zákazníka, když mu slibují výsledek, který nemohou zaručit. V zubním lékařství se při bělení zubů používá peroxid vodíku o nejméně desetiprocentní koncentraci. Ten je součástí přípravků určených k domácímu bělení, které trvá několik dní. K bělení ordinačnímu v kombinaci s bělící lampou je, jak je všeobecně známo, potřebný koncentrát obsahující dokonce 15 až 35 procent peroxidu vodíku. Jak vyplývá z řečeného, ordinační bělení může samozřejmě v souladu s příslušnými normami provádět jen stomatolog nebo dentální hygienistka s licencí pod jeho odborným dohledem.
Cena za profesionální bělení zubů se pohybují v rozmezí od pěti do dvaceti tisíc korun. Neodborný zákrok kosmetických studií vyjde asi na tisícovku. Znamená to, že salony krásy zákrok nabízejí hluboko pod úrovní reálných pořizovacích nákladů za opravdu účinné bělící gely. Vysvětlitelné je to mnoha možnými způsoby počínaje tím nejprostším: salony účinné preparáty vůbec nemají. A pokud mají a mohou si dovolit nabízet je za uvedenou cenu, je otázka, kde je vzaly. Náklady na obdobný legální a hlavně profesionální a tedy spolehlivý a účinný produkt o vyšší koncentraci se pochopitelně značně liší.
Právě tak je možné ptát se, jak se do rukou odborníků na kosmetiku dostaly bělící lampy, jež se při zákroku používají a jejichž užití studia inzerují, jež ale patří jen do rukou lékaře. Vždyť jako nástroj použitelný výhradně ve stomatologické ordinaci je tento výrobek vyráběn, deklarován a označen! Co tedy dělá v kosmetickém salonu a jak se tam dostal?
Inu, peníze zmohou vše a kolem krásy se jich točí opravdu hodně. O tom, že zisk z nápadu hrát si na estetickou stomatologii je značný, svědčí nejen množství nákladné reklamy. Provozovatel jednoho z mnoha kosmetických salónů - jednoho z mnoha, zdůrazňuji - mi telefonicky potvrdil, že za jediný den prodal asi 1000 kupónů na bělení zubů v akci, kus za 999 korun. Přiznám se, že jako zubní lékař takový denní obrat rozhodně nemám. Kolegové, je to i váš obrat, který mizí v kapsách zkrášlovačů za neodborně prováděnou stomatologickou péči o vaše pacienty!
Díl viny za neblahou situaci leží i na straně firem, jež různé prostředky k bělení zubů vyrábějí a distribuují. V jejich sortimentu můžeme najít bělící tužky, pasty a také bělící sady pro takzvané kosmetické bělení. Tyto sady obsahují právě onen zmiňovaný až šestiprocentní peroxid vodíku. K nápadu používat produkt ve vlastním kosmetickém studiu mohl ziskuchtivého obchodníka svést už samotný klamavý název takového produktu. Oklamaný klient, který pak takzvané bělení zubů v kosmetickém studiu za pouhých 999 korun podstoupí, ovšem s prakticky neúčinným přípravkem obsahujícím šestiprocentní peroxid vodíku, pochopitelně nebývá s výsledkem spokojený. O zákrok, byť provedený sebeprofesionálněji, nejspíš ztratí zájem jednou pro vždy.
Co dodat? Vždyť praxe je srovnatelná s hypotetickou situací, kdy bychom nechali potraty provádět andělíčkářky a plastické operace prsů třeba rodinného krejčího nebo oblíbeného řezníka. Budou stomatologové, jejichž řemeslo popsaná praxe poškozuje, čekat, až někdo vystpoupí s protestem za ně, až Česká republika implementuje příslušné evropské směrnice do svých zákonných norem, k čemuž je ostatně zavázána, anebo až na praxi doplatí zdravím některý z jejich pacientů? Proč nezasáhne profesní komora, které všichni stomatologové povinně platí roční apanáž a která má své právní oddělení?
Nerad bych, aby některé věty vyzněly, jako by šlo jenom o peníze. Loupeživí obchodníci přítomní v každé společnosti a každé době nejsou z našeho hlediska to nejhorší. Jako lékaře mne především znepokojuje to, že praxe otevírá možnost poškození zdraví chrupu či měkkých tkání dutiny ústní našich pacientů, zatímco my, odborníci, jejichž povoláním je o zdraví právě těchto orgánů pečovat, tomu zatím nejsme schopni zabránit.
