Zákon o znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb. z dubna 1967 přečkal beze změn vznik i zánik československé federace i změnu společenského režimu. Po roce 2000 byl sice dvakrát novelizován, ale pouze v tom smyslu, že zvýšil odměnu ustanoveného znalce o DPH a že soud při zapsání do seznamu znalců přidělí znalci identifikační číslo dle základního registru osob. Přestože se po změnách tohoto zákona, resp. po novém zákoně o znalcích volá již dávno, přinejmenším posledních 20 let, odolal zatím jakýmkoli pokusům o věcné změny. Rozhodně to však není kvalitou ani nadčasovostí právní úpravy.
Stávající zákon je kritizován všemi a z mnoha důvodů. Smísení právní úpravy znalců a tlumočníků, aniž by přitom byl řešen vztah k příbuzným profesím, například k odhadcům či překladatelům. Neexistence měřitelných podmínek pro výkon znalecké činnosti; není vyžadována žádná konkrétní úroveň vzdělání, praxe, vědecké kariéry ani jiných doložitelných kritérií vysoké odbornosti. Smísení jmenovacích kompetencí mezi ministrem spravedlnosti a předsedy krajských soudů. Vedení více seznamů znalců, jak na úrovni krajských soudů, tak ministerstva. Neexistence procesní úpravy dohledu nad výkonem znalecké činnosti. Nepropracované možnosti postihu znalců, završené protiústavní představou odvolávání znalců volným rozhodnutím ministra. Neexistence zvláštních ustanovení o odpovědnosti, povinném pojištění, vzdělávání apod. Neexistence úpravy množství situací, které praxe vyžaduje, a v jiných zákonech profesní legislativy jsou běžně řešeny; například povinnost mlčenlivosti, kárná odpovědnost, pozastavení činnosti, prvky stavovské samosprávy apod. Těžce deficitní úprava znaleckých ústavů. Instituty a terminologie z dob komunizmu. A mnoho dalšího.
Charakter zákona a rozsah jeho nedostatků prakticky vylučují nápravu cestou prosté novelizace. Řešení všech naznačených vad by vyžádalo změny, jichž by nebyl ušetřen zřejmě žádný paragraf stávajícího zákona, a množství dalších ustanovení by bylo nutno do zákona vložit. Z toho vychází dlouhodobý záměr ministerstva přijmout zcela novou právní úpravu, a to zvlášť pro znalce a pro překladatele a tlumočníky. Tento záměr je aktuálně zpracován ve formě věcného záměru zákona o zapsaných znalcích a věcného záměru zákona o zapsaných tlumočnících a překladatelích. Oba věcné záměry schválila v minulých dnech Legislativní rada vlády a ministerstvo na ně naváže zpracováním paragrafových návrhů obou zákonů. Jejich prosazení a nabytí účinnost lze však očekávat nejdříve v horizontu 1–2 let.
Z těchto důvodů Ministerstvo spravedlnosti neotálelo a krátce po opětovném nástupu Jiřího Pospíšila do funkce ministra spravedlnosti v Nečasově vládě předložilo dílčí novelu stávajícího zákona, která má vyřešit alespoň nejpalčivější nedostatky stávající úpravy, než bude přijat nový zákon. Dne 27. září tohoto roku schválila novelu Poslanecká sněmovna ve třetím čtení a postoupila ji Senátu. Půjde-li vše dle předpokladů, nabyde tato novela účinnosti již 1. ledna 2012.
Jakkoli si novela nečiní ambice řešit všechny nedostatky zákona, lze ji v mnoha ohledech považovat za zásadní. Osvědčí-li se nově zaváděné instituty, budou novelizovaná ustanovení převzata i do nového zákona. Novela se zaměřuje na doplnění alespoň elementárních podmínek pro jmenování znalcem a pro zápis znaleckých ústavů do seznamu, úpravu povinnosti mlčenlivosti, pozastavení a zánik práva vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka a správní delikty. Podle nově zaváděných správních deliktů bývá novela nazývána také jako kárná, byť takový název není přesný, neboť novela nezavádí stavovské kárné řízení, ale klasické principy správního trestání ministerstvem jako příslušným orgánem státní správy. Skutkové podstaty správních deliktů jsou stanoveny pro znalce, znalecké ústavy i třetí osoby, které se neoprávněně za znalce vydávají
Pro personální procedury při jmenování a trestání znalců novela výslovně akceptuje podpůrné použití správního řádu, což bylo doposud dovozováno pouze judikaturou. Samotný text zákona z roku 1967 si neuvědomoval, že se v těchto případech jedná o rozhodování o právech a povinnostech osob v oblasti veřejné správy. Rozhodnutí o jmenování či nejmenování znalce musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno a podléhá přezkumu v rámci řízení o rozkladu a ve správním soudnictví.
Novela doplňuje i hmotněprávní podmínky pro jmenování znalcem. Dosavadní požadavky souhlasu se jmenováním a osobních vlastností dávajících záruku řádného výkonu funkce se rozšiřují o podmínku bezúhonnosti, způsobilosti k právním úkonům a ve vazbě na správní trestání též o podmínku, že znalec či tlumočník nebyl v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení svých povinností podle tohoto zákona. Z důvodu zajištění souladu s právem EU novela upouští od požadavku státního občanství ČR pro výkon činnosti znalce a tlumočníka. Novela umožňuje Ministerstvu spravedlnosti vydat vyhláškou seznam oborů a odvětví, u nichž stanoví další kvalifikační předpoklady pro jmenování znalcem.
Pro znalecké ústavy novela zavádí dosud chybějící regulaci. Pro zápis do seznamu znaleckých ústavů vyžaduje, aby alespoň tři jeho společníci, členové nebo zaměstnanci v pracovním poměru, byli znalci zapsanými pro požadované obory a nevykonávali znaleckou činnost v daném oboru pro jiný znalecký ústav. Znalecký ústav musí mít odpovídající materiální a personální vybavení pro výkon znalecké činnosti. Pokud má mít znalecký ústav specializaci na více oborů, musí být stanovené podmínky splněny pro každý obor, který je předmětem návrhu na zápis. Je-li žadatelem vysoká škola nebo její součást, lze ji zapsat do seznamu znaleckých ústavů, má-li v příslušném nebo příbuzném oboru akreditován doktorský studijní program. Je-li žadatelem akciová společnost, její základní kapitál musí být tvořen akciemi na jméno. Podle přechodného ustanovení musí dosavadní znalecké ústavy splnit podmínky pro jmenování ve lhůtě jednoho roku, jinak budou vyškrtnuty ze seznamu.
Novela doplňuje do zákona dosud chybějící úpravu povinnosti mlčenlivosti znalce a tlumočníka. Mlčenlivosti jej může zprostit orgán veřejné moci, který jej ustanovil, nebo ten, pro nějž znaleckou (tlumočnickou) činnost na základě smlouvy vykonal. Povinnost mlčenlivosti platí i po skončení výkonu znalecké a tlumočnické činnosti. Tato povinnost však neplatí ve vztahu ke skutečnostem, které jsou použity přiměřeným způsobem pro vědecké nebo vzdělávací účely.
Nově se upravuje možnost pozastavit právo vykonávat činnost znalce a tlumočníka. K pozastavení práva vykonávat činnost dochází na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti nebo předsedy krajského soudu. O pozastavení se rozhoduje tehdy, je-li pro něj dán zákonem stanovený důvod (např. bylo proti znalci nebo tlumočníkovi zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, má na základě pravomocného rozhodnutí nastoupit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody atd.) nebo na žádost znalce (tlumočníka) podanou z vážných důvodů.
Konečně poslední oblastí jsou zmíněná sankční ustanovení, jimiž se zavádí systém správního trestání za porušení povinnosti znalců, tlumočníků a znaleckých ústavů. Správní delikty jsou rozděleny na závažné a méně závažné a jsou za ně stanoveny sankce v podobě pokuty do 50, resp. 100 tisíc Kč u znalců a tlumočníků a do 100, resp. 200 Kč u znaleckých ústavů. U přestupků přicházejí v úvahu i další ze sankcí podle přestupkového zákona. Za nejtěžší delikty je možné alternativně uložit sankci spočívající ve vyškrtnutí ze seznamu. Za delikt se nově prohlašuje též jednání třetích osob, pokud se neoprávněně vydávají za znalce, tlumočníka nebo znalecký ústav.
