Hospodářský úspěch Čubova JZD v prostředí komunismu byl tak senzační a nepravděpodobný, že se mu začalo přezdívat „slušovický zázrak“. Po revoluci se podnik rozpadl – podle některých na politický příkaz – a zahořklý Čuba se stáhl do ústraní. Nyní se 76letý důchodce vrací do veřejného života, tentokrát jako politik.
Stalo se to tak trochu proti jeho vůli. Tvrdí, že do politiky nechtěl, ale Miloš Zeman ho přemluvil, aby v podzimních krajských volbách zaujal alespoň symbolické poslední místo na kandidátce Strany práv občanů zemanovci (SPOZ). Voliči ve Zlínském kraji na slavného zemědělce nezapomněli a vykroužkovali ho až úplně nahoru. Když pak zemanovci po volbách uzavřeli koalici s KSČM a ČSSD, Čuba se stal krajským zastupitelem.
Setkání v jedenadvacítce
František Čuba na nás čeká v nejvyšším patře Baťovy „jedenadvacítky“, prvního zlínského mrakodrapu ze třicátých let. Rozhovor začíná slovy: „Mě nezajímá, odkud jste. Novináři zavinili pád Agrokombinátu Slušovice, protože publikovali nepravdy. Mluvím s vámi jenom proto, že teď jako politik musím.“ Pak se s námi ale Čuba baví dvě hodiny.
Ačkoli všechna média napsala, že Čuba bude mít ve Zlínském kraji na starosti zemědělství, novopečený radní nás vyvede z omylu. „To se tak říká, nevím, kde to vzniklo. Mám na starosti východní trhy a rozvoj holešovské průmyslové zóny,“ vysvětluje. Co se týče východních trhů, už se prý ozvali Rusové a Číňané. Chtějí vypracovat studii, jak by jejich zemědělské podniky mohly fungovat jako dřívější Agrokombinát Slušovice. Je vidět, že některé kontakty jsou i po dvaceti letech živé.
„My jsme toho dělali dříve na Východ hodně. Na Ukrajině jsme rozjeli pěstování kukuřice. V Togliatti jsme zaváděli pěstování brojlerů pro automobilové závody. Měli jsme farmu na Kypru, v Egyptě, středisko ve Vietnamu. Některé ty kontakty se dají obnovit,“ pochlubí se Čuba.
Rajčata na špagátech, ryby v bazénech
Druhým úkolem legendárního zemědělce je najít využití pro holešovskou průmyslovou zónu, kde měla stát automobilka, ale místo toho tu už několik let leží sto hektarů ladem. „V holešovské průmyslové zóně by se dal vybudovat areál třicet plus třicet hektarů skleníků a šedesát hektarů intenzivních polních ploch. Pěstovala by se tam zelenina a květiny, vytápělo by se odpadním dřevem,“ sní se zábleskem v očích Čuba. Bere čistý papír a tužku a začíná kreslit své první dnešní schéma.
Načrtává skleníky vysoké nějakých osm metrů. „Svrchu se spustí špagát, dole je sazenice rajčete, rostlina roste podél provazu. Dole se sklidí, pak se stáhne rostlina níž a zase dorůstá. Další skleník bude pro květiny. Dáváte pozor, nebo ne?“
Vznášíme námitku, jak můžou rajčata vypěstovaná v Česku konkurovat levným ze Španělska? Podle Čuby to jde. A dává příklad slovenské firmy, která pěstuje na jím zmíněném principu a rajčata vozí dokonce do Maďarska, které je jejich velkým pěstitelem. „Rajčata ze Španělska se sklízejí zelené, dozrávají až po utržení a jejich chuť se ztratí,“ kroutí hlavou Čuba. „Je třeba zemědělství konstruovat jinak,“ pokračuje a znovu bere do ruky tužku a papír.
Tentokrát kreslí „koncernový zemědělský podnik 21. století“. Jeho základem je pole, kde se pěstuje kukuřice nebo obilí. Hned vedle stojí kravín. Odpady z kravína a z pole jdou do přilehlé bioplynové stanice, která generuje elektřinu pro celý podnik, jehož součástí je nedaleko od kravína stojící mlékárna vyrábějící jogurty. Ze zbytkového tepla z biostanice se vyhřívají bazény, ve kterých se pěstují řasy a mořské ryby. „V každém kraji by takových podniků mělo vyrůst třicet až šedesát,“ myslí si Čuba.
Se Zemanem „o všeckem“
Sjednocení několika výrobních fází na jedno místo zní logicky a nápadně to připomíná Slušovice. Naše námitka však zní, kde na takovou investici vzít kapitál. „Když se dá dohromady několik předních podnikatelů, tak jsou schopní to realizovat. Ale zemědělcům se do toho nechce.“ Čuba připouští, že cokoli spojené se zemědělstvím nemá v Česku tak dobré jméno jako průmysl.
To by podle Čuby měl změnit stát. „Zemědělce není třeba do toho nijak nutit. Třeba bychom stavěli fabriku na výrobu metylesteru řepkového oleje. A zemědělci, kteří budou spolupracovat, dostanou možnost kapitálové účasti. To je způsob, jak je vtáhnout,“ přemýšlí Čuba.
Sám ale už podnikat nehodlá. „Kdyby za mnou přišel někdo a řekl, že má deset miliard korun, tak do dvou let by tady fungovalo něco podobného, jako byl kdysi Agrokombinát Slušovice. Do toho bych šel,“ připouští.
Mnohem reálněji se ale jeví Čubovo působení v politice. Miloš Zeman již dříve naznačil, že pokud se stane prezidentem, Čubu udělá poradcem. „Zatím o tom nepřemýšlím. Asi spíš ne. Já nejezdím do Prahy. Se Zemanem se vídáme jednou za dva měsíce. Když přijede do Zlína, tak se sejdeme. Bavíme se o všeckem,“ odpovídá Čuba tajemně.
Chátrající vesnice
Před odchodem nám Čuba dává od cesty své knihy s tituly jako Zemědělství pro příští dvacetiletí a Řízení podniku. V nich se prý dočteme více. Před odjezdem do Prahy se ještě rozhodneme navštívit Slušovice, dějiště někdejšího Čubova zázraku.
Cesta tam je i čtvrtstoletí po rozpadu JZD zážitek. Úzká okreska se náhle a bez varování rozšíří na čtyřproudou dálnici, která vede celé dva kilometry až do Slušovic. Cestou přemýšlíte, jak je možné, že do vesnice vede dálnice, ale ve vsi nás z těchto úvah vytrhnou další zjevení. Třítisícová obec má dostihovou dráhu, velký hotel a rekreační areál v horském stylu, mezi lesíkem a poli se leskne banka ze skla a betonu. Do staveb se ale zakousl zub času. Vše je omšelé a působí trochu smutně.
Čuba tvrdí, že pádu Agrokombinátu nelituje, a v souvislosti s jeho rozpadem jakékoli emoce odmítá. Je to možné? Také se však říká, že po Slušovicích objíždí sám v autě a své bývalé panství si prohlíží. O pádu JZD mluví nerad, podle jeho slov na takovou diskuzi ještě nenastala doba, protože ti, kteří podnik zničili, ještě žijí.
Pokud se prezidentem stane Miloš Zeman, o Čubovi ještě možná hodně uslyšíme, možná je role krajského radního v jeho životě tou poslední. Zemědělci se prý jeho návratu bojí. Čuba je kontroverzní a vždycky byl. Za socialismu mu vytýkali, že je kapitalista, a dnes, že byl komunista. Těžko říci, jak by vypadal Čubův život, kdyby ho prožil v kapitalismu a ne v socialismu, přemýšlíme cestou ze Slušovic. Fungovaly by jeho zemědělské teorie i ve volné soutěži? To už se asi nikdy nedozvíme.
Slušovice: "kapitalistický" podnik, který nepřežil nástup kapitalismu
