Pomáhal stavět na nohy podniky jako Vítkovice, Setuzu anebo ČSA. Dnes už se spoluzakladatel investiční společnosti M.L. Moran Zdeněk Šmejkal do restrukturalizací nehrne. Dopřává si byznysový úkrok stranou: s manželkou založili startup Fua Fua zaměřený na výrobu ovocných nápojů. „Pokud se ukáže, že na českém trhu je pro nás potenciál tržeb mezi 50 až 100 miliony korun, pak se z toho dá vybudovat globální produkt,“ plánuje Šmejkal.
Neexistuje mnoho oborů, u kterých bych vaši investici čekal méně. Proč jste se začal věnovat zrovna výrobě nápojů na povzbuzení imunity?
Moje manželka je velkým propagátorem zdravého životního stylu. Studuje tuto problematiku na škole a já se v tom trochu nechávám vést, protože cítím, že je to dobře. Nicméně hlavním impulsem bylo, že dcera, navzdory zdravému životnímu stylu obou rodičů, absolutně nejí ovoce ani zeleninu. A když jsme se trápili, jak to dohnat, narazili jsme jen na fresh džusy, smoothie a podobně, které ale taky nejsou ideální.
Z jakého důvodu?
Z mnoha. Například že po pár hodinách zoxidují, takže se musí dělat každý den čerstvé a s tím je opravdu hodně práce. Úplně ideální nejsou ani svým složením. Fresh džusy jsou třeba hodně sladké a navíc neobsahují vlákninu. Proto jsou výživově méně hodnotné. Zdravější a hutnější smoothie zase leckomu nemusí chutnat. My jsme se ve Fua Fua snažili sestavit co nejlepší složení co do chuti i výživových hodnot.
Kdy jste se dostali k rozhodnutí, že se nespokojíte se stávající nabídkou, ale vymyslíte něco vlastního?
Náhodou jsem byl jako konzultant přizván k jednomu byznysu, kde měli lyofilizační jednotku, která suší potraviny extrémním mrazem. Díky tomu v sušině zůstane drtivá většina pro zdraví prospěšných látek, jako jsou vitaminy a podobně, a přitom prášek ztratí 90 procent hmotnosti, protože z ovoce odstraníte vodu. Nadchlo mě to a začal jsem od firmy sušinu nakupovat a doma si dělat vlastní smoothie.
Časem nás napadlo, že bychom mohli jednotlivé ingredience nakombinovat tak, aby smoothie bylo co nejvýživnější, aby se látky vzájemně doplňovaly, podporovaly pro vstřebávání a výsledek byl co nejchutnější. A vzhledem k tomu, že nápad vznikl kvůli dětem, je jasné, že jsme chtěli, aby byl nápoj stoprocentně přírodní, což je i rozdíl oproti některým našim konkurentům.
Nesouvisí ten byznys i s onou nejmenovanou firmou, u které jste narazil na lyofilizační jednotku? Není to tak, že firma vyrábí sušinu i pro značku Fua Fua a vy jí tím jako krizový konzultant pomáháte nastartovat?
Ne, tak to rozhodně není. Fua Fua je projekt, kterým nikoho nezachraňuji.
Zmínil jste konkurenci, koho do ní počítáte?
Pár firem existuje v zahraničí, ale v odvětví vyložené zdravé výživy ty drinky nejsou moc chutné. Je vidět, že dobrá chuť je opravdu velký oříšek, zvlášť pokud přidáváte zeleninu nebo superpotraviny. My jsme ji ladili měsíce s výživovými poradci, lékaři i pediatry. Zajímavé také je, že člověk má oblíbené jen některé druhy ovoce a myslí si, že tím tělu dává vše, co potřebuje. Jenže každé ovoce má jinou strukturu živin. Ve skutečnosti potřebujeme různorodost.
Když každý váš nápoj obsahuje směs ovoce, nejde tedy jen o multivitaminové smoothie?
Není. Každý náš drink obsahuje i zeleninu a superpotraviny jako kurkumu, spirulinu a podobně. Mám-li být upřímný, tyto superpotraviny chuť spíš zhoršují, ale je jich tam tak akorát, aby výslednou chuť nápoje nezkazily. V každém sáčku je třeba patnáct různých ingrediencí.
Ale nějaká firma podobná té vaší ve světě určitě existuje. Která je vám nejblíž?
Trh se profiluje, existuje třeba britská firma Foga, která nabrala i investiční kapitál. Přesto si troufám říct, že jsme tomu našemu cíli nejblíž. Máme vyloženě funkční nápoj, stoprocentně přírodní imunity drink. Navíc Foga ani neobsluhuje český trh. V Česku nikdo podobný není.
Co třeba nápoje Mana?
Oni mají úplně jinou vizi. Říkají, že dokážou nahradit denní dávku jídla. A my říkáme, že dodáváme denní dávku ovoce. Mana se na rozdíl od nás také nedrží stoprocentně přírodní cesty.
Uvádíte, že na denní dávku ovoce jsou třeba dva sáčky vašeho rozpustného nápoje. Jeden sáček ale stojí asi 67 korun, což není málo. Nebojíte se, že zákazníky odradí cenovka?
Když se podívám na složení, tak té hodnotě odpovídá. Když si koupíte ve městě smoothie nebo fresh džus, za půl litru zaplatíte stovku, když kafe, zaplatíte přes 50 korun. A podívejte se na obsah jednoho sáčku: kdybyste nakupoval samostatně patnáct potravin, vyjde vás to dráž.
Na jakého zákazníka cílíte?
Primárně na ty, kteří se chtějí zdravě stravovat a nechtějí tím trávit příliš mnoho času. To mohou být dejme tomu pracovně vytížení lidé do 40 nebo 45 let. Druhou skupinou jsou matky s dětmi a třetí jsou sportovci. Máme také představu, že budeme drinky dodávat do kuchyněk kanceláří.
Kolik jste do firmy dosud investoval?
Vyšší jednotky milionů korun. Ve firmě jsme s manželkou majoritní akcionáři a minoritní podíl drží další spoluzakladatelka, Jitka Fürst. Vznikla vlastnická struktura, která má blíž rodinnému projektu než čemukoliv jinému, což nám vyhovuje.
Jaké jsou vaše cíle z hlediska tržeb a kdy očekáváte, že startup začne přinášet zisk?
Vezmu to víc ze široka. Byznys Fua Fua bude v budoucnu postavený na třech nohách. První řada šesti drinků, o které jsem už mluvil, je zaměřená na imunitu. Pak přidáme stejný počet boosterů, tedy drinků, které jsou zaměřené na konkrétní specifické požadavky.
Například?
Máme třeba požadavky, aby ve směsi byl kolagen pro vyživení kostí, vazů, vlasů, a hlavně pleti. Nebo připravujeme produkt na snížení vysokého cholesterolu.
Mluvil jste o třech nohách firmy. Co bude tím třetím pilířem?
To bude Fua Fua na míru pro prémiovou klientelu. Představujeme si, že naskenujeme a zanalyzujeme našeho zákazníka, zjistíme, co mu chybí, a budeme mu dodávat přesně takové látky, které potřebuje. Bude to nejmenší, ale zároveň nejexkluzivnější část našeho byznysu. V tomto cílíme na vrcholové sportovce a manažery.
Vraťme se k byznys plánu. Jaké odhadujete tržby za tři, za pět let?
My to takto nebereme. Jdeme do toho s plnou profesionalitou, ale na nic necílíme. Je to mnohem víc než továrna na profit, chceme si kolem naší společnosti vytvořit komunitu.
Kolik sáčků měsíčně dnes tedy prodáváte?
Na trhu jsme jen měsíc, takže to není moc vypovídající, ale každý týden rosteme. Dneska jsme na týdenních tržbách asi sto tisíc. Na konci příštího roku bych chtěl být na měsíčním bodu zvratu, to znamená mít první ziskový měsíc. Pokud se ukáže, že na českém trhu je pro nás potenciál tržeb mezi 50 až 100 miliony korun, pak se z toho dá vybudovat globální produkt. Ale to je zatím velmi předčasné. Chceme to každopádně dostat do bodu, kdy firma bude finančně soběstačná a vydělá si sama na sebe.
Máte nějakou červenou linii, kolik do jejího rozvoje chcete dát?
Nemám. Takhle nad tím neuvažuji. Když mi to ale bude dávat smysl a uvidím v tom potenciál, jsem určitě připravený do ní dát i desítky milionů korun. Je to jako s dítětem. Když dceru dáte na tenis a vidíte, že patří k těm lepším, koupíte jí lepší raketu a budete do ní dál investovat. Když naopak zjistíte, že ji tenis nebaví, podíváte se po něčem jiném, co více sedí jejímu naturelu. S Fua Fua jsme nyní s velkým nadšením přišli na první tenisový trénink, jsme připraveni investovat do rakety, tenisek a všeho možného, ale stále ještě ani nevíme, jak dopadnou první zápasy.
Přejďeme na byznys, který je vám vzhledem k vaší historii bližší. Už několik let rozvíjíte developerskou společnost Urbanity, která staví prémiové výrobní haly. Jak je daleko výstavba areálu na Tachovsku, který má vyjít na miliardy korun?
K tomu bych ještě rád uvedl, jaká je naše filozofie. Nechceme prostavět statisíce hektarů plochy, ale chceme budovat závody, které fungují a kde chtějí pracovníci skutečně pracovat. To znamená, že sprchy vypadají jako ve čtyřhvězdičkovém hotelu, šatny jako v prvoligovém klubu a celé je to zastřešeno moderní architekturou a urbanistickou funkčností, která myslí na kavárnu, restauraci, školku a podobně.
Pokud vím, jsme první na světě, kdo získal pro výrobní halu BREEAM certifikát (British Research Establishment’s Environmental Assessment – pozn. aut.), který dokazuje, do jaké míry je nemovitost environmentálně přínosná. Stavba bude zelená, komunitní a architektonicky hodnotná. Když kolikrát jedu kolem dálnic a vidím, jak je naše zelená krajina zaneřáděná hnusnými šedými krabicemi, je mi úzko. Je to hnus. Jsem přesvědčený, že i průmyslová architektura má co nabídnout.
Stále platí, že hotovo má být na přelomu let 2024 až 2025?
V Tachově už máme částečně hotovo. Zrekonstruovali jsme dvě budovy, jednu jsme postavili. Na konci příštího roku budeme mít areál kompletní a dohromady bude mít přes sto tisíc metrů čtverečních.
Jaké další projekty připravujete?
Podobný areál chystáme na Bruntálsku, kde zatím dokončujeme stavební povolení.
Na kolik to celé vyjde?
Až bude Tachov hotový, budeme tam mít proinvestovány přes tři miliardy korun. Další dvě miliardy prostavíme v Bruntále.
O krizový management se také ještě zajímáte? Chodí vám nabídky na převzetí firem v problémech?
Chodí, neustále, ale zatím nic, co by mě oslovilo. Nejde o to, že by ty nabídky nebyly zajímavé jako takové. Ale už vím, že dlouhodobě mě baví věnovat se projektům, které mají vlastní produkt a globální potenciál, což nebyl tento případ. Takových firem v Česku navíc ani bohužel příliš mnoho není.
Zdeněk Šmejkal
|
