Česká republika je jedním z největších pěstitelů řepky olejky. Více půdy osázené žlutou plodinou má v Evropské unii už jen Estonsko. O řepce se v posledních dnech mluví kvůli tomu, že Česko pokryl žlutý pyl. Ten ale z řepky nepochází.
Začátkem 90. let se řepka pěstovala na sedmi až devíti procentech orné půdy, dneska už na téměř 22 procentech. To platí i pro kukuřici. „Obě tyto plodiny jsou totiž velice náročné na půdu. Dochází tak k jejímu velkému vyčerpávání,“ vysvětlil odborník na zemědělství, životní prostředí a venkov František Havlát (51).
Problém nastává i kvůli klesající živočišné výrobě. „Do půdy nevracíme organickou hmotu v podobě statkových hnojiv. Půda nám degraduje, špatně zadržuje vodu, a tím pádem i málo vzdoruje suchu, protože to jsou propojené nádoby,“ řekl Havlát.
„Hrozí, že tady do deseti let nebude voda. Máme ji sice i v podzemních zdrojích, ale o dva metry méně, než by měla být, což je alarmující,“ upozornil Havlát s tím, že jediná cesta je předělat zemědělskou politiku. Tak nešťastně totiž podle něj nebyla nastavena ani za minulého režimu.
„Musíme se vrátit k tradičnímu hospodaření: návrat k šesti- až devítihonným osevním postupům, vrátit minimálně jednu velkou dobytčí jednotku na hektar, nezabírat dál ornou půdu, zmenšit půdní bloky na maximálně 20 až 30 hektarů a využívat lehčí techniku do 15 tun,“ dodal. V EU pěstuje řepku na větší ploše než Česko jen Estonsko.
