Provoňuje hotely, stavebniny i tramvaje. Brněnský král interiérových vůní se chystá prorazit ve světě technologií
Petr Brabec z Brna provoňuje pražské hotely Hilton, W Prague, Clarion, The Grand Mark nebo The Julius. A také mnoho obchodů, nákupních center, autosalonů, bank či kanceláří. Jeho firma Aria Pura se zabývá i tím, jak propojit aroma a technologie.
V prodejně Aria Pura (italsky Čistý vzduch) v Praze na Vinohradech to hezky voní. Intenzivně. Vystaveny jsou tu svíčky i difuzéry za tisíce korun. Zboží na regálech ale tvoří jen malou část byznysu firmy, jak nám brzy vysvětlí její majitel Petr Brabec. Brněnský podnikatel se před sedmnácti lety jako jeden z prvních v Česku pustil do profesionálního provonění prostor.
„Začal jsem se zabývat senzorickým marketingem. Ten je ve zkratce o tom, že pro zaujetí zákazníka musíte zapojit všechny jeho smysly,“ popisuje Brabec. „Když přijdete do hotelového lobby, vnímáte, jak ten prostor vypadá, jestli je tam teplo nebo zima, zapojíte hmat – a také čich. I když je hotel sebekrásnější, ale smrdí, budete z toho mít špatný pocit.“
A z jaké vůně mají lidé dobrý pocit? Přestože se některé hotelové řetězce snaží prosazovat stejné aroma ve všech svých pobočkách, nakonec často rozhodují regionální rozdíly. „Například v arabských zemích preferují vůně, které jsou pro řadu Evropanů příliš těžké, jako je kadidlo či oudové aroma. Nás z toho bolí hlava, ale oni to zbožňují. Nebo jsme třeba dodávali vůni pro jeden pražský hotel, kam přišel nový manažer z Asie a prosadil si jasmín. Asijci ho mají rádi, Češi ho ale nesnášejí. Zaměstnanci nás pak při doplňování vůně prosili, abychom to nezapínali,“ vzpomíná Brabec. Češi a Východoevropané mají podle něj rádi citrusové, květinové a sladké vůně. „V Německu je zase velmi populární fík. Úžasná vůně, ale nikdo v Česku ji tady nechce,“ posteskne si.
Neexistuje nic jako typicky hotelové aroma, obvykle do výběru zasáhne vkus majitelů. Ti často sahají po vůních na míru, jež si pak hosté mohou i ve formě svíček či difuzérů zakoupit domů. „Obecně doporučujeme hotelům, aby si vybraly vůně, které nejsou agresivní. Pro společné prostory se většinou používají čajové vůně jako sencha nebo bílý čaj, zkrátka příjemné, které ve vás vyvolají pocit relaxace. Vůně vás pak obvykle provází celým hotelem,“ popisuje Brabec. Výjimkou jsou například hotelové konferenční místnosti, kam se volí spíše citrusy, aby lidé udrželi pozornost.
Jak se vlastně provoňuje hotel? Většinou se aroma šíří vzduchotechnikou, anebo mají v recepcích a na chodbách difuzéry. Pokoje se zpravidla provoňují spreji, jež uklízečky stříkají na závěsy a koberce. V nejluxusnějších zahraničních hotelech si mohou hosté dokonce dopředu vybrat aroma pokoje, české hotely ale tak daleko zatím nejsou. Aria Pura nabízí kompletní servis, její technici pravidelně objíždějí klienty, doplňují vůně do přístrojů a opravují závady.
Od vůní k elektronice
„V minulém roce jsem se začal hodně věnovat vývoji a podařilo se nám vytvořit naprosto převratný přístroj, jaký nemá nikdo na světě. Máme na to tři patenty,“ přibližuje Brabec. „Přístroj sám komunikuje, hlídá si spotřebu a odesílá data. My pak máme perfektní kontrolu nad tím, kde jaký stroj funguje. A když se někde objeví technická závada, můžeme ji okamžitě řešit.“ Přístroj by měl časem umět i vyhodnotit teplotu okolního prostředí a podle toho přizpůsobit provonění – v teple se totiž vůně šíří lépe a při špatném nastavení může být nepříjemně intenzivní. Za patnáct let existence Aria Pura instalovala na šest tisíc přístrojů do nejrůznějších firem v Česku, na Slovenku a v Maďarsku. Nyní se je chystá postupně vyměnit za nové.
Brabcovy ambice jdou ale mnohem výš. Plánuje dodávat chytré přístroje na provoňování interiérů použitelné i v domácnostech. „V letošním roce chceme spustit výrobní linku, kde je budeme vyrábět a posléze dodávat různým distributorům,“ říká Brabec a upřesňuje, že nejdřív chce na trh uvést menší zařízení. Jejich majitelé si budou moci nastavit přes mobilní aplikaci, v kolik hodin si přejí, aby se difuzér spustil. A bude do něj možné vložit i více náplní, například povzbuzující vůni na ráno a uklidňující na večer. Pak Brabec plánuje uvést vonítka, která budou plně autonomní. „Do dvou let chci prodat deset tisíc přístrojů,“ plánuje a hodlá prorazit i v zahraničí. „Moje vize je, že se do budoucna staneme technologickou firmou.“
Přístroji pro domácnosti chce Brabec postupně nahradit méně výnosnou část byznysu – prodej bytových vůní. Firma má kamenné prodejny v Praze a Brně a e shop, kde prodává svíčky, tyčinkové difuzéry a další zboží včetně vůní do vysavačů nebo praček. „V obchodech jsme se zaměřili na luxusnější produkty, protože to chceme dělat pořádně. Bohužel na to v dnešní době není trh připravený,“ přiznává Brabec s tím, že je to pro české domácnosti zkrátka moc drahé. Celkově se bytová kosmetika podílí na byznysu společnosti Aria Pura zhruba třiceti procenty, zbytek tržeb tvoří profesionální provoňování firem.
Vůně stavebnin
Aria Pura ale nedodává své vůně jen do hotelů. Jedním z překvapivých zákazníků se v poslední době staly i stavebniny DEK. „Dal jsem rozhovor do médií a ozval se majitel Vít Kutnar, že si ho přečetl a chtěl by provonět stavebniny. Taky jsme na to koukali, protože to byl neobvyklý požadavek,“ vzpomíná Brabec. „Pan Kutnar si přál nějakou vůni ke vchodu do svých prodejen. Chodí tam chlapi, řemeslníci, tak bylo jasné, že tam nemůžeme dát pivoňky. Sám přišel s návrhem vůně s dřevitým základem, tak jsme ji vyrobili a aplikovali. Ti chlapi ani nevědí, že tam něco voní, prostě se tam příjemně cítí, evokuje jim to třeba dřevěná okna či podzim.“
Brabec dodává vůně i téměř do všech obchodních center v republice, do různých obchodů a prodejen, bank, kanceláří nebo saun. „Málo se naopak věnujeme gastronomii. Nerad dělám hlavně restaurace, ty mají přece vonět jídlem, to je součást zážitku. Nechcete tam cítit něco jiného, možná tak maximálně bazalku u vstupu,“ upozorňuje Brabec. Málokterá potravinářská vůně je totiž podle něj dobrá. Setkal se jednou i s požadavkem na aroma smažené slaniny, v praxi to však nezafungovalo. Fiaskem skončilo také zkušební provonění McDonald’s, kde se zkrátka jakákoli vůně tluče se všudypřítomným pachem ze smažení.
„Provoňujeme ale třeba kavárny. U některých vůní ovšem narážíme na problém, že je nelze replikovat. A právě káva je jedna z nich. Umíme udělat cappuccino, latte, kakao – ale ne čistou kávu. Kávový odborník to vždycky pozná,“ vysvětluje Brabec. Uměle prý nelze vytvořit ani vůni chleba. „Můžete se jí přiblížit, ale kváskový chleba prostě chemicky nenapodobíte. Přitom loupáček, dort, to všechno jde.“
Běžně se provoňují supermarkety, zvlášť v místech, kde je čerstvé zboží s kratší trvanlivostí. Některé zakázky jdou ale ještě dál: „Dělali jsme jeden koncept pro Becherovku. Nad jejich regál v supermarketu jsme umístili pohybový senzor, a když jste jako zákazníci prošli kolem, rozptýlila se tam vůně Becherovky.“ Objednávka však nakonec skončila jen u zkušebního testu v několika obchodech.
Jak zakrýt pot
Voňavý marketing se začíná objevovat i v místech, kde by ho lidé nečekali: v dopravě. Aria Pura například provoňovala zastávky tramvají aromatem jednoho letního koktejlu. Pak navázala spolupráci s některými místními dopravními podniky a začala aromatizovat i samy tramvaje. Voňavou jízdu mohou zažít cestující v Ostravě či Mostě a v budoucnu i jinde.
Jedna z hlavních a dlouhodobých stížností cestujících v hromadných dopravních prostředcích totiž je, že zapáchají. I proto mají podle Brabce tramvaje velký marketingový potenciál, jakkoli se toho zatím nikdo v Česku nechopil. „Představte si, že otevíráte novou kavárnu. Polepíte si tramvaj vizuální reklamou a ve voze rozptýlíte vůni cappuccina, čokolády nebo dortu,“ navrhuje Brabec.
Nevábný zápach v MHD způsobuje rovněž pot cestujících. A kde jinde se sejde tolik zpocených jako na sportovištích. I ta se provoňují? „Místa, kde se provozuje sport, ze zásady neprovoňujeme. Tady jsme totiž na tenkém ledě. U sportovišť vždycky vyvíjíte fyzickou zátěž a vždy existuje procento lidí, kterým nějaká vůně může způsobit zdravotní problém. Třeba astmatický záchvat nebo jiné obtíže,“ vysvětluje Brabec. Ve fitness centrech se proto aromatizují jedině recepce, kudy lidé procházejí, ostatní místnosti už ne. „Ve fitku to má zkrátka smrdět potem,“ dodává Brabec s úsměvem.
