Aero živí šance na výrobu desítek nových letadel

Letoun L-159

Letoun L-159 Zdroj: čtk

Letoun L-159
Letoun L-159
Letoun L-159
Letoun L-159
Letoun L-159
7 Fotogalerie
Pavel Otto

Vodochodská továrna oslaví za dva roky 100 let od svého založení. Historicky největšímu producentovi cvičných proudových letadel na světě se po roce 1989 přestalo dařit. Pomoc od státu ani partnerství s americkým Boeingem očekávání nesplnily. Nyní se firma snaží chytit druhý dech, obnovila výrobu proudových strojů. Po třinácti letech otevřela linku na bitevníky L-159 a první nový předala irácké armádě.

Po Letovu, který vznikl z iniciativy ministerstva obrany v posledním roce první světové války, je Aero druhou nejstarší českou leteckou firmou. Pod názvem Aero − továrna letadel ji na začátku roku 1919 zakládají v zadním traktu čistírny odpadních vod v pražské Bubenči advokát Vladimír Kabeš s tehdejším premiérem Vlastimilem Tusarem a dalšími společníky. Jejich počátečním záměrem je letadla hlavně opravovat.  

Z těsných prostor se Aero záhy stěhuje do Holešovic. Zásadní roli pro jeho rozvoj sehraje zakázka na licenční výrobu 35 kusů dvojplošníků Brandenburg pro výcvik vojenských pilotů. Umožní vývoj a konstrukci vlastních prototypů. 

Na začátku dvacátých let firma přesídlí do jihozápadní části v té době jediného pražského letiště ve Kbelích, kde postaví montážní hangáry. Uprostřed polí ve Vysočanech pak vybuduje tovární novostavbu. To už má 570 zaměstnanců, šéfkonstruktérem je Antonín Husník.

Představení letounu L-159 premiérovi Bohuslavu Sobotkovi:

Video placeholder
Představení letounu L-159 premiérovi Bohuslavu Sobotkovi • Aero Vodochody

Aero si postupně připíše několik československých prvenství. Sestrojí první stíhací letadlo A-1, respektive A-2, i první čistě dopravní kabinový stroj A-10. Stává se hlavním dodavatelem ministerstva obrany a zaslouží se také o vybavení národní dopravní společnosti ČSA. V portfoliu má i výrobu letecké výstroje a výzbroje. Hlavní neleteckou činností je v letech 1929 až 1951 produkce známých automobilů téže značky.

Do začátku druhé světové války představí Aero dohromady čtyři vlastní letadla, z toho jedno pro civilní dopravu. Stroje A-11, A-100 a dolnoplošník A-300 slouží jako bombardéry. Licenčně vyrábí i britská letadla De Hawilland DH-50 nebo francouzská Marcel Bloch MB-200.

Orientace na potřeby české armády určila budoucnost továrny na desítky let. A znovu má hrát významnou roli. „Vojenský program bude tvořit dvě třetiny produkce,“ říká součaný šéf pro strategii Damiano Cotula. Italské manažery v čele s Giuseppem Giordem jmenovala skupina Penta Investments, která je vlastníkem firmy, loni.

Začátek proudového věku

Po okupaci se Aero zcela podřizuje potřebám německé armády. Kvůli rozšíření plochy kbelského letiště se stěhuje do Letňan, kam přenáší původní hangáry a staví dva další. V roce 1941 začnou firemní piloti zalétávat první letouny Bücker Bü-131, Focke Wulf Fw-189 a Siebel Si-204. Dohromady jich v Letňanech sestaví více než tisícovku.

Po válce je Aero začleněno do koncernu Letecké závody. Nadále vyrábí německé typy letadel. Kromě toho vyvine ojedinělý stroj, vysoce výkonné čtyřmístné aerotaxi Ae 45 celokovové konstrukce. Počátkem padesátých let vzniká nový areál ve Vodochodech včetně letiště, kam se Aero stěhuje v roce 1953. Toto datum je označováno za začátek proudového věku.

Začíná masová produkce různých variant sovětské stíhačky MiG-15, kterých se v letech 1954 až 1962 vyrobí přes 3400. Vyvíjeny jsou nové řady cvičných proudových strojů. Počátkem šedesátých let zvítězí L-29 Delfín v mezinárodních porovnávacích zkouškách zemí tehdejší Varšavské smlouvy a stane se cvičným strojem pro armády celého východního bloku.


Vše o zbrojařském průmyslu čtěte zde >>>


Aero vyrobí v letech 1963 až 1974 plných 3500 kusů tohoto modelu. Od začátku sedmdesátých let je postupně vystřídají pokročilejší L-39 Albatros. Do roku 1999 jich vzlétne z Vodochod na 2900. Dodnes jsou ve službě u výcvikových středisek na celém světě. 

Miliardy v nenávratnu

Na přelomu tisíciletí Aero spoléhá na bitevníky L-159, kterých od roku 1997 nakoupila česká armáda 72. Vstup amerického Boeingu, který si vymůže od české vlády státní záruku za úvěr 967 milionů dolarů (při tehdejším kurzu přes třicet miliard korun), však očekávání nenaplní. Američané neprodají ani jedno letadlo, začíná se otevřeně hovořit o jejich selhání.

Když jsou po šesti letech donuceni k odchodu, vymohou si, že nebudou trestně stíháni podle českých zákonů. Ještě za jejich působení začíná Aero klást důraz na kooperace, získává mimo jiné kontrakt na montáž vrtulníků Sikorsky. Obrat v hospodaření však nastává až s příchodem Penta Investments, která kupuje továrnu v roce 2007. Státu za ni zaplatí necelé tři miliardy.

Sázka na nové albatrosy

Místo subdodávek pro velké světové hráče má podle současného italského managementu převážit projekt nového letadla L-39NG. Počítá se i s prodejem L-159, pro něž se konečně podařilo nalézt první zahraniční zákazníky.

Podle Damiana Cotuly dosahuje potenciál trhu do roku 2030 okolo tří tisíc cvičných strojů. „Řada států si bude muset koupit nové, protože těm stávajícím skončí životnost. Považovali bychom za úspěch dodat našim zákazníkům v příštích deseti až patnácti letech sedmdesát L-39NG a třicet L-159. Ve srovnání s velkým potenciálem tohoto specifického trhu jsou naše očekávání reálná,“ dodává Cotula.

Albatrosy si zahrály i v bondovce
Aero Vodochody vyvinulo a vyrobilo více než 6700 cvičných proudových letadel, což je 70 procent světové produkce. Vynikají manévrovatelností a schopností provozu ve všech klimatických podmínkách. L-39 Albatros jsou oblíbená po celém světě, dodnes je využívá přes 45 států včetně Ruska či Egypta. Zahrála si i v bondovce Zítřek nikdy neumírá. Podle plánu se na nové stroje s názvem L-39 Next Generation, na jejichž vývoji se bude podílet Česká exportní banka, mohou první zákazníci těšit v roce 2019.