Strnad láká investory na soběstačnost při výrobě munice. CSG ale podceňuje konkurenci
- Soběstačnost při výrobě velkorážové munice má zajistit Strnadově CSG růst i v dalších letech.
- Jak je na tom ve srovnání s konkurencí a proč ji neoprávněně podceňuje?
- Nepřesná čísla v prospektu CSG vyvolala střet s další velkou českou zbrojovkou STV Group.
Po necelém měsíci od zahájení lednového vstupu na burzu je jasné, že Czechoslovak Group (CSG) dokázala investorům odvyprávět příběh, který je evidentně uhranul. Jeho hlavní poselství lze zjednodušit do pár slov – důraz na soběstačnost, která ji má odlišit od konkurence. Byznys miliardáře Michala Strnada má nepopiratelně zajíštěný dynamický růst i výsadní postavení na trhu. Ze zjištění e15 nicméně vyplývá, že analýza část konkurentů podcenila. A nesprávné informace prospekt uvádí i v jiných parametrech.
Velkorážová munice,tedy granáty, tankové střely či minometné náboje, jsou v současnosti jedním z nejdůležitějších strategických artiklů v Evropě a zároveň jedním z nejklíčovějších jazýčků na vahách v rámci ukrajinského konfliktu. Strnadova CSG patří k největším výrobcům tohoto typu munice nejen v Evropě, ale i ve světě. Soustředí se na ráži 155 milimetrů (155mm), u níž jí v Evropě z pohledu vyrobených kusů dokáže konkurovat jedině německý gigant Rheinmetall. A stejný nelítostný souboj o prvenství podle prospektu podstupují oba aktéři i v míře nezávislosti na dodavatelích, tedy vertikální integraciů. Pravdou však je, že v západním světě, a dokonce i v Evropě, existují firmy, které už vertikálu ve zmíněném rozsahu mají dávnou dokončenou.
Vyrobit velké střelivo je technologicky náročný proces, který kombinuje přesné inženýrství a specializovanou chemii, která byla v chemických areálech dlouho otloukánkem a skomírala. Trhavinu TNT, která je kvůli extrémně toxickému odpadu velice špinavá až nebezpečná, v Evropě vyrábí jediná firma – polská chemička Nitrochem. Tato výbušná látka je přitom jednou ze čtyř klíčových součástí náboje a její nedostatek nebo nestabilita dodávek může znamenat úzké hrdlo v celém výrobním procesu.
To je ale jen část příběhu. TNT totiž není jediná trhavina, německý Rheinmetall například sází i na účinnější RDX, britský BAE Systems k tomu přidává i méně citlivé a stabilnější HMX a IMX. Vlastní výrobou těchto modernějších trhavin disponuje i izraelská Elbit Systems.
Analýza externího poradce
CSG na to reagovala s tím, že prospekt vytvořila americká poradenská firma Renaissance Strategic Advisors analysis, která se specializuje na zbrojní průmysl. „Nemůžeme komentovat skutečný rozsah výroby konkurentů, prospekt se opíral o analýzu externího poradce,“ sdělil mluvčí CSG Andrej Čírtek. V každém případě je podle něj velký rozdíl mezi TNT a zmíněnými trhavinami a nelze mezi ně dávat rovnítko. Hlavní výhodou TNT je nižší cena a jednodušší výroba, zároveň je stabilnější než RDX. Modernější trhaviny jsou zas ale výkonnější a snáze je lze díky tomu využít při útoku dronem.
V souvislosti s válkou na Ukrajině je v tomto ohledu vývoj kolem trhavin paradoxní. Západní armády se léta připravovaly na „chytré války“, při nichž by jim stačilo malé množství přesné modernější munice, na Ukrajině však probíhá brutální dělostřelecká a opotřebovávací válka, která vyžaduje miliony „hloupých“ nenaváděných granátů. Ve výsledku by měla mít efektivní armáda dostatečný arzenál obojího, o to víc, když se pro granáty často míchá sloučenina více druhů trhavin. V každém případě se modernější trhaviny dnes běžně na Ukrajině používají, a Strnadovu vertikálu proto nelze vnímat zas tak výjimečně, jak by z prospektu mohlo vyplývat.
Hlavními složkami munice jsou kromě trhaviny ještě tělo granátu, zapalovač a střelný prach. Zatímco výroba těl granátů a zapalovačů není složitá a lze ji poměrně rychle navýšit, u zmíněné trhaviny je to problém. Z celého řetězce tvoří sice nejmenší část nákladů, ale takřka nulová evropská výroba znamená velká rizika z pohledu zabezpečení dodávek. K tomu, aby byla ohrožena dodávka, nemusí dojít ke globálnímu konfliktu, stačí ty lokální na důležitých tepnách, třeba ve Suezském průlivu.
CSG dnes vyrábí prach, třaskaviny, zapalovače a těla granátů. Do roku 2027 plánuje produkci nejen TNT, ale i prachových náplní, které jsou dnes nejdražší částí z celé skládačky. Kromě toho chce výrazně rozšířit výrobní kapacity i u zbylých částí řetězce.
Výrobní emancipace
CSG podle prospektu věří, že výrobní emancipace jí od roku 2027 významně zvýší marže. Odhaduje, že integrací nových provozů může snížit své materiálové náklady u nitrocelulózy o více než 50 procent a u TNT přibližně o 70 procent. Jaký bude konečný efekt po odečtení investičních nákladů, však z prospektu není zřejmé. Pravdou však je, že nelze hodnotit jen viditelnou ekonomiku jednoho granátu, ale i i méně viditelné a jemnější efekty, které se propisují do obchodu. Ostatně sama CSG v prospektu kromě zlepšení marže uvádí i další dva motivy k posílení vlastní výroby.
Na prvním místě uvedla zmírnění rizik v dodavatelském řetězci, což jí má umožnit lépe kontrolovat dodací lhůty a kvalitu komponentů a zároveň flexibilněji upravovat navazující výrobní kapacity. Na druhém místě pak je zvýšení spolehlivosti pro vládní partnery, pro něž je při sjednání nových zakázek solidnost a stabilita klíčovým faktorem pro rozhodování. Až na třetím místě Strnadova zbrojní skupina uvedla zmíněné marže.
Po Rheinmetallu druhá
Urputnost a akceschopnost ohledně co největší samostatnosti není u CSG překvapivá. V současnosti je po Rheinmetallu druhým největším evropským producentem ráže 155mm. Jejich pronásledovatelé mají podle odhadu prospektu jen zlomek výrobních kapacit. Pomyslnému žebříčku podle materiálu vévodí Rheinmetall s výrobou 750 tisíc kusů granátů tohoto typu, CSG dosahuje kapacity 550 tisíc. Kapacita třetí zbrojovky, české STV Group, je podle prospektu 100 tisíc, jenže ani v tomto se poradci netrefili.
„Od jara minulého roku už naše aktuální kapacita výroby ráže 155mm dosahuje 200 tisíc kusů a máme připravený projekt na zvýšení o dalších sto tisíc kusů. Pokud by se počítalo i plnění střel metodou lití, což číslo CSG naznačuje, tak už dnes dokážeme vyrobit 300 tisíc kusů, tedy trojnásobek oproti uvedenému množství,“ upozorňuje pro e15 ředitel speciálních projektů STV Group Pavel Beran. Prospekt přitom vychází z analýzy datované k osmému prosinci loňského roku.
Plánované kapacity klíčových západních zbrojovek se mají do konce roku 2028 zvýšit na 2,7 milionu granátů a podstatnou roli v tom budou hrát opět Rheinmetall a CSG. Oba plánují zvýšit kapacitu na 1,1 milionu kusů.
Jaké budou tržby CSG?
Pozitivní dopad to bude mít i na hospodářství. CSG očekává, že letos utrží 7,4 až 7,6 miliardy eur, což by při naplnění prognózy pro celý fiskální rok 2025 znamenalo růst okolo 15 procent. Analytik Patrie Michal Křikava dále odhaduje, že hrubý zisk EBITDA se mezi roky 2025 a 2027 zvýší z 1,7 na 2,5 miliardy eur.
„Vyšší rychlost může nastat při zásadní akceleraci výdajů na zbrojení,“dodal. I tak CSG očekává, že si dvouciferný růst udrží minimálně ve střednědobém horizontu, a to přestože se na přelomu let 2026 a 2027 chystá podstatně utlumit investice na úroveň kolem čtyř až pěti procent příjmů, tedy asi na polovinu oproti dnešnímu stavu. Nižší podíl investic na příjmech má být však podle skupiny důsledkem rychle rostoucích tržeb, nikoli omezení investičních výdajů, které mají i nadále činit stovky milionů eur ročně. Skupina CSG k tomu také dodává, že do těchto výdajů se nepočítají akvizice, tedy oblast, v níž je Strnad velmi aktivní.
Růst Rheinmetallu očekávají analytici rychlejší. Německá společnost MWB Research předpokládá, že tržby firmy v nejbližších letech porostou v desítkách procent. Loňské tržby odhaduje na úrovni kolem deseti miliard eur. Do konce dekády se však má toto číslo hned zpětinásobit.
