Co se skrývá pod pojmem decentralizace energetiky? Jedná se především o „rozptýlení“ energetických zdrojů.
Před deseti lety proudila elektřina jedním směrem z několika velkých zdrojů elektřiny k zákazníkům (do podniků) a spotřebitelům (do domácností). V dnešní době vyrábí elektřinu také mešní zdroje rozptýlené po celé České republice, a vyrábí i podniky a domácnosti samotné. Elektřina již není vyráběna centrálně v několika velkých zdrojích, ale decentrálně v řadě větších i menších zdrojů, nebo dokonce tzv. mikrozdrojích.
Mnohé podniky prošly modernizací a – kromě využívání zbytkového tepla z provozu – začaly vyrábět elektřinu. Mají třeba i fotovoltaické panely na výrobních halách. Vlastní zdroje elektřiny majitelům přináší buďto finanční příjem za prodej takto vyrobené elektřiny, nebo úsporu nákladů na pořízení elektřiny (sám vyrábí a sám spotřebovává).
Právě druhý případ ovlivňuje rozvoj mikrozdrojů, to jsou např. malé fotovoltaické elektrárny na střechách rodinných domků. Zde můžeme očekávat rozvoj i do budoucna, protože tyto zdroje s výkonem do 10 kW lze instalovat bez licence. Jen je třeba zajistit, aby mikrozdroj „neposílal“ elektřinu do sítě, ta se musí spotřebovat právě na místě.
Decentralizace výroby energie z obnovitelných zdrojů dle některých názorů šetří životní prostředí, s čímž se zásadně neztotožňuji, přináší však s sebou i řadu negativ. Dotace teď nechám stranou. Výkyvy počasí, na kterém jsou obnovitelné zdroje závislé, narušují stabilitu sítě.
Současný systém také vytváří sociálně-ekonomickou nerovnost tím, že část plateb majitelů zdrojů přenáší na ty, kteří žádný vlastní zdroj nemají. Dále decentrální výrobci vyvolávají zvýšené investice nejen do distribuční, ale i přenosové soustavy, což se promítá do cen pro konečného spotřebitele.
