Zatímco se mnohé státy a firmy předhánějí ve vyhlašování ambiciózních klimatických cílů, obchodu s nejšpinavějším z fosilních paliv se mimořádně daří. A zatím jej navzdory proklamacím bank netrápí ani potíže s financováním. Přesto má být podle ekonomů vzestup uhelného byznysu jen přechodný.
Největší soukromá uhelná společnost na světě, americká Peabody Energy, utržila v závěrečném čtvrtletí loňského roku 1,3 miliardy dolarů, skoro 28 miliard korun. To znamená meziroční nárůst o sedmdesát procent. Zároveň se jedná o její nejúspěšnější kvartál za více než dvacet let. Podnik zveřejnil též pozitivní prognózu na rok 2022.
Dobré hospodářské výsledky Peabody Energy oceňují také investoři. Akcie firmy za poslední rok zpevnily o 350 procent. Americký gigant přitom není ve svém odvětví žádnou výjimkou. Druhý největší uhelný podnik Arch Resources reportoval nejlepší čtvrtletní tržby za pět let. Jeho cenné papíry za uplynulých dvanáct měsíců zdražily o 136 procent.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvedla, že lidstvo loni vyrobilo z uhlí 10 350 terawatthodin elektřiny, což je největší množství v historii a o devět procent více než v předchozím roce. Navíc je velmi pravděpodobné, že tento rekord bude letos překonán.
Prvořadým důvodem vzrůstající poptávky po uhlí je podle expertů nynější energetická krize a prudké zdražování všech energetických komodit, k němuž aktuálně přispívá i geopolitické napětí na Ukrajině. „Nesmíme opomenout ani narůstající produkci oceli v souvislosti s postcovidovým zotavením. Uhlí je totiž pro výrobu oceli nezbytné,“ připomíná ekonom ze společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler.
„Tahounem růstu spotřeby byly především asijské země, kde probíhá silný hospodářský rozmach, který si vyžaduje rostoucí přísun elektrické energie. V Číně loni stoupla poptávka po termálním uhlí o devět procent, v Indii o dvanáct,“ doplňuje analytik společnosti Finlord Boris Tomčiak.
Proč ve světě roste cena energií?
Alibismus bankovních společností
Roli nicméně mohou hrát další faktory. Nová studie, kterou tento týden zveřejnily organizace Reclaim Finance a Urgewald, odhalila, že uhelný průmysl je nadále štědře podporován bankami a velkými investičními skupinami. Finanční instituce jen mezi lednem 2019 a listopadem 2021 napůjčovaly těžařům 1,5 bilionu dolarů. Jsou mezi nimi i společnosti, které patří mezi členy Aliance pro bankovnictví s čistými nulovými emisemi. Ty se v minulosti zavázaly, že „špinavé“ projekty financovat nebudou. Jde například o americkou Citigroup, britskou Barclays nebo o japonskou Mizuho Financial Group.
„Banky rády tvrdí, že chtějí pomoci svým uhelným klientům přejít na alternativní zdroje energie, ale ve skutečnosti se téměř žádná z těchto společností netransformuje,“ soudí šéfka finančního výzkumu v Urgewaldu Katrin Ganswindtová a vyzývá úřady, zákazníky a investory, aby na zmiňované peněžní domy vytvořili nátlak. „Pokud nepřestaneme financovat uhlí, bude to náš konec,“ dodává Ganswindtová.
Kdo jsou nejhorší znečišťovatelé planety?
Jak uvádí IEA, výroba elektrické energie z uhlí je zdaleka největším zdrojem emisí skleníkových plynů. Produkuje jich zhruba dvakrát tolik než zemní plyn. Agentura varuje, že pokud se lidé uhlí v blízké době nevzdají, nebude možné udržet globální oteplení pod dvěma stupni Celsia, k čemuž se většina světových zemí zavázala v rámci pařížské dohody z roku 2015.
Konec těžby je nevyhnutelný
Pfeiler však současný vzestup uhelných podniků považuje za krátkodobou záležitost. „Přestože momentální energetická krize ukázala, že svět se bez fosilních paliv ještě nějakou dobu neobejde a například Čína posunula svůj plán na dekarbonizaci ekonomiky z roku 2025 na rok 2030, nemyslím si, že investice do tohoto typu společností je dlouhodobě perspektivní,“ říká ekonom.
„V posledních letech sledujeme masivní investice do obnovitelných zdrojů energie a i v budoucnosti lze očekávat, že kapitál bude směřovat zejména tímto směrem,“ přidává se Tomčiak. Současné dobré finanční výsledky těžařů uhlí jsou podle něj v ceně jejich akcií už započteny. „Globální poptávka po fosilních palivech sice bude ještě pár let stoupat, v případě uhlí se však po roce 2030 očekává razantní pokles,“ dodává analytik.
Peabody Energy a další těžaře tak v následujících letech nevyhnutelně čeká proměna jejich byznys modelu. „Producenti fosilních paliv si tento trend uvědomují a rozvíjejí další oblasti podnikání. Některé společnosti investují do obnovitelných zdrojů, jiné budují infrastrukturu, například nabíječky pro elektrovozidla,“ tvrdí Tomčiak. „Důležitým zdrojem příjmů by pro ně mělo zůstat koksovatelné uhlí, které se používá při výrobě oceli,“ míní Pfeiler.
Postupný odklon od používání uhlí, na němž se shodli zástupci skoro dvou set zemí na loňském klimatickém summitu v Glasgow, bude znamenat velkou výzvu též pro Českou republiku. Česko je společně s Německem a Polskem největším spotřebitelem uhlí v Evropské unii. Naproti tomu Rakousko či Belgie už toto palivo nevyužívají vůbec. Podle poradenské společnosti EGÚ Brno by mělo Česko ve své energetické transformaci vsadit zejména na sluneční elektřinu a zemní plyn.
„Předešlá Babišova vláda však jasný plán na náhradu uhlí nepředložila a nepřipravila ani mechanismy, jak fosilní zdroje udržovat v pohotovosti pro chvíle, kdy budou v síti potřeba,“ píší autoři projektu Evropa v datech. Vyřešení tohoto problému pokládají za jeden z nejdůležitějších úkolů pro nynější kabinet premiéra Petra Fialy.
Největší světoví spotřebitelé uhlí k roku 2020
Poznámka: Údaje v exajoulech Zdroj: Statista.com |
