Bangladéšské textilky jsou levné až příliš
Chudá asijská země se stále více dostává do paradoxní situace, kdy nízké výrobní náklady a malé mzdy brzdí rozvoj řady odvětví spotřebního textilu.
Podle posledních čísel Bangladéšského úřadu pro podporu exportu stoupl v uplynulém fiskálním roce 2011/12 vývoz hotových oděvů o 6,6 procenta a dosáhl objemu 19,1 miliardy dolarů. Podle čerstvé analýzy McKinsey by vývoz bangladéšských oděvů mohl v roce 2020 vystoupat na 36 až 42 miliard dolarů. Zpráva vychází z rozhovorů s předními evropskými a americkými oděvními firmami. Ti vyzdvihují hlavně levnou pracovní sílu a rostoucí kapacity v bangladéšských továrnách.
Oděvní průmysl, který v Bangladéši začínal v polovině osmdesátých let, dnes stojí na celkem pěti tisících továrnách, v nichž pracuje 3,6 milionu lidí. Zdejší fabriky vyrábějí pro H&M, Tesco, Wal-Mart, JC Penney, Marks & Spencer, Kohl a Carrefour. Třeba gigant H&M dováží čtvrtinu svých produktů právě z Bangladéše. A podle Shafiula Islama, prezidenta Asociace bangladéšských výrobců oděvů, chce H&M svůj roční dovoz během příštích pěti let zdvojnásobit na tři miliardy dolarů.
Jenže všechno není tak růžové, jak to vypadá na pohled z bohaté Evropy. Násilné střety mezi policií a textilními dělníky demonstrujícími za vyšší mzdy jsou na denním pořádku. Nepokoje přitahují pozornost nejen médií, ale také výrobců, kterým přerušují a zpožďují dodávky. O zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek majitele továren při své poslední návštěvě země před měsícem žádal i šéf H&M Karl-Johan Persson.
Průměrný textilní dělník si vydělá v Bangladéši 37 dolarů za měsíc a pracuje 10 až 12 hodin denně šest dní v týdnu. Osmdesát procent textilních dělníků tvoří ženy.
„Je jasné, že levná práce je naší konkurenční výhodou číslo jedna. Ale je to dvojsečná situace,“ říká Khairul Alam, majitel jedné z továren. „Nízké mzdy vyvolávají pracovní nepokoje, které musíme brát vážně, pokud chceme dál růst,“ řekl manažer.
„Mezinárodní trh je teď hodně citlivý kvůli ekonomické krizi a zvýšení výrobních nákladů v Číně. Odběratelé hledají nové dodavatele v zemích, jako je Vietnam či Indonésie. Také Indie si chce ukousnout svůj díl na úkor Číny,“ vysvětluje Alam. Bangladéš má podle něj výhodu díky vysoké kapacitě a kvalitě práce.
Helal Uddin, Němec bangladéšského původu, pracuje jako vyjednávač mezi německými kupci a bangladéšskými továrnami. Také on vidí zájem o tuto zemi. „Letos jsem navázal spolupráci se třemi novými odběrateli, kteří dříve nakupovali v továrnách v Číně. Dva další klienti jsou nyní v jednání a mají zájem objednávat v Bangladéši,“ uvedl.
„Navzdory pracovním nepokojům tu nakupují globální hráči, protože země má výhodné smlouvy s Evropskou unií,“ vysvětluje Uddin. Bangladéš má díky evropskému systému preference EU GSP bezcelní přístup na evropské trhy.
Od našeho zpravodaje - autor je členem sítě Globereporter.org
