Investoři do bioplynek chtějí vyrábět biometan a vtlačovat ho do plynárenské sítě. Technicky už to možné je.
Dosavadní i plánované odpadní bioplynové stanice vidí nový byznys v prodeji biometanu, který získají po vyčištění vyrobeného bioplynu. Biometan pak chtějí vtláčet do plynovodní soustavy.
Zájem o něj by mohli mít dodavatelé pohonných hmot. Do konce letošního roku musejí totiž snížit emise přepočtené na jednotku energie v prodávaných palivech o 3,5 procenta a do roku 2020 o šest procent ve srovnání s referenčním fosilním palivem.
Biometan z odpadů zanechává výrazně menší emisní stopu než konvenční paliva i zemní plyn. Může pohánět auta jako stlačený plyn, takzvaný bioCNG.
K výrobě biometanu se ubírají plány na výstavbu nové odpadní bioplynky Kompostárny Jarošovice. O přečištění bioplynu na biometan mluví také Plzeňská Bio Odpadová. Obě firmy jsou na seznamu sedmi odpadních bioplynek, které už na stavbu získaly investiční podporu ze Státního fondu životního prostředí.
Do čištění bioplynu se chce pustit také skupina EFG, která už provozuje odpadovou bioplynku v Rapotíně u Šumperka.
„Produkce biometanu by pro nás byla ekonomicky zajímavější než výroba elektřiny, na kterou už není podpora. Odpadly by nám například náklady na údržbu a provoz motoru, v němž se z bioplynu vyrábí elektřina,“ vysvětluje ředitel Kompostárny Jarošovice Miroslav Herout.
EFG v Rapotíně připravuje investici za padesát milionů korun do čištění bioplynu. Stavět by musela podobně jako v Jarošovicích také přípojku k blízkému plynovodu. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že prodejci pohonných hmot už potenciál trhu s biometanem analyzují. Zástupci palivářů jsou ale opatrnější.
„Biometanu tady zatím moc není. Navíc letos spadla pod stůl novela zákona o ovzduší, která by přiměla distributory pohonných hmot více se zabývat prodejem biopaliv,“ říká Ivan Indráček, předseda představenstva Unie nezávislých petrolejářů.
Z pohledu palivářů bude záležet především na tom, zda bude biometan finančně výhodný pro plnění jejich cílů.
Technicky je vtláčení biometanu do plynárenské sítě vyřešené normou, kterou si plynaři dohodli v rámci Českého plynárenského svazu. „Problém je organizační a obchodní. Biometan se může vyrábět z různých materiálů. Každý má jinou uhlíkovou stopu. Protože je dva- až třikrát dražší než zemní plyn, má ho smysl prodávat jen jako zelené palivo,“ vysvětluje šéf ČPS Jan Ruml.
Skutečné skleníkové emise spojené s výrobou a použitím biometanu je už dnes možné ověřit pomocí certifikace biopaliv. „Splnění kriterií udržitelnosti biopaliv, podle nichž úspora emisí z biopaliva musí být nejméně padesát procent proti fosilnímu palivu, se prokazuje certifikátem vydaným autorizovanou osobou,“ uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.
