„Rakousko využije všechny politické a právní prostředky, aby zabránilo výstavbě dalších jaderných elektráren v Česku,“ prohlásil rakouský ministr zahraničí Michael Spindelegger. Němci zase byli v minulých měsících velmi aktivní při prosazování evropských testů atomových zdrojů a nastavení jejich kritérií takovým způsobem, aby se další rozvoj jaderné energetiky fakticky zastavil. Berlín podle dostupných zdrojů hodlá v této politice pokračovat.
Jenže i podle kritiků v samotné Spolkové republice se Německo řídí dvojími standardy. „Německá energetická revoluce závisí na jaderných importech,“ napsal týdeník Der Spiegel. Některé dřívější údaje o množství elektřiny vyvážené z jaderných elektráren v Česku do Německa se sice ukázaly jako přehnané, ale vývoz se každopádně zvýšil.
Německý odborník na klima Konrad Kleinknecht, který působil v největší organizaci fyziků na světě – Německé fyzikální společnosti, podle Der Spiegelu označil politiku Berlína za pokryteckou – právě proto, že domácí jaderné zdroje fakticky nahrazuje zahraničními. „Jediným rozdílem je, že riziko teď nesou jiné země,“ uvedl Kleinknecht. Upozornil, že spolková země Bádensko-Württembersko, jejíž vládu ovládli Zelení, sice tlačí na uzavírání vlastních jaderných reaktorů, ale přitom spoluvlastní a financuje atomovou elektrárnu ve Francii.
Zatímco s odporem Rakouska vůči dalším jaderným blokům Temelína se počítá, velkým problémem pro Prahu by mohl být podobný tlak Německa jako evropské velmoci. Ani na roli současného „spoluzachránce“ německé energetiky přitom nemůže Česko stavět. Německá vláda dává najevo, že udělá vše pro to, aby se země stala ve výrobě elektřiny soběstačná. Kromě rozsáhlých větrných parků na pevnině i na moři ji k tomu podle odborníků nakonec pomohou především plynové elektrárny. Ty je možné budovat rychle. Fakticky to ale také znamená, že Německo dá přednost dovozu ruského plynu před importem elektřiny z Česka – tedy země EU.
Rozpolcená Evropská unie
Postoj k jaderné energetice se může stát jednou z nejcitlivějších dělicích linií v Evropské unii. Zatím se to tolik neprojevuje proto, že antijaderní Němci a projaderní Francouzi teď mají společný zájem na záchraně eurozóny. Zatímco Rakušané volají po vytvoření bloku odpůrců jádra v EU, rodí se také opačná platforma, ke které se kromě Francie hlásí především země střední a východní Evropy. Jaderné elektrárny chce ale stavět třeba i Velká Británie. Velkému tlaku Rakouska čelilo Česko už při dostavbě prvních dvou bloků Temelína. Ten byl nepříjemný, protože Praze tenkrát šlo právě o vstup do EU.
