Energetická krize se vrací, situace s plynem je tristní. Co čeká Evropu a nás?

Je to dáno odchodem od uhlí, kdy se z něj aktuálně produkuje už jen něco kolem čtyř procent evropské elektřiny. V kombinaci s koncem jaderné energetiky v Německu a odstavováním jaderek v dalších evropských zemích vznikla situace, kdy sice narostl počet i výkon obnovitelných zdrojů, ale to není moc platné. Výroba závislá na počasí nutně potřebuje vyrovnávací výkon plynových zdrojů. Nad faktem, že to nutně znamená závislost na dovážené surovině, můžeme naříkat, stěžovat si, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Dražší plyn

Největší potřeba plynové výroby elektřiny je logicky v zimě. Proto jsou tolik zásadní stavy plynových zásobníků před zimou. Jenže ty se plní v létě, když bývá plyn levnější kvůli nižší spotřebě. Plynárenské společnosti ho ze zásobníků pak prodávají v zimě za vyšší ceny.

A právě v tom je letošní situace úplně jiná. Zablokovaný Hormuzský průliv zdražil plyn už na jaře a vysoké ceny se drží. Že se to ještě do podzimu změní, je zcela nepravděpodobné. V naplněnosti zásobníků se to pochopitelně promítá. A situace je více než tristní, což s sebou nese riziko nových energetických problémů, bude-li válka v Íránu pokračovat a zimní mrazy zvýší v Evropě poptávku po vytápění. Průměrné zásoby, které by před topnou sezónou měly podle pravidel EU dosahovat osmdesáti procent, jsou nyní v průměru na šedesáti procentech.

Prázdné zásobníky

Situace je přitom v různých zemích odlišná. V Česku jsme na 63 procentech, ve Španělsku nad 70 procenty, ale v klíčovém Německu, jehož zásobníky představují dvacet procent kapacity celé Evropy, jen na 49. Což je nejnižší úroveň naplnění od začátku zaznamenávání těchto údajů.

Ačkoli německé ministerstvo energetiky uznalo, že zásoby v zemi jsou na historicky nízké úrovni, odmítlo zasáhnout a nařídit hlavním, státem kontrolovaným odběratelům plynu, společnostem SEFE a Uniper, aby nakupovaly plyn za současné ceny a zajistily splnění cílů, místo aby počkaly na zlepšení cenových podmínek.

Evropa vyčkává a netvoří si plynové zásoby na zimu. Norsko se staví do role zachránce a otevírá staré vrty

Geopolitika

Reálné je podle SEFE naplnění zásob na 76 procent, což je zhruba úroveň, na níž byly zásobníky v roce 2021 před vypuknutím energetické krize. To ale nemusí nutně pokrýt poptávku, bude-li zima mimořádně chladná. Politika německé vlády by mohla mít dopad i na sousední země, jimž je Německo na základě smluv povinno poskytnout nouzovou pomoc v oblasti dodávek plynu, včetně Rakouska, Švýcarska, Itálie a Dánska.

Že by se situace měnila, jak se čas do zimy krátí, nelze říct. Momentálně jsou objednávky plynu mířícího do Evropy především z USA a z Ruska meziročně o pětinu nižší než obvykle. Zimní nedostatek plynu navíc může výrazně zhoršit od ledna platící uplatnění sankcí EU zakazující dovoz LNG z Ruska.

A tak cena zemního plynu v nizozemském hubu TTF, která je referenční cenou okamžité dodávky (tzv. spotová cena) pro celý evropský trh, už před časem překročila šedesát eur (asi 1455 korun) za megawatthodinu. V tomto pásmu přitom byla naposledy v lednu 2023.

Inflace se budí

Na spotové ceny přitom reagují růstem i dlouhodobější kontrakty. Cena plynu s dodáním v prvním čtvrtletí 2027 vystoupala nad 46 eur (asi 1115 korun) za megawatthodinu.

Šance, že se situace změní a plyn zlevní, je nulová. Naopak trhy očekávají podzimní zvýšení spotových cen až na osmdesát eur. V případě tuhé zimy by mohla být dokonce překročena stoeurová hranice.

Drahý plyn logicky zdražuje i elektřinu. Mezinárodní agentura pro energii předpovídá, že čtvrtletní průměrné ceny elektřiny v Německu v zimě pravděpodobně překročí hranici 150 eur/MWh (dosud to bylo pod sto). Česko bývá obvykle ještě kousek nad Německem. To samozřejmě pocítíme v našich peněženkách a žádné dotace ze státního rozpočtu nepomohou. A podstatně to zvedne inflaci.

To vše v případě, že se do konce roku plně uvolní provoz v Hormuzu a na trh bude v zimě proudit plyn z Kataru. Ne-li, nastalou situaci radši nikdo ani neprognózuje.