Masová produkce elektroaut, kterou svět plánuje v dalších desetiletích, si vyžádá vysokou spotřebu minerálů, jako jsou grafit, kobalt, nikl nebo lithium. Bude jich potřeba mnohonásobně vyšší množství, než se těží kvůli produkci aut se spalovacím motorem.
Přestože elektromobily mají celkovou uhlíkovou stopu nižší než auta na benzin nebo naftu, zasahuje jejich výroba do přírody tím, že se spotřebovává asi šestkrát více určitých nerostů.
Zatímco na výrobu auta se spalovacím motorem se podle analýzy Mezinárodní agentury pro energii vyjma oceli a hliníku spotřebovává necelých 34 kilogramů minerálů, a to především mědi a manganu, na elektromobil je to 207 kilogramů různorodých nerostů.
Máme ale vůbec dostatek minerálů na výrobu takového množství elektroaut, jaké světové automobilky ve jménu dekarbonizace plánují?
Ano i ne. Nedostatek těchto surovin by v následujících letech sice neměl ohrozit nastupující dominanci elektroaut, produkce těchto důležitých minerálů je ovšem omezená a potýká se s řadou problémů, které mohou po celém světě ohrozit tempo výroby aut na elektřinu.
Limity těžby?
Těžba některých nerostů, jako například mědi, je už nyní na svém maximu. Ve starších dolech navíc klesá kvalita vytěžených surovin, takže jsou pro výrobu elektromobilů nevyužitelné – to se týká kromě mědi například niklu.
Jeho těžba má navíc zdrcující dopady na životní prostředí. Při zpracování rudy niklu vzniká oxid siřičitý, který znečišťuje ovzduší v okolí dolů.
Velké množství měděných a lithiových dolů se navíc nachází v oblastech, které trpí nedostatkem vody, což může vést k problémům při těžbě, jež má vysoké požadavky na vodu potřebnou pro těžební proces.
Problémem může být také nerovnoměrná geopolitická koncentrace těchto ceněných surovin. Největšími těžaři jsou Čína, Austrálie, Demokratická republika Kongo nebo Indonésie.
Předpokládá se, že poptávka pro nerostech jako je lithium, kobalt a nikl, stoupne do roku 2030 až o 80 %.
