Jednašedesátiletému Marchionnemu se podařilo v uplynulých čtyřech letech částečně propojit modelovou řadu značky Lancia (patřící do skupiny Fiat) s Chryslerem a Dodgem. Nyní by mělo přijít na řadu využití potenciálu Alfy Romeo, Maserati či Jeepu. „Stalo se to, na co jsme čekali od roku 2009, kdy jsme začali s oživováním Chrysleru,“ uvedl předseda představenstva Fiatu John Elkann, který pochází z rodu Agnelliů, zakladatelů italského koncernu.
Fiat zaplatil za zbývající balík akcií Chrysleru 4,35 miliardy dolarů (asi 87 miliard korun), což je mnohem méně, než se čekalo. I proto akcie italské skupiny rostly dvouciferným tempem a dostaly se až na 6,92 eura, což je nejvyšší hodnota za posledních dva a půl roku. Fiat navíc za zbylý podíl vydá ze své hotovosti pouze 1,75 miliardy dolarů, zbytek uhradí Chrysler formou mimořádných dividend. Po uzavření dohody Chrysler zaměstnaneckému fondu VEBA vyplatí během následujících čtyř let dalších 700 milionů dolarů. „Nejpřekvapivější na celé dohodě je, že více než 50 procent nakonec uhradí Chrysler,“ prohlásil Max Warburton, analytik společnosti Bernstein v Singapuru.
Přesto má Marchionne před sebou těžký úkol. Nejdůležitější bude, aby se mu podařilo překlopit do zisku evropský byznys Fiatu. V roce 2012 italský koncern vykázal v Evropě ztrátu přesahující miliardu eur a nebýt Chrysleru, neměl by nyní co oslavovat.
Rozpaky a varování
Na možné problémy obou automobilek poukázali někteří analytici. „Trhy sice obchod přijaly dobře, ale Fiatu finanční starosti nezmizely,“ řekl BBC David Bailey, profesor Astonské obchodní školy. Zadlužení italského výrobce automobilů, kterému se nevede hlavně na evropských trzích, totiž roste. „Evropský trh skomírá a Fiat na něm výrazně ztrácí. Až bude obchod s Chryslerem dokončen, čistý dluh společnosti vzroste na zhruba deset miliard eur. Fiat-Chrysler se tak stane nejzadluženějším výrobcem aut v Evropě,“ upozornil Bailey.
Dlouhodobě komplikovaná je také situace v Itálii, kde politici a odboráři tlačí Marchionneho do investic. Fiat je největším soukromým zaměstnavatelem v Itálii, třetina z jeho 250 tisíc zaměstnanců pracuje na Apeninském poloostrově. Ostatně i proto Fiat před pár lety přislíbil, že v zemi hodlá investovat 20 miliard eur. Po oznámení dohody o koupi Chrysleru odbory vyjádřily znepokojení. Mají obavu hlavně z toho, aby Fiat nepřesunul svoje výrobní závody do zahraničí. Nejvyšší představitelka odborového svazu CGIL Susanna Camussová připomněla, že Fiat musí klást nadále důraz na svoje „italské strategické plánování a směřování“ a musí zůstat „významně přítomen“ v Itálii.
Krůček od propasti
Sergio Marchionne osvědčil během celého bezmála pětiletého vyjednávání o převzetí Chrysleru svoji pověst schopného mediátora. Na koncern se zaměřil v roce 2009, kdy byl třetí největší výrobce aut v USA nucen požádat o ochranu před věřiteli a přijmout pomoc americké vlády. Marchionne se tehdy pustil do nejtroufalejšího obchodu v automobilovém byznysu od roku 1999, kdy vznikla aliance Renault–Nissan.
Nejprve Fiat získal pětinový podíl Chrysleru, později ho výrazně navýšil na 58,54 procenta. Podle původní dohody měli Italové opci na koupi zbývajícího balíku více než 41 procent akcií. „Jsme na půli cesty do ráje a jen jednu míli vzdáleni od pekla,“ komentoval dramatická jednání Marchionne. Propojení Fiatu s Chryslerem však v následujících letech vázlo na odporu fondu VEBA, který chtěl za svůj podíl minimálně pět miliard dolarů. „Sergio Marchionne ukázal, že je skutečný maestro,“ řekl Giuseppe Berta, profesor milánské univerzity Bocconi, který o Fiatu napsal několik knih. „Nejenže se mu nakonec podařilo výslednou částku snížit, ale významnou část zaplatí za transakci Chrysler.“ Spojený koncern hodlá ročně vyrábět až šest milionů aut.
Nová orientace
Fiat se dlouhou dobu zaměřoval především na segment malých vozů, které prodával především v Evropě. Sergio Marchionne si však od nástupu do italské automobilky v roce 2003 uvědomoval, že do budoucna přežijí pouze globální hráči. Tehdy byl italský výrobce na pokraji bankrotu, za období 2001 až 2003 jeho ztráta přesáhla šest miliard eur. V roce 2004 Fiat ale převzal Marchionne a už o rok později ho přivedl k zisku. V roce 2009 se navíc stal výkonným ředitelem amerického Chrysleru a od té doby vedl oba koncerny k současnému propojení.
Od té chvíle se stal Fiat ještě méně závislý na Evropě, když s pomocí Chrysleru pronikl na americký trh. Jeho partner Chrysler naopak začal využívat znalostí a zkušeností italských konstruktérů při vývoji malých a úsporných vozů. „Chrysleru spojení s Fiatem pomohlo. A po právě uzavřené dohodě to bude pro oba ještě lepší. Budou moci společně vyvíjet a sdílet platformy, technologie, komponenty vozů. Tím výrazně ušetří a stanou se konkurenceschopnější. Budou moci soupeřit i s největšími hráči, jakým je třeba Volkswagen,“ uvedl David Bailey.
Chrysler zaznamenal ve třetím čtvrtletí loňského roku 22procentní růst zisku na 464 milionů dolarů, tržby stouply o 13,5 procenta na 17,6 miliardy dolarů. Nejvíce se o dobré výsledky zasloužily modely Jeep Grand Cherokee a Ram 1500.
Skrytá nebezpečí
Podepsání dohody o nabytí plné kontroly nad Chryslerem ještě neznamená šťastný konec příběhu. Podle analytiků velkými dluhy zatížený Fiat nebude mít sílu na nové investice, na představení nových modelů. To ilustruje dosavadní osud Alfy Romeo, jedné z mnoha značek patřících Fiatu, do níž příliš neinvestuje.
V portofoliu Fiatu a Chrysleru je dnes velké množství modelů – od minivozu Fiat 500 až po supersport Ferrari FF či rodinný vůz Chrysler Town & Country. Značky koncernu jsou zastoupeny ve všech segmentech a na všech trzích. Nabídka tak trpí značnou roztříštěností. A problémem je i to, že Fiat ani Chrysler nejsou velkými hráči na rozvíjejících se trzích v Číně, Rusku a Indii.
Fiatu nepomáhá ani jeho současné postavení v Evropě, která se dosud nevzpamatovala z recese. Pořád zde ztrácí, za prvních jedenáct měsíců loňského roku meziročně o bezmála osm procent. Příliš se nerozvíjí ani americká ekonomika a zpomaluje se také vývoj v Brazílii, která představovala v posledních letech pro oba členy aliance významný zdroj příjmů. Podle mnohých proto do spojenectví Fiat-Chrysler bude muset dříve nebo později vstoupit nový silný investor, možná některá čínská automobilová společnost.
| Budou automobilové aliance přibývat? |
|---|
| Historie automobilových aliancí je poměrně chudá a ne všechny zatím dopadly tak dobře jako spojenectví Renaultu a Nissanu. V roce 1999 uzavřely obě společnosti spojenectví a Carlos Ghosn se stal ve stejnou chvíli výkonným šéfem obou – Renaultu i Nissanu. Dlouhodobá spolupráce vyústila v roce 2012 v rekordní úspory ve výši 2,69 miliardy eur (rok předtím 1,75 mld. eur). A podobný výsledek se očekává i za loňský rok. |
| Podle Jeana-Michela Billiga, výkonného viceprezidenta francouzské automobilky, budou vozy vyrobené v Renaultu a Nissanu v roce 2020 sdílet kolem 50 procent všech dílů. |
| Aliance francouzského a japonského automobilového výrobce je postavená na tom, že oba pokračují ve svých operacích autonomně, často před sebou udržují věci v tajnosti, spolupracují jen tehdy, když to dává smysl oběma. A zatím to funguje. |
| Od aliance Fiat-Chrysler si Sergio Marchionne i další představitelé obou výrobců představují výraznou úsporu při výrobě, tvorbě designu a prodeji. A podobné důvody vedou za jednací stůl stále častěji v poslední době i další automobilky. |
| Ne všechno se ale daří. Před několika dny oznámil General Motors, že omezuje rozsah aliance s PSA Peugeot Citroën, akcie francouzského koncernu následně spadly o osm procent. |
