Klíč k rychlejší transformaci české energetiky se jmenuje vítr, tvrdí Bloomberg

Revize větrné elektrárny na Červeném kopci u Rejchartic poblíž Šternberku

Revize větrné elektrárny na Červeném kopci u Rejchartic poblíž Šternberku Zdroj: profimedia.cz

Zatímco český národní plán do konce roku 2030 počítá s jedním gigawattem instalovaného výkonu z větru, Bloomberg této technologii připisuje 4,4 gigawattu. (ilustrační foto)
Výstavba větrných zdrojů o celkovém výkonu 4,4 gigawattu by podle agentury  BlombergNEF mohla vyjít na zhruba pět miliard eur, tedy na 134 miliard korun. (ilustrační foto)
Větrný park (ilustrační foto)
Větrný park (ilustrační foto)
5
Fotogalerie

Bez zásadnějších nákladů zrychlit přechod na moderní energetiku a už v roce 2030 vyrábět 28 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Takové jsou možnosti Česka podle studie Investice do obnovy a přeměny evropských uhelných regionů, kterou zveřejnila výzkumná organizace BloombergNEF.

„Ekonomický rozvoj jde ruku v ruce s bojem proti změnám klimatu a nová studie ukazuje cestu, na níž mohou státy spoléhající se na uhlí od tohoto paliva relativně rychle odstoupit,“ říká šéf agentury Michael Bloomberg. 

Studie se zaměřuje na možnosti Bulharska, Česka, Polska a Rumunska urychlit s co možná nejnižšími náklady transformaci energetiky. Uvedené země spojuje jednak energetický mix s převahou uhlí, jednak chybějící harmonogram, který by stanovil, jakým tempem budou fosilní palivo opouštět.

Národní plány čtveřice zemí jsou podle výzkumníků z BloombergNEF navíc málo ambiciózní. U Česka studie zmiňuje nevyužitý potenciál větrných elektráren, jejichž instalovaný výkon by oproti národnímu klimaticko-energetického plánu mohl být více než čtyřnásobný.

Zatímco národní plán do konce roku 2030 počítá s jedním gigawattem instalovaného výkonu, Bloomberg této technologii připisuje 4,4 gigawattu. Větrné turbíny by díky tomu mohly vyrábět 21 procent elektřiny z celkového tuzemského mixu, což je o šest procentních bodů více než podíl, se kterým Česko počítá pro veškeré obnovitelné zdroje.

Technologie větrných turbín je už podle autorů studie natolik vyspělá, že elektrárny mohou dosahovat vyšších výkonů i přes relativně nižší rychlost větru, kvůli které byly dřívější odhady větrného potenciálu konzervativnější. Materiál nicméně připouští, že realizaci záměru značně ovlivní nejen regulatorní podmínky, ale i to, do jaké míry se podaří překonat odpor místních obyvatel.

Výstavba větrných zdrojů o celkovém výkonu 4,4 gigawattu by podle BlombergNEF mohla vyjít na zhruba pět miliard eur, tedy na 134 miliard korun. Celkové investice do obnovitelných zdrojů by za deset let vycházely na 5,8 miliardy eur. Současně by se měl do roku 2030 snížit podíl uhlí na energetickém mixu z poloviny na čtvrtinu.

Studie však podle ministerstva průmyslu neodpovídá na mnoho otázek. „Pokud nebere v potaz socioekonomická omezení v plné šíři, ale soustředí se pouze na návratnost investice, může být realita značně odlišná. Zda například větrné projekty získají lokální podporu, totiž není vůbec jisté,“ upozorňuje náměstek ministra průmyslu pro energetiku René Neděla.

Kromě toho se Česko podle něho memůže soustředit vždy jen na nákladově optimální variantu, ale v mnoha odhledech musí plnit řadu cílů z evropské legislativy a politiky, které s tímto přístupem nejsou vždy v souladu.

Polský ministr pro klima Michal Kurtyka je o poznání optimističtější a národní scénář Bloombergu považuje za splnitelný navzdory jeho ambicím. Země by dle něho měla za deset let snížit podíl elektřiny vyráběné z uhlí ze 74 na 33 procent. 

„Zcela klíčové však bude plánované zvýšení rozpočtu Fondu spravedlivé transformace, v němž by podle nového návrhu mělo být místo 7,5 miliardy eur 40 miliard,“ míní Kurtyka.

Zmíněný fond má evropským regionům závislým na uhelném a energeticky náročném průmyslu finančně pomoci s transformací na čistou ekonomiku. Zatím ale nedostal konkrétní podobu. Červnové zvýšení rozpočtu fondu na zmíněných čtyřicet miliard eur vyvolalo například otázku, zda více prostředků nepovede k růstu počtu příjemců. 

Mezi české příjemce patří Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. Pro ně se podle serveru euroactiv.cz počítá s obálkou v hodnotě 3,4 miliardy eur.