Polsko, Estonsko či Kypr hledají cesty z fosilní závislosti | E15.cz

Klimatické plány Bruselu: Těžký úkol pro země spoléhající na fosilní paliva včetně Česka

Pavla Palaščáková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
1

Evropská unie se zavázala k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, už v roce 2030 by však emise skleníkových plynů měly klesnout o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Ve stejném roce by měl podle návrhu podíl obnovitelných zdrojů na unijní výrobě elektřiny činit aspoň čtyřicet procent. Pro některé státy však bude přechod na šetrnější zdroje obtížným úkolem. Týká se to například na uhlí závislého Polska, ropné břidlice využívajícího Estonska a izolovaného Kypru, které hledají různé cesty. Kupříkladu nedávno dva polští miliardáři oznámili, že chtějí společně stavět malé modulární reaktory.

Mezi státy Evropské unie panují obrovské rozdíly v energetickém mixu. Zatímco kupříkladu pro Švédsko, které kombinuje jadernou energii s obnovitelnými zdroji, není cíl společenství žádnou výzvou, pro řadu zemí závislých na fosilních palivech bude těžko překonatelným problémem.

Některé se patrně vydají cestou kompromisu v podobě zemního plynu. Dosažení plánu bude rovněž záviset na dosud nevyjasněném postavení jádra. Některé země v čele s Francii žádají, aby bylo uznáno jako žádoucí zdroj energie.

Přinášíme přehled zemí, které při výrobě elektřiny v roce 2019 produkovaly nejvíce emisí skleníkových plynů (v gramech CO2 vzniklého při výrobě jedné kilowatthodiny energie – pozn. red.), a jejich strategií, jak přejít na nízkoemisní zdroje.

Polsko po uhlí sází na jádro

Emise: 751

Těžba polského uhlí znepokojuje i Českou republiku, Turów na polsko-české hranici.Autor: Profimedia

Převážná část polské elektřiny pochází z fosilních paliv, především z uhlí. Přestože závislost země na něm klesá, nedá se počítat s tím, že by se ho zbavila rychlým tempem.

„V roce 2020 klesl podíl černého uhlí a lignitu na polském energetickém mixu pod sedmdesát procent. O rok dříve to bylo 73 procent. V souladu s novou energetickou politikou by tento podíl neměl v roce 2030 překročit 56 procent,“ uvedl think-tank Instrat Foundation. Ovšem těžaři uhlí na jaře s vládou podepsali dohodu o postupném utlumování produkce až do roku 2049.

Otázkou pochopitelně je, čím chce vláda výpadek z fosilních paliv nahradit. Polsko nyní produkuje podle různých pramenů necelou pětinu elektrického proudu z obnovitelných zdrojů. Velká část připadá na větrníky.

Přestože se má objem výroby z obnovitelných zdrojů dále navyšovat a Varšava sází na větrné turbíny v Baltském moři, v plánu je především vznik jaderných elektráren. První blok by měl být postaven v roce 2033, pak má každé dva tři roky přibýt nový až do celkového počtu šesti.

Jaderné plány ve světle problémů v Evropě vznikajících reaktorů a geopolitických otázek však zřejmě nebude tak snadné realizovat. Za potenciální nejvážnější stavební partnery byly považované USA a Francie, po konci mandátu Donalda Trumpa spíše evropská země. Polské jaderné ambice navíc znepokojují sousední Německo.

Nadějí je i iniciativa soukromého sektoru. Třeba miliardáři Zygmunt Solorz-Żak a Michał Sołowow aktuálně oznámili, že jejich firmy vytvoří společný podnik pro výstavbu a provoz malých modulárních reaktorů. Vláda každopádně odhaduje, že do roku 2045 bude přechod k čistším zdrojům zemi stát 450 miliard zlotých (2,6 bilionu korun).

Estonsko se chce rychle zbavit ropných břidlic

Emise: 746

Estonsko je z velké míry závislé na poměrně unikátním fosilním zdroji elektřiny. Významnou část jí vyrábí z ropných břidlic. Jejich podíl na produkci nyní ale rychlé klesá. „V roce 2018 bylo z ropných břidlic vyrobeno 76 procent energie, v roce 2019 už pouze 57 procent,“ řekla před časem Helle Truutsová z estonského statistického úřadu.

Země se zatím zbavuje emisí dovozem energie z obnovitelných zdrojů ze severských zemí a sama se mezitím snaží co nejvíce navýšit produkci čisté energie. Státní energetická společnost Eesti Eenergia má ambiciózní plán; do roku 2030 se chce zcela vzdát břidličné energie.

Kde se dřív v Estonsku těžily ropné břidlice, vznikají nyní větrníky.Autor: Profimedia

„Do roku 2025 se budeme zabývat hlavně její náhradou za alternativní paliva, jako je zemní plyn nebo obnovitelné zdroje, především dřevní odpad,“ řekla na počátku léta představitelka firmy Heddy Klasenová.

Země je velkým výrobcem pelet a biomasa je zatím nejdůležitějším obnovitelným zdrojem. V plánu jsou však také větrné turbíny v Rižském zálivu a solární projekty. Podle některých expertů ale obnovitelné zdroje stačit nebudou a Estonsko by nemělo příliš spoléhat na dovoz. Tvrdí, že řešením by mohly být malé modulární reaktory, které jsou však dosud ve vývoji.

Kypr se potřebuje vymanit z izolace

Emise: 642

Izolovaný Kypr je zatím závislý na elektřině z dovezené ropy.Autor: Profimedia

Malý a izolovaný Kypr je dalším členským státem, pro který je uhlíková neutralita velkou výzvou. Takřka devět desetin kyperské elektřiny pochází z ropy, zbytek z obnovitelných zdrojů. Ostrov dosud nemá možnost importu elektřiny, v plánu je však jeho propojení podmořskou „elektrickou dálnicí“ s Izraelem a Řeckem.

Ukončení kyperské izolace je jedním z pilířů plánu přechodu k zelené ekonomice, do kterého chce země v příštích pěti letech investovat více než miliardu eur.

Představitelé země považují za reálné, že se do roku 2030 zdvojnásobí podíl obnovitelných zdrojů na zhruba 23 procent. Předpokládá se, že Kypr si bude muset ke snížení emisí pomoci zemním plynem, k čemuž bude ovšem zapotřebí výstavba plynovodu, rovněž z Izraele do Řecka.

Podle mínění některých expertů se však plán ekonomicky nevyplatí. Názor na plyn jakožto můstek mezi uhlím a ropou a obnovitelnými zdroji navíc v EU není jednoznačný.

Řecko z ekonomických důvodů rychle opouští uhlí

Emise: 606

Jihoevropská země dlouho spoléhala na hnědé uhlí jakožto levný a stabilní zdroj elektrické energie. „Řecká ekonomika byla závislá na uhlí a uhlí mělo pevné místo v politice země, podobně jako v Polsku,“ konstatovala Mahi Sideriduová z protiuhelné platformy Europe Beyond Coal coalition.

Řecko sázelo na uhlí, kvůli jeho nízké kvalitě se nyní snaží rychle navyšovat obnovitelné zdroje.Autor: Profimedia

Situace se ale rychle mění. Zatímco ještě v roce 2018 pocházela z lignitu třetina řecké elektřiny, v prvních měsících loňského roku to bylo už pouze deset procent. Podle původního plánu s ním Atény chtěly do roku 2028 skoncovat úplně, na jaře však oznámily uspíšení záměru o tři roky. Důvody byly primárně hospodářské, řecký lignit je velmi nekvalitní, a tak se stal snadnou obětí růstu cen emisních povolenek.

Otázka je, co uhlí nahradí. Přinejmenším v přechodném období bude svou roli hrát zemní plyn. Řecko ale rychle zvyšuje i kapacity obnovitelných zdrojů, přibývá tam solárních panelů i větrníků. V současnosti se obnovitelné zdroje podílejí na výrobě elektrického proudu z pětiny a Atény doufají, že do roku 2030 se tento poměr ztrojnásobí.

Česká trnitá cesta k Dukovanům

Emise: 432

Podle kritiků se česká energetická diskuse příliš soustředí na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.Autor: profimedia

Mezi země s poměrně špinavými zdroji elektrické energie patří i Česká republika, kde debata o transformaci rovněž není jednoduchá. V současnosti stále nejvíce elektrické energie, více než čtyřicet procent, pochází z uhelných elektráren. Jen o něco méně se vyrábí z jádra. Uhelná komise doporučila ukončit v zemi využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038.

Část odborníků, a zejména aktivisté ale tento termín považují za málo ambiciózní, Česko by podle nich mělo s uhlím skoncovat nejpozději v roce 2033. Uzavírání uhelných elektráren však může být spontánně rychlejší, v závislosti mimo jiné na ceně emisních povolenek. Problematika náhradních zdrojů přitom není dořešena.

Podle některých kritiků se česká energetická debata v poslední době příliš soustředila na úzkou otázku dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech, ve které hrály roli především geopolitické otázky. Kritice za přílišnou obecnost čelí i plán spravedlivé transformace, který má do uhelných regionů v Česku v následujících letech přinést z unijních zdrojů zhruba 41 miliard korun.

Bulharsko váhá, kdy skončit s uhlím

Emise: 424

Ještě nedávno to vypadalo, že chce Bulharsko oživit jaderný projekt v Belene, nyní je to nepravděpodobné.Autor: profimedia.cz

Bulharsko dosud spoléhalo především na dva zdroje elektřiny, uhlí a jádro. Jejich poměr byl v posledních letech přibližně vyrovnaný, pohyboval se u obou kolem čtyřiceti procent. V poslední době se objevily úvahy, že by země mohla skoncovat s uhlím už v roce 2025 a nahradit lignit zemním plynem. Podle některých názorů by to bylo realizovatelné v případě naplnění národního plánu obnovy, zaslaného do Bruselu.

Sofia však oficiálně žádné datum definitivního odchodu od uhlí nestanovila, což experti kritizují. Podle nich tak země těžko získá peníze z unijního fondu, který má pomoci nejvíce postiženým regionům financovat odchod od špinavého zdroje. Země je na tom relativně dobře s obnovitelnými zdroji, které tvoří už více než pětinu a v roce 2030 by se měly dostat na třicetiprocentní úroveň.

V plánu je rovněž výstavba sedmého bloku jaderné elektrárny Kozloduj (nyní jsou v provozu dva bloky, starší byly uzavřeny na počátku tisíciletí). Využít by se tam mohly komponenty z původně plánovaných dvou reaktorů v Belene, jejichž výstavbu země zastavila v roce 2012.

Zdroj údajů o emisích: Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), 2019.

 

Emise podle hlavních technologií

Uhelná         820

Zemní plyn   490

Biomasa        230

Solární          48

Vodní            24

Jaderná         12

Větrná           11

(V gramech CO2 vzniklého při výrobě jedné kilowatthodiny energie)

Pozn. Pro představu – jedna kilowatthodina je denní spotřeba jedné staré lednice

Pramen: Ekologický institut Veronica, IPCC

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah